Templáři, Orousové a tajemná anomálie

Larpy byly mezi trekisty vždy oblíbené a už jich několik proběhlo, vždy s velkým úspěchem. Stejně jako předchozí akce tohoto druhu dostal i ten nejnovější opět speciální podtitul, "Lenarius", což byla planeta, na které jsme jako účastníci plnili hlavní úkoly celé hry.

Letošní larp se konal o víkendu 17.–19. srpna 2012 v táborové lokalitě Lišice u Plzně a místní organizaci si vzal na starost nový "přírůstek" ve startrekovém fandomu, Grit du Alatriste. Věci spojené s celkovou organizací, příběhem a mnoho dalšího zajistila Xyll, která spolu s Gritem představovala pro naše týmy velení Hvězdné flotily.

Na larp se přihlásilo poměrně dost zájemců a vydali se na místo konání jak auty, tak autobusem. Já jsem se Ziinou dojel busem do Přeštic, kde nás Grit vyzvedl autem a ještě jsme po cestě nabrali i Mira,

Většina účastníků už byla na místě, a tak jsme se ubytovali v chatkách a začali připravovat začátek larpu. Byl jsem totiž po předběžné dohodě s Gritem jedním z pěti ceremoniářů, kteří zajistili slavnostní zahájení – v templářských kutnách. Nad místním táborem má "patronát" duch rytíře Ruperta, takže se každý zdejší pobyt zahajuje speciálním rituálem. Pět ceremoniářů – Xyll, Grit, já, Iconer a Tar-ara (u ní to bylo zvlášť pikantní, když má v oblibě hry o asasínech, kteří bojují PROTI templářům) jsme navlékli kutny přes kostýmy či uniformy a vyrazili jsme (já jako první s pochodní v ruce) na shromaždiště, kde Grit slavnostně larp zahájil a přečetli jsme sliby hráčů, organizátorů i rozhodčích. A ti z nás, kteří hráli hru jako takovou a nepředstavovali NPC postavy, byli rozděleni do dvou základních týmů. Já jsem vedl tým č. 1 s lodí USS Immortal-2 a měl jsem dva bezpečnostní důstojníky (Ziinu a Invi), lékaře (Pavel Holešinský), vědce Iconera a inženýra Vojtu "Lišáka". Ve druhém týmu pod vedením Johansona s lodí USS Equilibrium byla lékařem "real-life" doktora Radka, Annie byla (stejně jako v Metrénském incidentu) první důstojník a dalšími členy týmu byli Super Lama a Wolverine.

První večer byl věnován převážně volné zábavě. Po několika pokusech s navlhlým dřevem se podařilo zapálit oheň, který pak hřál opravdu vydatně, opékali jsme si buřty a popíjeli, co tábor dal, a k tomu zpívali songy, k nimž hrál Grit na svoji kytaru. Ale zdaleka jsme u ohně neseděli až do usnutí – náhle přišel od vedení Flotily rozkaz k nástupu. Náš předpokládaný výcvik byl přerušen, protože v okolí havaroval raketoplán, bylo třeba nalézt trosky i přeživší členy posádky. Po dvojicích jsme se vydali cestou vyznačenou svíčkami v láhvích a hledali posádku i určené předměty. Ve tmě to byla docela zábava, i když jsme nejdřív nevěděli, zda máme zraněné všichni odvést zpět nebo s nimi vyslat jen doktory a pokračovat dál – ale i trochu strašidelné, když jedna členka posádky (že by maskovaná Cardassianka?) podlehla jakési mutaci, začala náhle vykřikovat, že všichni zemřeme, uprchla od ostatních a občas se nečekaně objevovala před jednotlivými dvojicemi. Pátrání ovšem nešlo tak rychle, jak se čekalo, protože Lama s Wolverinem ve druhém týmu "zakufrovali" (zřejmě začínaly dohasínat některé ze svíček) a dlouho hledali v kruhu, takže se je někteří NPC vydali hledat. Nakonec jsme zdárně našli všechny předměty a trosky až na jeden, který jsme donesli v sobotu za denního světla.

Budíček v sobotu byl vyhlášen na desátou, ale naštěstí se obešel bez hlasitého vyvolávání. Po snídani sestávající s poněkud obarvených buchet jsme sešli k bazénku pod chatkami, kde se někteří odvážlivci hned vykoupali a "dělali vír". Záhy nás už zavolali na oběd (obarvené domorodé knedlíky) – a už v jeho průběhu se znovu rozjela hra jako taková. Každý z týmů obdržel kufřík s vybavením, především tabulky se šifrovacími klíči (morseovka, obrázkové písmo apod.), s mapou i návodem na upevnění zlomené nohy – mohlo se to hodit. Díky nalezeným předmětům jsme obdrželi i zašifrovanou zprávu o ztracených vědcích na planetě Lenarius, kterou jsme museli rozluštit pomocí morseovky i šifrovacího klíče s dosazováním písmen podle kláves na klasických mobilních telefonech. Organizátoři mezitím vytýčili a připravili trasy a před pátou hodinou se naše týmy vydaly podle přidělených map na cestu, každý z nich jedním směrem.

