Interview: Dračí Jezdci

Vážení a milí čtenáři, dnes přinášíme interview s tvůrčí skupinou z jihomoravských Střelic jménem Dračí Jezdci. Jejich hry se vyznačují lehkostí a hravostí, jak je známe z počáteční tvorby u nás. Dračí Jezdci se však nenechali strhnout moderní vlnou odklonu od klasických her, ale naopak se je snaží vylepšit a přidat jim nové prvky. Ale už předejme slovo přímo jim ...

Ahoj Mahtare a Calitheo. Mohli byste čtenářům představit Dračí Jezdce? Kdy jste vznikli, kolik vás je, co děláte za hry a kolik stojí? 

Jako skupina jsme se začali formovat v průběhu roku 2004, jako parta kluků se stejným zájmem. Ze začátku jsme byli spíše skupinou bojovou, protože jsme chtěli jezdit po bitvách pod jednou vlajkou. Někteří z nás měli v té době již nějaké zkušenosti s organizováním jednoduchých bitev. Postupně jsme přibírali nové členy, ale jak šel čas, tak už nám to nestačilo. Začátkem roku 2005 mezi nás přišel Riki, díky kterému jsme postupně objevili kouzla družinovek, tažení a Gawainů. 

Momentálně je nás 10 aktivních členů. Děláme především družinovku dle pravidel Gawainu s názvem "Gothic" a obvykle 2 malé bitvy do roka. Jednu jarní a jednu podzimní. 

A co to stojí? Především hodně úsilí, co se však týče registračních poplatků, za bitvu si účtujeme 40,- a za 5ti denní Gothic 250,- na hráče + poplatek za stan/auto. (cca stovka)

Jak jste se vy osobně nebo další členové dostali k larpu a bitvám? Co vás k němu přitáhlo? 

Mahtar: Většinou jsme byli kamarádi kamarádů, kteří si to někdy zkusili a přitáhli nás k tomu. Sám si pamatuji, že jsem se na svoji první dřevárnu přišel podívat ze zvědavosti, říkal jsem si, kluci se jdou "mlátit klackama". Seděl jsem na stromě a pozoroval, jak kolem lítají s dřevěnými meči a štíty. No a na další takové dřevárně už jsem se zapojil. :-) 

Calithea: U mě tomu bylo nejinak, od spolužáka na střední, jsem se dozvěděla o tom, že něco jako LARPy vůbec existuje a okamžitě mě to nadchlo. Sice mi pak chvíli trvalo, než jsem se dostala k tomu, jet na první bitvu, ale bylo to spíše způsobeno mým perfekcionalizmem, že jsem si nejdřív potřebovala vyrobit hezký kostým a pořádný meč. 

Na jakých hrách se s vámi můžeme potkat? Preferujete jako hráči jeden herní styl nebo je střídáte? 

Objevujeme se sporadicky všude možně. Máme rádi malé bitvy kolem Brna, ale rádi zajedeme třeba na Gawain do Jizerských hor, na Awain na Pravdu, líbil se nám Svět Zlodějů a nebo z druhé strany si jezdíme zabojovat třeba na Západní Úvaly, Helmáč, nebo Brody.

Co se vám osvědčilo při organizaci jako funkční zábava? Co hráče baví? Máte nějaký protip*? 

Co se týče bitev námi organizovaných, máme jich za sebou kolem patnácti. Stěžejní pro ně je námi řízená hra a tlak na to, aby vždy hráč věděl, co dělá a proč to dělá. Dnes se zdá jako samozřejmost, že hráč ví, za co bojuje a proč bojuje, ale dříve tomu tak nebývalo. 

 Nejdůležitější je hráče neustále něčím překvapovat.  

-   Katka "Calithea" Hošková

Také se do hry snažíme zapojit i zábavné neherní úkoly, aby to pořád nebylo jen o tom jednom. Jako příklad můžu uvést třeba nošení vody do oázy, přetahování lanem, nebo hru na chytání dezertérů. Nesmím zapomenout, na vnášení drobných scének, které bitvy dokreslují. Proto u nás hráči mohli vidět upalování Johanky z Arku, hádky otců a synů, oběšení velitele na šibenici, ...

Co se týče našeho "Gawainu" jménem Gothic - tady nemohu mluvit za hráče, ale mám pocit, že je tu málo prostoru pro to, aby se někdo začal nudit. Nepřipravujeme tu svět, kde už je na hráčích, jestli ta hra vůbec za něco stojí. Děláme tu družinovku, kde si hráči užívají interakci s cizími postavami a spolu v rámci družiny. 

Prochází námi připraveným příběhem, sbírají zkušenosti, plní úkoly, zabíjí příšery, skládají zkoušky a stávají se hrdiny. Také se tu snažíme dávat prostor pro to, aby hra nebyla stereotypní, hráči většinou nemají jen jednu možnost řešení, ale mnohdy je na jejich důvtipu a jednání, jak pro ně jednotlivé situace dopadnou. 

