Jsem lepší než ty. Jsem tu už potřetí.
Pravděpodobně jsme to už zažili všichni. Akce, na kterou jsme jezdili, se začne nenápadně měnit, něco je jinak, než si pamatujeme z prvních ročníků, občas vzpomínáme na staré dobré časy a nakonec na akci přestaneme jezdit. Změní se klima mezi lidmi, možná to ani nedokážeme pojmenovat a je konec. Pak jedeme na další akci, na její první ročník a je všechno super. Na jak dlouho? Proč se tohle děje?
Jednoduchá odpověď neexistuje. Nebudu tady rozebírat a analyzovat možné příčiny, zaměřím se jen na jeden jev, který jsem u několika akcí vypozoroval a mohl by mít svůj podíl. Je jím přidávání neadekvátní hodnoty těm lidem, kteří přísluší ke konkrétní komunitě "více, než ostatní".
Jak to začíná
Uvedu to na příkladu. Parta přátel se rozhodne udělat akci. Je to jejich první zkušenost s organizováním larpu, moc toho neumí, zkušenosti žádné, nadšení na rozdávání. Hru připraví, navrhnou designy, seženou prostor a domluví NPCčka. Využijí toho, co viděli na ostatních akcích, promyslí webové stránky, udělají si reklamu přes známé cesty v kalendáři, fórech a nakonec se jim zaregistruje kolem třiceti lidí. To je sice méně, než předpokládali, ale v temných chvilkách beznaděje před akcí se utěšují, že pokud se to nepovede, moc lidí o tom vědět nebude.
Ale ono se to povede. Akce sic e dopadne úplně jinak, než si ji organizátoři představovali, ale účastníky to zjevně bavilo, po akci se všichni společně opijí a slíbí si, že to napřesrok zopakují. Přestože si organizátoři, kteří týden před akcí nespali a bezprostředně před ní si přísahali, že podobou hloupost jako organizovat larp už nikdy neudělají, najednou to všechno vidí v jiném světle, nadšení hráčů a samotný průběh hry dokonale rozpustí všechny minulé strasti a život je krásný. Dva měsíce po akci si už nikdo nepamatuje žádné negativní myšlenky, žádné problémy, milosrdná paměť vymaže to špatné a nechá to dobré. A jde se na to znova.
Třicet spokojených účastníků akci chválí, přeci jen neměli žádná očekávání a dopadlo to výborně. Z třiceti zájemců je najedou sto zájemců. Nikdo si nenechal zážitky pro sebe a stará garda larpařů, kteří přeci jen nejezdí na každou novou akci, ale už mají něco za sebou, a proto jezdí na ty prověřené, najedou zvažují účast a druhý ročník má několik desítek hráčů.
Organizační tým na sobě tvrdě pracuje a skutečně je akce s každým ročníkem lepší, pro více lidí, dražší, s náročnějšími požadavky, ale je to všechno super. Na nějakém tom čtvrtém, pátém ročníku se potká pár lidí, co pamatují první ročník a ejhle, nostalgie je strašná svině, drsní válečníci najednou brečí nad starými časy, nic už není takové, jaké to bylo kdysi.
Někdo prohodí, že to dobré už je pryč, protože něco je jinak. Na akci, která je tu s námi už od starých dobrých let, kdy byl ještě svět v pořádku, larpy byly za flašku a rohlík stál korunu, je najednou hromada nějakých cizích lidí, kteří ani pořádně neví o čem to je a nic vlastně neprožili. Zasraní nováčci, ta mládež si myslí, že umí hrát, ale ono hovno a ještě to nepřiznává zásahy v boji.
Parta lidí, co pamatuje začátky samozřejmě zastává důležité herní role. Většina postav už prošla pětiletým rozvojem a na herní svět mají velký vliv. Dost z nich je NPCčky. V normálním životě se znají, na ostatních akcích taky pečou spolu, a jsou vlastně docela dobrá parta. My jsme drsnokrutí válečníci Hranatého stolu a náš každoroční larp je nejlepší na světě, i když stejně už to není, co to bývalo.
