Religionistika a larp II.
Přečtěte si i předcházející článek: Religionistika a larp - publikováno 9.3.2011
Religionistika a larp II. aneb Bádám, bádáš, bádáme...
Tématika larpu se už po několik roků v českém prostředí objevuje též jako odborná problematika. Lze předpokládat, že se tak z části stalo díky samotným hráčům, kteří nastoupili na univerzity a začali hledat možné souvislosti jejich studijního oboru s oblíbenou volnočasovou aktiviou. Larp se stal i v českém prostředí neopominutelným společenským fenoménem a jeho odborná reflexe je součástí přirozeného vývoje, který patří k většině takto výrazných fenoménů. Larp se na vysokých školách stal tématem pro mladé divadelní vědce, sociology, psychology, pedagogy, uměnovědce a jak je vidno, i pro religionisty. A to jsme určitě tomto výčtu na někoho zapomněli. Co larp vlastně nabízí za témata, která jsou hodna akademické reflexe?
Dnes pokračujeme dalším článkem v řadě inspirované přednáškou studenta religionistiky Tomáše Hampejse z brněnské Filozofické fakulty (viz. článek Religionistika a larp). Tato přednáška vycházela z pozadí tzv. kognitivního přístupu v religionistice.
Slovo "kognitivní" se zjednodušeně řečeno týká lidských poznávacích a rozumějících mechanizmů – tedy zkoumá to, jak se naše myšlenkové procesy účastní na našem poznávání světa, ve kterém žijeme, jak tomuto světu rozumíme, jak jej chápeme. Kognitivní přístup najdeme ve většině společenských věd, v pedagogice, sociologii, psychologii atd. Důležitým pro kognitivní přístup bývá také předpoklad, že se naše poznávací procesy podílí také na způsobu našeho společenského chování, komunikaci a nakonec i na vzniku sociálních struktur - na společenské uspořádání a vnitřní interakci mezi členy dané skupiny – třeba i uvnitř larpové hry :-).
Tomáš Hampejs si ve své přednášce položil otázku, zda je larp pro (kognitivní) religionistiku relevantním tématem. Za svůj cíl si vytyčil přesvědčit své asi třicetihlavé publikum, že ano. A to především v jenom velmi konkrétním případě. Že totiž hraní larpu, který je zaměřený např. na nějaký z problémů, kterými se zabývá právě (kognitivní) religionistika, může přinést hráčům-studentům lepší vhled do zkoumaného problému.
Jako takový problém, který se kterým by mohl religionistický larp pomoci, nabídl Hampejs problematiku rozdílu víry předstírané a víry skutečné. Problematiku demonstroval na larpu Ztracená generace (viz. článek Ztracená generace na portálu larpy.cz) z dílny pražské organizátorské skupiny Lorem Ipsum, který velmi dobře simuloval bohatou problematiku náboženské sekty. Pokud bylo možno z krátkého náznaku pochopit záměr Hampejse, larpová hra by dle něj fungovala jako forma vědeckého experimentu – larp je schopen navodit velmi realistické prostředí, hráčovo ponoření role může být natolik hluboké, že rozdíl mezi skutečným a předstíraným přestane hrát pro poznávání a chápání situace významnější roli. Výsledná zkušenost je sice získaná ve hře, ale přesto je velmi skutečná. Právě v takovém fikčním prostoru by mohlo být zajímavé, na základě vlastní zkušenosti a vlastním zážitku, zkoumat... ledasco. K hlubšímu rozvinutí nebo konkretizování této myšlenky bohužel z časových důvodů nedošlo.
Než uzavřeme dnešní text, ráda bych zmínila ještě jedno z témat, které Hampejs v této souvislosti připomněl a nakonec bych naznačila, co bude námětem dalšího článku.
Do každé larpové hry si jako hráči s sebou neseme naše skutečné životní i předchozí herní zkušenosti. Na základě nich potom jednáme – tyto zkušenosti tvoří náš metareprezentační rámec. Toto strašidelné slovo neříká nic jiného, než že jsme svými zkušenostmi nějak předprogramování pro naše situační chápání i jednání. V religionistickém larpu bude na naše jednání mít určitý vliv (nejen) naše osobní religiozita či spiritualita. Religiozita samotných religionistů se už stala tématem odborného zájmu. Religiozita larpařů, pokud je mi známo, dosud ne. Pokud by k takovému výzkumu skutečně došlo, nabízelo by se srovnání toho, jaká je religiozita hráčů v jejich osobním životě a toho, jak se religiozita projevuje skrze jejich herní postavu, herní jednání – tedy jak funguje ve fikčním světě. Religiozita v rámci fikčních světů (např. v literatuře či filmu) je samostatným tématem, které se většinou řeší skrze čtenáře či diváky. Neméně zajímavou látkou pro vědeckou reflexi jsou v tomto případě také postavy samotných autorů těchto fikčních světů, např. spisovatelů jako J. R. R. Tolkien nebo C. S. Lewis.
Poněkud jsme v tomto článku odbočili od samotných larpů, ale zůstáváme stále v oblasti příbuzných tématik. Věřím, že mluvit o tom, že larp už není jen hrou, ale také velmi širokou a bohatou problematikou pro různé přístupy myšlení, zkoumání, bádání... je pro nás/vás nejen zajímavé, ale snad i užitečné. Příště se ovšem vrátíme ke dvěma základním, i když poněkud kontroverzním otázkám. Totiž k tomu, co všechno (ne)lze chápat jako larp a k tomu, co všechno je hra. A od religionistiky se posuneme směrem k filosofii a nakonec k pedagogice.
Petra "Nimui" Zmeškalová
Nimui [at] moravianlarp [dot] eu
Předcházející článek: Religionistika a larp - publikováno 9.3.2011
Navazující článek: Religionistika a larp III - publikováno 28.4.2011
