Druhý poločas… (Úděl fotografů - 3. díl)


Viper - zveřejněno10 Červen 2013

V minulých dvou dílech jsme společně hovořili o přípravě fotografa před akcí a o tom, co všechno fotografa na akci může potkat a s čím se musí vypořádat. Také jsme se bavili o tom, jak by se správně měl fotograf na akci chovat, aby svou přítomností nerušil atmosféru či průběh akce.

Dnes si společně ukážeme, že předchozí dva články jsou vlastně pouze prvním poločasem fotografovi práce. V následujících odstavcích si povíme něco o fotografově práci doma u počítače. Budeme se bavit o třídění fotografií, o jejich následné úpravě či retušování.

Tento článek volně navazuje a rozvíjí obsah přednášky z konference ODRAZ 2.11

 

Jak již bylo naznačeno výše, fotografův úděl zdaleka nekončí s koncem herní doby dané akce. Fotograf pokračuje ve svém boji a snažení ještě dávno poté, co si všichni ostatní hráči doma napouštějí horkou vanu. V tento okamžik fotograf sedá ke svému počítači a stahuje do něj materiál, který za posledních pár dnů pořídil.

Tento materiál pak u většiny fotografů prochází tříděním, která má za následek, že nejedna fotografie je nenávratně smazána. Jedná se hlavně o fotografie "nepovedené", které dopadly úplně jinak, než jak fotograf zamýšlel. Často se jedná o zásah náhody, která chtěla, aby fotografie v sobě měla nějaký nedostatek, který nelze odstranit. Často se jedná o "špatný okamžik", kdy byla fotografie pořízena. Snad nejčastějším příkladem je obyčejné lidské mrknutí - zejména na skupinových fotkách se toto stává častým a nemalým problémem. Další špatné okamžiky nastávají kupříkladu, pokud fotografovi někdo do záběru "vleze" nebo pokud fotograf svou vytouženou fotografickou chvíli nestihl - kupříkladu plánovaný výbuch pyrotechniky.

Podíl takových to „špatných“ fotografií může být klidně 2:1 až 3:1. Záleží na podmínkách dané akce a také zejména na počasí, které leckdy dává fotografovi zabrat daleko více, než by si kdokoliv dovedl představit.

a) špatně nastavená expozice = omylem jsem nechal nastavení z předešlého nočního fotografování, b) správně nastavená expozice

 

V okamžiku, kdy se oddělí zrna od plev a špatné fotografie od těch dobrých, přichází čas na opravdovou postprodukci. Někteří lidí se domnívají, že správný a dobrý fotograf vyfotografuje "na place" vše kvalitně a podle svých představ. Myšlenka pozdějšího upravování fotografií doma u počítače je pak pro mnohé podřadná činnost, kterou se jen ukazuje, jak "nešikovný" fotograf v zacházení se svým přístrojem je. Mnohdy ale opak je pravdou. Postprodukci fotografií dělají také zkušení fotografové, kteří vědí, co chtějí, a už mají zkušenosti a dobře si jsou vědomi toho, co jim postprodukce může nabídnout a dát.

V případě klasického fotografování na kinofilm jsou fotografie vyvolávány v takzvané černé komoře, kde za pomoci vývojky a ustalovačů vzniká finální fotografie. Vyvolání fotografií v černé komoře ale není tak přímočaré, jak se na první pohled může zdát. Mnohdy teprve v černé komoře vzniká fotografie dle fotografova gusta či se právě zde zachraňuje špatná expozice fotografie. A právě s počítačem je to úplně to samé. Jsou hned dva hlavní důvody, proč se i u digitálních fotografií dělá postprodukce:

  • nejde fotografii udělat na místě tak, jak si fotograf žádá
  • nepodařené fotografie, které se dají "zachránit"

 

Hned tím prvním může být fakt, že fotografie nejde vyfotografovat tak, jak by fotograf chtěl. Jako příklad nám může být koláž, kterou fotograf/autor může vytvořit až doma složením více fotografií.

