Osada 12: Když je třeba žít

7. - 9. 10. 2011 proběhl v Červeném Hrádku u Sedlčan originální postapokalyptický, komorně laděný larp Osada 12. Jeho tvůrci, Petr "Petrius" Turoň a Alice "Alixa" Ďurčaťová, se rozhodli pro menší, silně sociální hru bohatou na vztahy a meziskupinové konflikty v době, kdy lidé musí stát při sobě, aby přežili.

Co říká o hře jedna z hráčů?

Na jaře roku 2012 v Indii vypukla nová nezvladatelná virová epidemie.  Prudce nakažlivý, po dvou dnech smrtelný virus rázem změnil pořádek světa: během jednoho roku se takřka vylidnily všechny hustě osídlené oblasti, velká města zanikala, z věku globalizace se civilizace propadla do časů starověku...

Od vypuknutí epidemie uplynulo téměř dvacet let. Lidstvo je nyní velmi roztroušené a jednotlivé komunity žijí izolovaně, aniž by věděly, co se děje i jen desítky kilometrů za hranicemi jejich území.

Osada 12 byla akce jako dělaná pro lidi, kteří příliš neholdují tvrdším postapo akcím zaměřeným na přežití v nepohodlných podmínkách, ale kteří jsou přesto přitahováni barvitým světem po katastrofě. Prostředí slibovalo izolaci od zbytku světa, různorodé skupiny uvnitř osady i další překvapení z okolí, to vše v relativním pohodlí chatkového tábora.

Organizátoři se rozhodli hru reálně situovat do prostředí skautské základny, tedy prostředí bylo technicky vzato dokonalé. Dojem komunitního života byl podpořen společným setkáváním u jídel nebo slavením slavností. Lidé si své obývací prostory všelijak vyzdobili a nemalé úsilí bylo věnováno i výzdobě klubovny. Rychlé představení charakterů utřídilo vzájemné vztahy a přibližně čtyřicítka hráčů mohla vplynout do podzimního světa proměněného světovou katastrofou.

Sídlíme na okraji území spravovaného Armádou, která se úspěšně postavila anarchii a zavedla v celé oblasti pořádek. Není jedinou organizací pokoušející se o vládu, ale pořád je tou nejpřijatelnější. Naše Osada je Armádě užitečná, protože udržuje vztahy se sousedícími Olahy, romskou samosprávou, a Ochránci, kteří vzešli ze zločineckých poměrů. Čas od času se zástupci těchto skupin objevují v Osadě, obchodují, vyhrožují nebo cestují, podobně jako tuláci či potulní dealeři.

Metody Armády se sice nezamlouvají všem, ale fungují. Navíc ani nemáme na vybranou. Osada 12 má svá práva, nicméně návštěvy vojáků jsou pravidelné - a nenáviděné. Je podvečer svátku Generála Píky. Špatný čas pro její příchod.

Sotva se hráči ohřáli u ohně, do Osady přichází jednotka Armády v čele s arbitrem Kotkem. Všichni o vojácích vědí, ti totiž předchozí dva dny strávili v karanténě nedaleko odsud. Nikdo ale nemá radost. Zdá se totiž, že kousek od Osady došlo k vraždě jednoho jejího člena, Petra Křečka, původem Olašského obchodníka. A arbitr to hodlá vyšetřovat. Nikdo ale nevěří na jeho nestrannost a čeká spíše levárny. Nikdo s ním nechce spolupracovat a osadníci se uzavírají do nepřátelského mlčení.
Navíc ale pod povrchem bují nejistota: pokud je Křeček po smrti, je vrahem někdo z nás?

Dusná atmosféra Osadu neopouští ani následujícího jitra. Kotek si předvolává jednotlivé usedlíky a podrobuje je výslechu. Armádní lékařka vyžaduje krevní vzorky a zevrubnou lékařskou prohlídku. Olahové přicházejí s otázkami, co se stalo s Křečkem. Kolem hranic Osady se potulují podezřelá individua. Vojáci nervózně hlídkují. Z nebe se snáší studený déšť...

Uslyšeli jsme výstřel. Ztuhli jsme úlekem, když ze dveří výslechové chatky doslova vypadl mladý voják Honza, bledý, ale živý. Opřel se o nedaleké zábradlí a zhluboka dýchal. Za ním vyklopýtal Kotek s pistolí v ruce a s krví na kabátě. Roztřeseně sáhl pro cigarety.

Oskar už ven nevyšel.

Hra trvala do sobotních večerních hodin, přibližně tedy jeden celý den. Zdaleka nerozkryla všechny příběhy, které se ukrývaly ve spletitých osudech osadníků, vojáků i přivandrovalců.

