Protektorátem na vlastní kůži

 
Protektorátem na vlastní kůži, 30.10. - 1.11. 2015

V prvé řadě bychom chtěli všem, co se na akci podíleli, velice poděkovat. Protektorát by se nikdy nemohl uskutečnit nebýt neúnavné práce mnoha dobrovolníků, vysokému hráčskému nasazení a především bez podpory z programu Mládež kraji - Jihomoravský kraj*, díky níž se nám povedlo tuto myšlenku zpřístupnit i mnoha prvohráčům a začátečníkům, kteří by si jinak hru pravděpodobně nechali ujít.

Na počátku akce byla touha organizátorů uctít výročí vzniku samostatné Československé republiky a připomenout lidem, že život ve svobodné společnosti je privilegium, za které naši předkové bojovali a pokládali životy, nikoli samozřejmost s jakou je nyní demokracie v Čechách přijímána. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli uspořádat akci Protektorátem na vlastní kůži v podobě rolové zážitkové hry odehrávající se na území města Brna.

Základním konceptem hry byla simulace běžného života v totalitní společnosti a poučení účastníka skrz osobní zážitek o tom, jaký by mohl být život v nesvobodné době plné strachu. Jelikož neexistuje moment více definující českého občana v totalitní společnosti, úpícího pod tíhou represí, než je doba Protektorátu, rozhodli jsme se hru zasadit právě do tohoto období. Vzhledem k naší snaze o maximální věrnost jsme ovšem nemohli hru zasadit do roku 1940 (problematická byla např. auta, telefony a móda) a bylo nutné celou akci stylizovat do podoby alternativní součastnosti, kde se počítalo s fabulací, že Německo druhou světovou válku neprohrálo a vývoj Evropy a světa se tedy odehrával podle zcela jiného scénáře.

Protektorát byl tedy pro naše hráče záležitost stále aktuální. Rodiny továrníků, ve kterých byla většina hráčských postav, soupeřily o zakázku na výrobu utajované raketové zbraně, pralo se špinavé prádlo za zavřenými dveřmi a odboj se opět snažil provádět sabotáže. Výsledná směs touhy po "vítězství" v podobě získání zbrojní zakázky, tlaku na hráčskou psychiku skrz namátkové kontroly a nemilosrdné předvolávání na gestapo utvořil mix, ve kterém hráči donášeli každý na každého a u některých nebylo svaté ani udávat členy vlastní rodiny. Někteří v rámci totalitního systému vyvinuli až překvapivou iniciativu a kupříkladu skupina odboje skončila na vlastním rozhodnutí jedné z hráček, která se jím nechala nabrat, zasvětit do jeho plánů, aby jej na závěrečné akci zradila - to vše s vidinou lepšího života pro sebe a pro svoji rodinu. Základní koncept hry - umožnit hráčům zažít totalitní společnost - se tedy povedl na výbornou.

Pokud bych měl hodnotit netradiční mechaniky použité ve hře, na prvním místě musím zmínit použití fotek, jako důkazního materiálu. Někteří z hráčů dostali do ruky "špínu" na někoho jiného - fotky naaranžované a nafocené před hrou, ve kterých byly zachyceny různé postavy při činnostech, které by jim způsobily nepříjemnosti, pokud by se dostaly na veřejnost. Měli jsme kupříkladu nafocené fotky dotyčného s milenkou, tovární dělníky, kteří pod vlivem alkoholu ukopali nevinnou oběť, fotky dvou chlapců v romantické chvíli a jiné. Tento prvek se osvědčil na 110%, protože pomáhal hráče vtáhnout do atmosféry hry a dal jim do rukou velmi reálnou páku proti oponentům při vyjednávání.

Dalším netradičním prvekem na larpu bylo množství mužských homosexuálních postav ve hře. Kvůli perzekucím, kterým byli jinak sexuálně orientovaní jedinci v totalitních režimech vystavováni, jsme se rozhodli do hry pustit naprosto nereálné procento gay postav (mezi 10-20% mužských rolí). Ačkoliv žádná taková role nebyla psána nijak výrazně, ukázalo se, že hráči s jejich ztvárněním mají výrazné problémy. Děj a zápletka kolem skupiny diskriminované pro svou sexuální orientaci tedy vyšuměl do ztracena, stejně jako ochota hráčů dělat cokoliv jiného, než vehementně popírat (v rámci hry) jakoukoli jinou, než heterosexuální orientaci.

Posledním prvkem byla skupinka “běžců” a technologie lokátorů nainstalovaná na chytré telefony. Pár jedincům jsme zprostředkovali pocit útěku před systémem se vším všudy. Měli s sebou mobilní telefon, na kterém měli připojenou celou dobu svoji spojku od Odboje, co na ně mluvila a pokoušela se jim pomáhat, ale také byli neustále sledováni pomocí aplikace, která posílala GPS souřadnice na Gestapo. Efekt osoby, která s nimi neustále komunikuje, se ukázal jako skvělé a silné pojítko, které v hráčích vybudilo silný emoční prožitek. Výraznější úspěch lokátorů se však bohužel už nekonal. Chytré telefony pár minut po vypuštění “běžců” do terénu poměrně správně usoudily, že posílat někomu svou lokalitu by se jejich majiteli nemuselo líbit a aplikaci zablokovaly. Jejich lokalitu jsme tedy museli hádat z konverzace po telefonu se spojkou, nebo z těch několika málo okamžiků, kdy aplikace svoji polohu poslat zvládla.

I přes výše zmíněné komplikace a výrazný časový pres vyvinutý na organizátory lze považovat akci za úspěšnou.
Většina jejích účastníků byla s akcí spokojena, nezanedbatelné procento i přímo nadšeno.
Její hlavní cíl - připomenout život v totalitě a uctít památku našich předků, kteří bojovali za samostatnost České republiky - se také povedlo splnit na výbornou.

 
*Projekt realizuje Jihomoravská rada dětí a mládeže za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Jihomoravského kraje