Religionistika a larp III. aneb larp je hra

Přečtěte si i předcházející článek: Religionistika a larp - publikováno 9.3.2011
Přečtěte si i předcházející článek: Religionistika a larp II - publikováno 31.3.2011

Minule jsme narazili na larp jako na problematiku, kterou se zabývají různé vědní obory. Dnes v podstatě u tohoto tématu zůstaneme, ale položíme si zároveň otázku, kdy je larp ještě larpem a kdy jím (a proč) být přestává. Směr, kterým se budou myšlenky na toto téma ubírat, určuje z části filozofické a z části sociologické chápání hry. Proto předesílám, že si nebudeme dělat nárok na jedinou a výlučnou pravdivost takového pojetí. I k tomuto zamyšlení nás přivedla přednáška studenta brněnské religionistiky Tomáše Hampejse Religionistika a larp, kterou přednesl 8. 3. 2011 na FF MU.

Určitě jste se nejednou setkali s tím, že jste měli někomu vysvětlit, co to ten larp vlastně je. A když už to vysvětlujete po desáté, patnácté... tak si vybudujete vlastní způsob, jak larp popsat. Každé z těchto vysvětlení se bude trochu lišit podle toho, jaký typ her ten který z vás preferuje a zná, co od her očekáváte a také podle toho, komu larp vysvětlujete.

Existují však některé univerzální znaky, které larp dělají larpem. Určitě se shodneme na tom, že larp je hra. Že je založený na rolovém hraní. Že toto hraní probíhá jako živá interakce. Že je toto hraní zastoupeno v různé míře podle typu/druhu/žánru hry i podle charakteru vaší postavy, stejně jako je v různé míře zastoupena "dokonalost" kostýmů či simulace herního prostředí. A nakonec, že je toto hraní víceméně improvizované.

Dnes nás bude zajímat zejména to, že larp je hra a že je to hra založená na rolovém hraní.

Druhy her i druhy rolí jsou různé. Role máme např. sociální (mými sociálními rolemi jsou např. role dcery, studentky, zaměstnankyně, učitelky, kamarádky...). Také známe divadelní role (Hamlet, Jidáš -kdy jste byli naposledy v divadle?). A známe také larpové role. "Hraní" těchto rolí je velice odlišné. Vychází z jiných potřeb, motivací, společenských zvyklostí a má také různé účely a cíle.

Když svému publiku vysvětloval Tomáš Hampejs, co je hraní rolí a kde všude může být larp zastoupen, zmínil právě sociální role – tedy něco ve smyslu: Vždyť i teď si tu my všichni hrajeme – vy na posluchače a já na přednášejícího. Můj názor je, že takové smazání hranic mezi různými podobami lidských rolí je nepřípustné. I pro larp samotný. Larp je totiž hra. A hra je ohraničený prostor, který má svá pravidla. Pokud bychom tyto hranice smazali, můžeme skutečně spolu s některými filosofy (hru jako něco, co je synonymem pro princip světaběhu najedeme např. u německého fenomenologa Eugena Finka) říci: Vše je jen hra. Ale potom se tu už my nemáme o čem bavit.

Ale zkusme se přeci jen o larpu bavit. A tentokrát se vraťme k pojmu hra. I lidskému hraní je věnována velmi výrazná pozornost vědních oborů. Z pole sociologie můžu doporučit stále zhusta používanou knihu Rogera Calloise Hry a lidé. Callois hru definuje jako nenucenou činnost bez důsledků pro skutečnost (myslí se důsledky, které vyplývají z podstaty samotné hry, nikoliv např. to, že poznáme nové lidi). Je to činnost, která se odlišuje od běžného života, přesto má určitou sociální funkci, formu a smysl.

Za formální znaky hry Callois považuje např. to, že jde u hry vždy o činnost svobodnou, hraní (si) na rozkaz není hraním (si). Dále hraní si je vždy "jenom jako", což samozřejmě neznamená, že nemůže řešit závažná témata. Hra se podílí na vytváření sociálních vazeb. Velice důležité je, že hra se vyznačuje určitou uzavřeností a ohraničeností. Calloisovými slovy: "Jsou to dočasné světy uvnitř obyčejného světa, které jsou určeny k tomu, aby v nich probíhal nějaký v sobě uzavřený děj". Také nesmíme zapomenout na to, že hra vytváří nějaký řád, ke kterému se pojí i pravidla. Pravidla jsou tím, co když se překročí/poruší, přestává hra fungovat.

Dále se Callois věnuje také herním prvkům v hudbě, ve výtvarném umění, ve vědě či v různých kulturách. Důležité je, že zde mluví o herních prvcích, nikoliv o hrách jako takových. Význam pojmu hra je proměnlivý, ale nelze za ni považovat vše. Kdy je tedy hra ještě hrou a kdy už ne? A kdy je larp ještě larpem a kdy už ne? Je vůbec důležité takovou hranici hledat?

"Dospělácké" hry, zejména její vyšší formy, které jsou odlišné od her zvířecích, podobně jako umění, dělají člověka člověkem. Stejně jako umění, jde o činnost bezúčelnou (nenajíme se jí, nepostavíme z ní dům atp.), zábavnou, volnočasovou. Pokud ale hru přeneseme do jiného prostředí a dáme jí účel, změní se její podstata, i když principiálně vypadá stejně. Z šachů je sport, žádný vrcholový sport není hra – je to práce, jejím účelem je vydělat, stát se slavným...

Pokud použijeme herní princip (třeba princip larpového hraní) jinde, než v prostoru volnočasové a bezúčelné zábavy, je to ještě ryzí larp? Nejde potom třeba o experiment? O teambuildingovou akci? O didaktickou hru?

Principy larpových her jsou stále s větší oblibou součástí různorodých vyučovacích aktivit. Jistě právem – tato forma je bytostně didaktická, zábavná a srozumitelná. Pro pedagogické účely vhodná právě tím, že nutně zapojuje vlastní žákovu/studentovu aktivitu, znalosti a prožitky (teoreticky řečeno propojuje kognitivní, afektivní, ale často i psychomotorickou doménu)! Podobně je na tom samotné rolové hraní, které je základem larpových her. Ale rolové hraní najdeme i v divadle, psychodramatech nebo stolních či počítačových RPG. Samotné použití rolového hraní larp nedělá. Dokonce nezaručí ani to, že jde o hru a ne třeba o psychoterapii.

Slovíčkařím? Možná. Já si samozřejmě myslím, že tak jednoznačné to není. Podle mne totiž právě ve zmíněné bezúčelnosti spočívá jedno z největších kouzel her (a tím i larpů) vůbec. Larp hraný pro zábavu budeme prožívat jinak, než larp hraný s čekáváním např. poučení, kde před herní zážitek stavíme účel, který není jen příjemnou přidanou hodnotou, ale víceméně samotným cílem hry. Zahrajme si dramatické didaktické hry. Ale nemusíme jim říkat larpy.

Ze všeho nejvíc ovšem záleží na tom, co chceme, aby larp byl. Jaký ho budeme chtít, takový ho můžeme mít. Snad vás toto filozofování neodradilo a nezdálo se vám pouze bezúčelné.

Petra "Nimui" Zmeškalová
Nimui [at] moravianlarp [dot] eu (Nimui [at] moravianlarp [dot] eu)

Předcházející články:
Religionistika a larp - publikováno 9.3.2011
Religionistika a larp II - publikováno 31.3.2011