Mnoho jich musel odhalit až organizátorův doslov. Některé nám doslova vzaly dech, byly překvapivé, neotřelé, hluboce lidské. Postavy našich příběhů byly uvěřitelné. Celý ten svět byl tragický a zcela realistický: tak by to jednou skutečně mohlo vypadat. 

Co dodat?

 Organizátoři přislíbili, že budou vážně přemýšlet o případném opakování hry, proto se nepustím do podrobnějších popisů. Dovolím si tedy ještě doplnit několik podrobností, které učinily ze hry povedený kousek.

Komunikace s organizátory probíhala skrze stránky a také facebookové skupiny podle toho, které informace byly přístupné kterým osobám. Výraznou pomocí byl seznam postav se stručnými charakteristikami a jejich osvěžení před hrou - protože vztahy mezi jednotlivými postavami byly důležitou součástí hry, takto osvojené informace výrazně přispěly k hladkému průběhu hry.

Ve hře byl povolen airsoft, ale pouze mimo osadu. Nakonec nebyl příliš důvod tuto bezpečnou zónu opouštět, tedy na skutečné střílení nedošlo. Hrozba střelby a nutnost hledat i jiná východiska přispěly k hutnější atmosféře, i když si někteří povzdychli, že trocha akce by hře neuškodila.

Ubytování bylo dostatečné a jídlo chutné. I když některé z nás trápily říjnové mrazíky (ano, zaznamenali jsme první vločky), vždy jsme se mohli uchýlit do teplejší klubovny nebo k ohništi.

Organizace si poradila i s tím, že domluvený kuchař nepřijel (zřejmě ho po cestě sklátil některý zlý virus).

I když hra čas od času trpěla nedostatkem podnětů a postavy nebyly zcela vyvážené, jednotlivé chyby v designu nebo zajímavé nápady byly řešeny v plodné poherní diskuzi a jistě to přispěje k vylepšení hry pro budoucí běhy.

Děkuji organizátorům za dobře připravenou akci a spoluhráčům za vykreslení ponurého uvěřitelného postapokalyptického světa plného lidských příběhů.

Kristýna "Darien" Obrdlíková

Ohlédnutí organizátora 

  Tolik tedy od Darien a teď něco i od nás, organizátorů. V prvé řadě si povíme o tom, jak a za jakých podmínek akce vznikla.

Z mé strany to totiž byla především reakce na to, že v roce 2011 byly asi čtyři PA akce stornovány. Podzim bez jediné české PA byl však byl poněkud hloupý, hlavně po letech stoupajícího zájmu o tento žánr. Svěřil jsem se s tímto problémem Alixe, což vedlo ke skloubení nápadů.

Já jsem uvolnil jeden z nápadů původně zamýšlený pro Svět po Pádu (ale s velmi malou šancí na reálné využití). Alixa mi zas pro změnu trochu víc přiblížila nějaká specifika světa, který chtěli ztvárnit ve svém larpu. Shodli jsme se, že výsledná směs by mohla fungovat. Kritérium bylo ovšem dost jasné - budeme to muset udělat hodně rychle!

Proto jsme jako lokalitu vybrali jednu z mnoha skautských základen. Její prohlédnutí a zarezervování nám zabralo nesrovnatelně kratší čas než běžná komunikace s úřady o používání opuštěných a nebezpečných prostorů.

Ušetřili jsme tak spoustu času, ale získali prostředí, které nebylo s postapem slučitelné. Nebo ne? Místo toho, aby jsme apelovali na hráče ve smyslu "dělejte, že elektřina a teplá voda tu nejsou" jsme tyto faktory zahrnuli do reality světa. Vzniklo tak velice autentické a přitom snadno pochopitelné herní prostředí - ve skutečnosti asi největší vývozní artikl této hry.

 
Několik porad se Sympozinci dalo vzniknout mnoha plodným (a samozřejmě i neplodným :-)) ) nápadům. Tak se například do hry dostali Olahové a problém s rasizmem. Hra už začala vypadat natolik zajímavě, že se nám podařilo naplnit většinu rolí hráči z různých komunit.

Přijelo několik airsofťáků, a kromě několika příznivců PAčka se nám podařilo zlákat i hráče, kteří by zřejmě za jiných okolností ven na postapo nejeli. Několik porodních křečí nebude problém vyléčit a celou hru velmi jednoduše zopakovat. Takže se může stát, že už brzo vás Osadou 12 pobavíme znovu (pravděpodobně zas na podzim). Zároveň se uvěřitelný svět hry ukázal být jako výhodným prostředím pro další akce.

Je tedy dost pravděpodobné, že v tomto roce bude smrtící virus řádit na více larpech.

 autor: Petr "Petrius" Turoň
fotografie: archív organizátorů 

web akce: http://osada12.blogspot.com/