U Gothicu bych řekla, že je nejdůležitější umět hráče neustále něčím překvapovat (ať už třeba nečekaným zvratem v ději nebo nějakou neobvyklou aktivitou přímo na setkání) a umět je vtáhnout do děje. Stejně důležité je nezanedbávat atmosféru hry a vystavět uvěřitelný svět, ve kterém se děj odehrává. 

Protip? Pokud chcete něco dělat, tak si napřed v hlavě ujasněte pro koho to má být. A z pohledu obyčejného a především hloupého hráče si to zkuste zahrát (alespoň ve vaší hlavě).

Jezdím na vaše hry už nějaký ten pátek a připadá mi fascinující, že i ve formátu malých bitev je kam se posouvat. Každá z nich je něčím zvláštní, něčím jiná, ačkoliv tradici "hlavně si pořádně zabojovat" zachováváte. Čím je to způsobeno? Je to např. postupnou obměnou organizátorů, tlakem na to bitvy někam posunout nebo prostě jen neřízený vývoj? 

Pravdou je, že hlavní organizátory obměňujeme. O neřízený vývoj se opravdu nejedná, rádi se poučujeme z vlastních chyb a snažíme se jich vždy do příště vyvarovat. Snažíme se držet jednoho soubojového systému a proč vlastně měnit něco, co je funkční a zaběhnuté? Jistý vývoj tu samozřejmě je, ale základ je stále stejný. 

Myslím si, že tento náš posun je způsoben hlavně tím, že my sami nechceme upadnout do stereotypu. Jsme vcelku motivováni tím, že složení hráčů se jak na našich bitvách, tak na Gothicu, asi z 50% nemění. To je dobrá motivace k tomu, snažit se je stále něčím překvapovat. Velkou měrou k rozmanitosti našich bitev přispívá i různorodost našeho organizačního týmu (jsme bandou dosti odlišných osobností).  

Vím, že vaše složení se postupně obměňovalo a z původního jádra vás zůstalo už jen pár. Co se stalo s ostatními členy a kde berete nové? Mnoho z vás také přilákal železný šerm - co vás k němu přilákalo a myslíte si, že tvůrčí(!) skupiny můžou zůstat čistě u dřevěného šermu a nezmigrovat např. právě k železu, airsoft, komornímu larpu, atp.? 

K železnému šermu nás přitáhla touha naučit se šermovat, historičnost, být tak trochu rytíř a také jsme očekávali něco víc. Je to však úplně jiný příběh než larp, což je na druhou stranu i škoda. Pokud si chce člověk zablbnout, zabojovat a bavit se, je tu larp a dřevárny. Železné bitvy jsou spíše od toho bavit diváky, než aby se bavili účinkující. A u vystoupení musíte mít štěstí na skupinu, do které se dostanete. A vůbec na lidi, kteří se kolem toho motají. 

Myslím si, že "tvůrčí" skupiny mohou zůstat čistě u "dřeva". Zvlášť v této době, kdy je všude trend jít s kvalitou stále nahoru a je pro koho organizovat. 

Vaše družinovka Gothic se dočkala nedávno již 8. ročníku. Drží se původního formátu Gawainu, který se hraje v našich zemích tedy bezmála 16 let. I přesto nemáte nouzi o hráče - co myslíte, že je na tomto formátu hry tak lákavé, že se bez problému udrží tak dlouhou dobu? Nebo je to naopak doznívající nostalgie? 

Na našem Gothicu se objevují nejen hráči, kteří jezdí na podobné hry už několik let, ale i ti, kteří s nimi nemají žádné zkušenosti. Rozhodně se nejedná pouze o nostalgii. Gawainovská pravidla jsou vynikající ve své komplexnosti a zároveň jednoduchosti. Navíc jsme přesvědčeni, že Gawain má potencinál vyvíjet se i do budoucna. Škoda jen, že se mu věnuje tak málo organizátorů, ono to totiž není vůbec jednoduché takový Gawain zorganizovat, pokud to chcete udělat opravdu pořádně. 

Nakonec trochu tradiční otázku - máte nějaké plány do budoucna? Udržíte se u tvoření her ještě dalších 5 let? 

Samozřejmě, plánů nikdy není dost, už teď začínáme připravovat další Gothic, na jaro plánujeme pod záštitou Moravian larpu udělat menší bitvu pro nováčky od dvanácti let a věřím, že na podzim také nebudeme zahálet. Zda se udržíme 5 let by bylo troufalé tvrdit, ale skončit zatím v plánu rozhodně nemáme. 

--

*protip = krok, který udělá z nováčka profesionála během jednoho jednoduchého kroku.