Dobro proti dobru III - reportáž

Kalendář: Dobro proti dobru III: Invaze

V půlce týdne před třetím Dobrem mi přišla zpráva: "co děláš v sobotu?" "Nevím," odpověděl jsem, pak si jen pamatuji, že jsem si v pátek večer dělal celodenní svačinu a připravoval fotoaparát a druhý den po zoufale brzkém vstávání seděl ve vlaku směrem Plzeň. Následují zápisky nezaujatého pozorovatele, který celý den v horku i v dešti fotografoval, sledoval a posléze i zapisoval.

 Kdo jsou a co chtějí? Nikdo je sem nezval. Čtyři tajemní cizinci obdaření velkou mocí procházejí krajem. Každý z nich  oděn v jiný šat. Jako další družinky odvážných cestují zpustošenou zemí nikoho a prohledávají pradávné ruiny dlící v hlubokých hvozdech. Ostatní se jich spíše straní a země je neklidná.

A nejen oni se potulují končinami, kde jediné je neměnné – usměvavý alchymista se svým útulným krámkem, jemuž se všechny katastrofy vyhýbají širokým obloukem; po kopcích chodí tajemný muž se svou společnicí nabízející za úpis své služby. V dáli je možno zahlédnout temnou postavu v kápi neustále následovanou věrným služebníkem, který není mrtvý, ani živý. V roklích ukrývajících hřbitovy povstávají z rovů ostatky dávno zemřelých a kněz světla z nedalekého chrámu smutně se tyčícího uprostřed trosek kdysi slavného města má co dělat, aby nemrtvé navrátil zpět zemi.

Není snad ani divu, že opodál stojí temný kněz a mlčky pozoruje běh událostí. Tu stranou prohodí řeč s osamělým cestovatelem, tamhle učiní znamení. A do tohoto zmatku zdaleka přicházejí dva válečníci s tajným posláním. Rozmlouvají s dobrodruhy, křižují zemi a bedlivě sledují počínání druhých. Ve vzduchu visí napětí, zdá se, že následující dny budou mít velký dopad na lidi v tomto kraji, a nejen na ně, protože právě zde se bude rozhodovat o osudu celého světa...

Tak by se v krátkosti dal shrnout třetí ročník larpu z dílny Fanatiků a jejich sesterské organizace Hydra. Odehrál se 30. dubna na tradičním místě v lesích severně od plzeňského sídliště Košutka. Ústředním motivem tohoto ročníku byla hrozící invaze elementálních bytostí, jejichž svět umírá a ony se rozhodly obětovat svět smrtelníků a usídlit se v něm. Čtyři z těchto bytostí putovaly herním územím s jediným cílem – otevřít bránu do své dimenze a zachránit tak své druhy. Proti nim se postupem hry semkla nesourodá aliance utvářená vyslanci dvou tradičních rivalů, totiž Ozimirského císařství a Norinského knížectví.

Své místo v alianci rovněž nalezl pekelný pán snažící se sehnat dostatek duší, aby mohl opět otevřít pekelnou bránu. Zprvu se zdálo, že sehnat někoho ochotného upsat se samotnému vládci pekel bude pro pokušitele dosti tvrdý oříšek, ale netrvalo dlouho a kolem něj a sukuby se doslova srocovaly davy vnucující pekelníkovi svůj podpis. Mnoho nedbali nešťastníci o věčné utrpení, ke kterému tím odsoudili svoji duši.

Po relativně pomalém rozjezdu se hra dala do pohybu a vše nasvědčovalo, že letošní ročník bude opravdu vydařený; leč člověk míní a příroda mění. Zhruba hodinu po poledni se obloha zatáhla a počal se snášet déšť. Postava vodního elementála v tu chvíli rázem klesla na oblibě, ačkoliv on v následující průtrži mračen výjimečně prsty neměl. Vystřídalo se několik přeháněk a když už svítala naděje, že vysvitne sluníčko, přihnala se odkudsi bouřka, která doslova zastavila hru.

Morálka šla rapidně dolů, a chvíli to i vypadalo předčasné ukončení hry – hráči se totiž rozdělili na dva tábory; jedni chtěli jít domů a uschnout, zatímco druzí chtěli hru dohrát nepřízni počasí navzdory. Organizátoři tak byli postaveni před nesnadné rozhodnutí a bylo dáno k hlasování, kolik lidí chce vlastně zůstat a má-li smysl pokračovat. Ukázalo se, že větší část zmoklého hráčstva touží pokračovat dále a hru se po zhruba hodinové pauze podařilo opět rozběhnout. Bohužel linie některých zajímavých postav byly ukráceny a hlavní téma museli organizátoři poněkud uspíšit, především kvůli odchodu hráčů.

Nakonec věřící různých bohů na chvíli odložili svoji nevraživost; nekromant zapomněl na to, co jemu a jeho pánovi provedli pekelníci; vyslanci dalekých zemí spojili své síly a všichni společně v hodině dvanácté zakročili proti elementálům. Ti do té doby využívali vzájemných konfliktů ostatních díky čemuž jim nechybělo mnoho, aby splnili svůj úkol. Hráčům se i přesto podařilo uzavřít průchody ze světa elementálů a tím invazi zastavit – prozatím. Zdá se totiž, že navzdory neúspěchu mají alespoň dítě elementála a smrtelné matky, které je klíčem ke splnění jejich cíle. Nebyli tedy poraženi úplně.

Třetí dobro byl nepochybně zdařilý a zábavný podnik. Kdo viděl komicky vyšňořeného sluhu pořádajícího čaj o páté pro svoji šlechtičnu zatímco se lesem nesly zvuky boje, mi dá jistě za pravdu. Celkový dojem trochu pokazila nepřízeň počasí a odchod některých hráčů, ale organizátoři se s tím vypořádali, jak nejlépe to v dané chvíli šlo. Doufejme, že příští rok bude účast minimálně stejně hojná jako letos a nadšení a zápal hráčům vydrží i do dalšího ročníku.

Foto: autor článku