Na stránkách nového, xxxtého ročníku se začne objevovat několik informací o tom, že kdo se účastní larpu už po xxté, má herní výhody a nechť se o ně přihlásí. Kdo jen po xté, tak má taky výhody, ale ne jako ten, kdo po xxté. Dobře si to spočítejte. Na fóru už mají všichni v podpisech nějaké ty hodnosti, kdo je "v tom" déle, ten je vlastně lepší člověk. Ne, ty opravdu nemůžeš nosit tohle tričko, protože vidíš tenhle znak s pětkou uprostřed? To je totiž za to, že jsem tu už dlouho, zatímco ty jsi tu poprvé! Nulo, ztrať se a až tady prožiješ pár let, možná se s tebou budu bavit jako rovný s rovným. Zatím mi rovný nejsi, tak vypadni.
Co se to vlastně děje?
Je to docela přirozené a je to všude. V odborných společnostech, ve vědě, umění, politice, prakticky v jakémkoliv odvětví lidského snažení, které obsahuje sociální prvek, lidé tvoří nějakou komunitu a navzájem se znají, se časem objeví tento způsob myšlení. Medaile za šediny. Někdo je prostě někde déle, proto je výše, někdo patří do jádra, někdo na okraj a čím déle se budu kolem určité skupiny motat, tím víc budu blíže středu. Jenže někde je střed pěkně zkamenělý a prorostlý a šance se tam dostat už moc není.
Proč o tom vlastně píšu?
Ono to totiž může mít negativní důsledky. Přestože se to obtížně verbalizuje, tak to cítí všichni. Netvrdím, že se to děje na každé akci, v každé skupině. Někde se to může projevovat více, jinde méně, někde nápadně, jinde velmi nezřetelně. Ani neříkám, že je to dobře, nebo špatně.
Potíž je v tom, že pokud tento způsob nahlížení na příslušnost v konkrétní komunitě převládne, stane se explicitním, může to znamenat dost komplikací. Nováčci mohou být znevýhodněni, alespoň co se týče přístupu. Někomu, kdo je v komunitě dlouho to vleze na mozek a občas bude cítit potřebu dát ostatním najevo, že je tady déle, než ostatní. A někde se tento způsob přemýšlení dostane do herních a registračních pravidel, začne více ovlivňovat hru, než je zdrávo a přestože to v zásadě nevadí, tak to změní pocit, který si někteří hráči ze hry odnesou.
A co praktického vlastně chci říct?
Myslím si, že každá skupina, která delší dobu něco vytváří, se dostane časem do bodu, kdy je prostě někdo blíže středu důležitosti, někdo dále od něj. Nemusí to ovšem být zapříčiněno tím, že dotyčný ve tomto středu dělá pro daný projekt více, ale tím, že je "v tom" déle, než ostatní. A pokud začne tato příslušnost založená na čase znamenat citelné výhody, může to být znevýhodňující pro ty, kteří by se třeba rádi zapojili, udělali pro akci víc, ale nakonec do toho nejdou, protože by se nedočkali takového ocenění, jako ti, kteří se každý rok oceňují za to, že pamatují staré dobré časy.
Doporučt chci jedno, kdo se mnou nebudete souhlasit, tak prostor pro vyjádření je níže. Asi není nepřirozené a špatné se za čas strávený v komunitě / projektu po zásluze odměnit. Ale nikdy by to nemělo zasahovat ty, kteří tam tak dlouho nejsou. A nemělo by to v nich vyvolávat pocity typu nikdy nebudu tak cool, jako tamti, protože čas nejde vrátit.
Autor: Dikobraz
Nesouhlasím s měřením dvojím nebo trojím metrem. Všichni jsme lidé. Všichni jsme hráči. Všichni máme stejné nároky a měli bychom dostat stejné příležitosti. Neasertivní jedinci to budou mít těžké. Pokud se jedná o chybu orgů, že ve hře někho záměrně skillově zvýhodňují, tak s tím nikdo nic moc neudělá. (v tomhle případě doporučuji zatnout zuby/jet jinam)
Já bych zavedl něco jako "jezdíš sem už X let? Chceš výhody oproti nováčkům? Fajn, ale budeš dělat hru pro tolik a tolik lidí a v čase, kterej ti zbyde si můžeš hrát svůj all-mighty-dark-side-character, kterej tu máš už těch X let." nebo třeba si orgové mohou stanovit maximální limit pro převeditelnost postav je to logické VÝHODA=POVINNOST.
