Morava

„Předražená bitva, tam nepojedu!“ „Bohové fuj, nějaká chlastací punkovka, tam by mě nedostali ani heverem.“ Slyšeli jste, milí larpaři z luhů moravských a českých, někdy podobné věty? Vsadím se, že ano. Možná jste je i sami pronesli, jednu či druhou. Spor tzv. levných a drahých bitev se rozrostl jako houba dřevomorka tuzemskou larpovou scénou a málokdo jím zůstal nedotčen. Je ale třeba takový spor vůbec vést? A je to vůbec spor?

Volnočasoví vedoucí a pedagogové z jižní Moravy nebudou muset letos cestovat na vzdělávací akci do jiných regionů, od Vysočiny si ji totiž na jeden rok vypůjčily organizace z Mikulova. Naopak přátelé z Vysočiny mají možnost vydat se za hranice svého kraje a poznat jižní cíp republiky, ideální i pro výpravy a pobyty s dětmi.

Mládí v čudu, do důchodu s reformou naší vlády nejméně dalších asi „330 let“ – je to sice už jen chvilka v měřítku Šamanky, ale proč se do té doby nebavit?!

První jiskřičkou byla zvědavost, co že to ta moje mladší více jak dvacetiletá dcera šije za kostýmy a co a kde to v nich vlastně hraje. No a ohýnek ve mně přímo zapálil její pan nastávající, když mi nabídl účast na hraní, pod kterým jsem ještě vůbec nevěděla, co si představit. Nicméně fotky byly velmi lákavé a on, coby zanícený org, mě prostě zlanařil. A musím ráda přiznat, že mu jsem vděčná. Jim oběma.

Ty necelé tři dny byly mých nejlepších 30 dní dovolené! Alespoň tak jsem se cítila. Řeknete – spolek bláznů? Ale samozřejmě! Abychom se z tohoto „reálného“ světa nezbláznili doopravdy.

Dovolte tedy, abych se (omlouvám se, že až tady) představila: šamanka Tara.