Náš tým šel chvíli po slunci (žádný med pro doktora a Iconera v kompletní uniformě - ten měl navíc úžasnou masku Andoriana, což poněkud vyvedlo z míry míjející cyklisty a automobilisty), ale pak už trasa pokračovala lesem. Záhy jsme uslyšeli volání o pomoc – a narazili na zraněného domorodce (Miro), který se na lesním posedu příliš posilňoval doneseným pivem, takže spadl a zlomil si nohu. Hned se nám hodily informace, jak v takovém případě upevnit nohu do dlahy, což jsme samozřejmě zvládli.

Další zastávkou byl nápis na stromě podél cesty, podle něhož jsme měli najít předmět s vysokým obsahem tritonia. Nebyli jsme si jisti, co že je to za kov, a dlouho jsme hledali kolem dokola individuálně i v rojnici, až konečně Invi objevila v příkopě vedle silnice pohárek, který rozhodně domorodcům nepatřil.

Během další cesty (zpestřené nečekaným bezvědomím našeho doktora, který nás všechny očkoval proti kontaminaci, ale kupodivu si zapomněl dát injekci sám!) jsme potkali dokonce jakýsi místní upravený traktor a i když se nejednalo o herní zastávku, fáborky k němu vedly jasně a Ziina jako zástupce Torchwood fandomu na něj samozřejmě nadšeně vylezla. A další nápis na stromě – tentokrát jsme měli štěstí, když Ziina objevila v lese trikordér téměř okamžitě. O malý kus dál jsme záhy zahlédli altánek, kde měl svůj stánek rozložený místní Fereng, bratranec proslulého Quarka (díky uším mi připomněl jistého Sokara) Začal s námi samozřejmě okamžitě obchodovat (hlasový výkon byl úžasný!) a protože jsme neměli latinium do zlata ražené, dali jsme mu za informace nalezený pohárek. Fereng nám pověděl o místní anomálii i o staré pověsti, podle níž se v ní místní obyvatelé – Orousové – prý občas ztrácejí a analyzovat se ji vydal i ztracený vědecký tým.

Protože byl pohárek poměrně cenný, nabídl nám Fereng i nějaké jídlo a pití ze svého stánku - naprosto skvělá byla především kopýtka z "praffodsaura", který se vyskytuje tak jednou za rok a kterého ulovil právě jeho bratranec Quark. Fereng nás však náhle obvinil, že jsme ho chtěli podvést a vzít si pohárek zpět. Za pomoci vědce Iconera se mi jako veliteli podařilo situaci uklidnit argumentem, že působení anomálie se mohlo rozšířit až ke stánku (pohárek se naštěstí jakoby zázrakem znovu objevil), ovšem během další cesty se mi doktor přiznal, že chtěl pohárek skutečně odcizit, neboť by se údajně mohl ještě hodit. Málem tak přitom způsobil diplomatický konflikt s Ferenginarem, takže považuji za nezbytné doktorovo jednání tímto ohlásit a navrhnout přísnou důtku – a ještě jsem Ziině a Iconerovi nenápadně doporučil doktora sledovat, protože není vyloučeno, že jeho aktivity vybočující z normy chování důstojníka Flotily se mohly řídit cizími “vyššími zájmy“, typickými pro jistou až příliš samostatnou sekci tajné služby. K dalším událostem tohoto druhu však již nedošlo, takže nemohu tuto hypotézu prozatím potvrdit či prokázat.

Během další cesty jsme potkali druhý tým a vyměnili jsme si dosavadní poznatky. Johansonova skupina se setkala s vesničankou, od níž obdržel šifrovaný nápis (který luštili poměrně dlouho), se strážcem závory (nechtěl jim uvolnit cestu a druhý tým ho zastřelil) a s místní rybářkou. A záhy jsme se s rybářkou setkali i my (kdosi z týmu tvrdil, že mu připomíná Tar-aru), která nás požádala o pomoc při vyčištění znečištěného rybníka, kvůli němuž se v něm ryby téměř nevyskytují. Doktor její žádosti samozřejmě vyhověl a za odměnu jsme se dozvěděli o místech, kde se anomálie vyskytuje – rozkládá se v něm několik rybníčků, z nichž jeden je ovšem zcela vyschlý. Podle určení polohy jsme následně odvodili, že anomálie se musí nacházet přímo v základním táboře.