fotografie složená ze šesti různých fotografií

 

Další věcí, kterou ne vždy je možné už "na place" ovlivnit, je barevné podání fotografie. Zde jako jeden příklad za všechny bych rád uvedl Patricka a jeho barevně tónované fotografie. Bez počítačové postprodukce by tohoto svého cíle ovšem jen velmi těžko dosáhl. Místo jednoduchých pár kliknutí v počítači by si Patrick musel obstarat na svůj fotoaparát speciální filtr a i tak pochybuji, zda by byly výsledky tohoto snažení uspokojivé.

Další důvod pro postprodukci je úprava nepovedené fotografie. Při fotografování v exteriéru s větší skupinou lidí jsou "nepodařené" fotografie velmi častý jev. Připouštím, že za nepodařenou fotografii může každý považovat právem něco trochu jiného. Pravděpodobně nejčastějším jevem, se kterým se setkávám, je problematika expozice stínu v poměru s expozicí plochy na přímém slunci.

a) Expozice nastavená na stín, b) Expozice nastavená na světlo, c) V počítači upravená fotografie na „něco mezi“

 

a) Originální fotografie, b) Upravená fotografie

Jak jsem již zmínil výše, další věcí, kterou fotograf na svém počítači upravuje, jsou chyby a nedostatky jednotlivých fotografií. Leckdy se nemusí jednat přímo o chybu. Osobně někdy v počítači retušuji věci, které mi osobně na fotografii vadí, a to i přesto, že náhodný kolemjdoucí by si chyby pravděpodobně ani nevšimnul.

a) Originální fotografie, b) Upravená fotografie

 

Nejčastěji používané či alespoň zmiňované programy v oblasti postprodukce fotografií jsou Adobe Photoshop, Adobe Lightroom, Zoner Photo Studio či ACDSee Pro. Nutno možná ještě dodat, že každý z těchto programů svému uživateli může nabídnout trochu něco jiného. Photoshop je program určený na profesionální tvorbu v oblasti rastrové grafiky, tím pádem autorovi fotografií nabízí opravdu profesionální grafické funkce, které jiné programy postrádají. Oproti tomu Lightroom či ACDSee jsou programy specializované přímo na úpravu fotografií, takže obsahují uživatelsky přívětivé prostředí, které umožňuje pokročilé možnosti úpravy fotografií či možnosti hromadného upravování fotografií - kupříkladu zmenšení, přidání vodoznaků, otáčení, práce s kontrastem či úprava selektivních barev. Dále jsou zde programy, které umožňují kvalitní práci v oblasti třídění, tagování, zálohování fotografií či jejich obyčejné prohlížení. Mezi tyto programy bychom pak zařadili kupříkladu programy Picasa či již zmíněné ACDSee.

a) Originální fotografie, b) Upravená fotografie

a) Originální fotografie, b) Oříznutá fotografie

Porovnání originální fotografie a fotografie oříznuté. Oříznutím fotografie se ztratila moderní zástavbu v pozadí a po stranách ztratila zbytečný prostor louky, čímž se pozornost diváka daleko více koncentruje na jdoucí vojáky s dobovým ležením na okraji lesa.

 

V příštím a tedy i posledním díle této mini-série článků o fotografech a jejich nelehkém údělu si povíme něco o zálohování fotografií, o jejich umisťování na internet či o vodoznacích. Také lehce nakousneme problematiku svolení k užití konkrétní fotografie.

 

Na shledanou příště

Lukáš „Viper“ Makovička

 

1. díl: Vždy se někdo dívá (Úděl fotografů - 1. díl)

2. díl: Není to jednoduché (Úděl fotografů - 2 díl)

3. díl: Druhý poločas (Úděl fotografů - 3 díl)

4. díl: Tečka na závěr… (Úděl fotografů - 4. díl)

4.25
Váš hlas: Žádná Průměr: 4.3 (4 hlasů)

facebook

Nejbližší larpy