Inferno

Hlad byl všemocný zabiják, krom hladu řádili mezi sebou i samotní druzi. Šamané víří zkázu mezi černé držky. Nyní již krvavý koutouč velkého aan se schoval za hory a Ataman vykřikuje nad hlavami shromážděných. Usharatari měli dost bezduchého plácání do vzduchu a prázdných, mlčících Frumi. V mžiku se rozlila krev po stěnách jeskyně a ozvalo se chrčení umírajícího. Hlad byl částečně uhašen.
Krajina, kde strom se stal prostředkem tepla, skýtá už jen hlad. V těch nejhladovějších a největších žaludcích se zrodil nápad. Nedaleko brlohu sídlí hluboko v zemi vousatí. Oni začali v našem kraji s rozpadem špíny, to oni můžou za naše ubohé přežívání a strádání.
Obchodníci na mulách halekají a překřikují se svojí hantýrkou. Kola kodrcají po staré cestě, trpaslíci bezstarostně směřují k dolům pro svůj náklad. Vozem proletěla šipka z černočerné kuše, tělo vousáče se naposledy zachvělo. Ušmudlaný Myšák se pousmál. Proti hobitímu vozkovi jede stvoření chlupaté, uhání vrka mocnými kopanci do slabin. Šavle zrudla krví špatných, krví zlodějů. Oni tenkrát těžili pod našimi biči, dolovali žlutý kamení. Ať odtáhnou zatraceně daleko, anebo líp, chcípnou! Vzduchem zasvištěla Fritolova čepel, která z obchodníka vmžiku udělala naporcovanou hromadu žrádla. Ze dvou se pak stali čtyři a ze čtyř banda, z bandy tlupa, z tlupy klan.
Dolem se rozléhají údery kladiv, první škvrně uvidělo oči rudé jako oheň, a to se mu také stalo osudným, „mlask“, hrana štítu projela jeho sádlovitým tělem, „zdechni‘‘ zavřískal Keny. V temném, hrubě tesaném tunelu, kde ti prašiví horníci drží řadu pevně a kde runové palice proráží naše štíty se za trpaslíkem ozve „Chraaaa“ , a s brutálně šíleným ušklebkem projíždí křivý tesák hrdlem nepřítele. Než se kdokoli stihne otočit, Paulí už řeže druhého. V té chvíli, kdy se od louče Frumi zjevil na zbroji trpaslíka, se Dejv vrhá na teď již mrtvé tělo. Sekera v řadě projela hladce skřetí zbrojí, není jediný, který dnes započne tanec s Frumi. V malé uličce kde z obou stran teče krev proudem, Duchové pečlivě vybírají své druhy. Neohrabaný bastard udělal z přilby děravý hrnec, další nápřah Hekovy paže drtí lebku. Ze zálohy černé kuše zpívají oplátovaným otrokům písně smrti, střely co sou černé jako prohnilá srdce těch co jimi vládnou. „Drť“ zařval svým neotesaným hlasem Fritol a v mžiku skřetí řady splynuly v jednu a jako černá vlna se převalili přes vše živé co jim stálo v cestě! Ataman se znovu nadechl a zařval „Infernooo!!!! “ Ohlušující ozvěna mnoha hrdel a trýznivé výkřiky strádajících duší nepřátel se nesla jště dlouho potom.. a ti z nich, co zahodili svou čest a nezemřeli, se nyní plazí u našich křivých nohou pod údery biče .
Byl to on, který jim svými jazyky ošlehával duše a čepele do černa. On který zakaloval tu odpornou havěť do barev noci. On, který dával teplo v krutých zimách. On, který dělal z tuhého masa libé fláky. Naše všechno, naše smrt a život v boji, s ohněm, s krví, s Infernem! Ushatari ghaara Ghaash !