Další zastávkou byl již zmíněný důstojník Flotily, který ovšem odmítl uposlechnout přímý rozkaz, otevřít závoru a pustit nás dál (kontakt s jeho velícím důstojníkem znemožnila interference). Přitom ovšem svým chováním dával jasně najevo, že v případě úplatku by mohl své rozhodnutí změnit. Situaci vyřešil doktor, když lakotného důstojníka v nestřežené chvíli omráčil hyposprejem (měl celkem štěstí, kdybych použil vulkánský nervový stisk, cítil by se druhý den o mnoho hůř). Přesto bylo naše řešení humánnější než v případě druhého týmu.

Poslední zastávkou na poměrně dlouhé trase byla místní vesničanka (Xyll ji hrála rovněž skvěle!), které uletěly "povlávačky", z jejichž produktů vyrábí místní medovinu, a prosila o pomoc s jejich odlovením. Po třech úspěšných Ziininých pokusech nám nejen pověděla o ztracených vědcích, kteří se vydali k místní anomálii a už se nevrátili ochutnat její medovinu, ale předala nám i zašifrovanou tabulku zděděnou po dědovi, která měla s anomálií nějak souviset. A pak jsme už došli do tábora, kde nás nápis upozornil na blízký zdroj energie.

Personál kuchyně nás už netrpělivě vyhlížel, protože dávno minula hodina plánované večeře. (guláš). Druhý tým na tom ovšem byl podstatně hůř, protože po setkání s námi zabloudil (snad kvůli fáborkům u traktoru, které prý byly vidět jen z jedné strany) a nemohl najít cestu k Ferengovi, takže poměrně dlouho trvalo, než ho objevili – a ještě déle než došli ke zraněnému domorodci, který si zázračně uvolnil nohu z naši dlahy a opět čekal na poskytnutí pomoci. Mezitím Ziina za pomoci poskytnuté šifry s obrázkovými symboly bez problémů vyluštila návod, jak se dostat do anomálie, v níž zmizl vědecký tým Flotily (a samozřejmě i ven) a po večeři se oba týmy vydaly ke zdroji energie, kde jsme konečně vysvobodili uvězněné vědce včetně kapitána Talisy Ren, známé už z Metrénského incidentu.

Tím hra jako taková skončila (výkon jednotlivých týmů hodnocen nebyl, ale ten náš rozhodně našel všechna stanoviště jako první!) a nastala opět volná zábava. Z jídelny jsme se přesunuli i s židlemi do herny, kde jsme díky poskytnutým startrekovým zpěvníkům za doprovodu Gritovy kytary zazpívali řadu písniček a připomněli si známé melodie i texty, a ani dobré jídlo a pití díky dovezeným zásobám nechybělo, takže jsme zůstali vzhůru opět dlouho do noci.

Na neděli byly naplánovány samostatné sportovní disciplíny, ale i když jsem měl vstát nejpozději na budíček opět v deset, probudil jsem se až v o půl dvanácté - a většina účastníků na tom byla podobně, takže se sportování nekonalo. Na chvíli jsem opět zašel k bazénku a pak už byl oběd, tentokrát klingonský gagh (připomínal klasické špagety se sýrem a omáčkou a ne každému “sedl“). Ještě jednou jsme si i přes silné horko navlékli uniformy, abychom se zúčastnili fotografování jako živí i naopak mrtví důstojníci („Všichni jsou mrtví, Jime“) a obdrželi diplomy o absolvování larpu. Nakonec jsem se konečně za hlasitého povzbuzování ostatních odvážil do bazénku i já a i když voda nebyla z nejteplejších, dělat vír byla docela zábava. A pak už jsme si zabalili věci a nastalo loučení. Grit nás autem zavezl do Přeštic, odkud jsme se autobusem vrátili přímo do Prahy.

Nejnovější larp byl úžasně povedenou akcí, který nás pobavil samotnou hrou a zároveň dal možnost popovídat a zahrát si s dobrými kamarády. Doufáme, že nebude poslední, a už se moc těšíme na další (třeba se dočkáme i pokračování příběhu z Lenaria či některé z postav). Moc děkujeme všem, kdo se o zdárný průběh zasloužili, především Xyll a Gritovi jako hlavním organizátorům, všem dalším NPC a rozhodně i týmům a jednotlivým hráčům, kteří k této úžasné atmosféře přispěli. Bylo to skvělé, ještě jednou díky – a těšíme se na další setkání na besedě s představitelem "Tripa" Tuckera Connorem Trinneerem v Praze.

Fotografie: http://www.trekkies.cz/