Úplně nejlepší by bylo nic tkového nezavádět a všechny měřit jedním metrem. Jen nás rozdělují zkušenosti a právě ti zkušenější by měli dávat prostor těm méně zkušeným, aby zážitky někde nabrali.
No bylo by fajn, kdyby na stránkách akce, byl seznam "zasloužilých hráčů" kteří by dostávali bonusy, jen kdyby si vzali pod křídla nováčky co si právě přečetli třeba tohle: http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/pubertak/35990-pomoc-muj-syn-jde-do-bitvy-mam-se-o-nej-bat a řekli si: "Jů, to vypadá zajímavě"
Podle mě hodně závisí na charakteru samotné hry. Jestliže se jedná o svět, kde mají postavy kontinuitu, tak by bylo poměrně nefér neodměňovat ty, kteří už něčím prošli. Tady se však nejedná o odměňování hráčů za aktivitu ve hře. Pokud jsem super iniciativní hráč, který umí využívat herních situací, tak je všechno ok, když mě systém hry po zásluze odměňuje i dlouhodobě.
Článek píše o odměnách, které jsou založeny na tom, že člověk patří do tvrdého jádra. Nakonec se může stát, že se dotyčný přestane snažit, protože je odměněn už tím, že patří do "vnitřního kruhu". A pak máme možnost sledovat v hospodě megakrutodrsné válečníky u piva, jak se vychloubají tím, co udělali, jak jsou neuvěřitelně mocní a ostatní jsou nuly.
Dle mého to o čem mluvíš, Dikobrazi, je cesta do pekel. Znamená to totiž, že ti iniciativní hráči (tedy ti, kteří se více smějou, všude se vecpou, mají brilantní komunikační schopnosti, zkušenější hráči, krásné holky, zkrátka ti co to ve společnosti (a tím i v larpu) umí) budou herně odměněni.
Ovšem to má ještě druhou stranu - pak jsou tu ti druzí neiniciativní hráči, kteří budou frustrování, že se jim ve hře nedaří, že všichni rostou, jenom oni ne, budou považovat systém za nespravedlivý, komunitu za uzavřenou a po druhé už na tu hru nepřijedou. Do téhle sorty patřím (nebo jsem min. patřil) zrovna já.
Už tak hodně na hráče mimo komunitu působí sociální vyčlenění, když se všichni baví, jak se Franta s Lojzou na minulém ročníku opili a sbalili tam Bětku a všichni přitakávají a ťukají si skleničkami, protože se přece znají od minule a baví se, jen ty nevíš, o čem sakra mluví a proč ty taky nemůžeš sedět vedle kytaristy u ohně. Já se chci sakra taky bavit, nemůžu za to, že oni jsou ta komunita, která se zná už roky a chodí spolu do hospody. A nebo pak příští rok přijedu a budu se chovat stejně (protože napodobuji vzorce chování velkých zvířat, to je v komunitách nejčastějším a nejodpornějším jevem, u mladších hráčů to působí obzvlášť kýčovitě, zvlášť když dojde na téma sex)
Toto sociální vyčlenění už je dost silné na to, že by nemělo být podporováno dalším, herním, vyčleněním.
Mealtiho přístup je imho férový. Tak trochu jsem doufal, že toto téma už je dávno prodiskutované a vyřešené, ale možná se mýlím a bude tu s námi prostě na dobro.
Toto sociální vyčlenění už je dost silné na to, že by nemělo být podporováno dalším, herním, vyčleněním.
S tímhle já naprosto souhlasím, záleží na způsobu, jak budeš hráče herně odměňovat a zda je komunita natolik rozumná, že začleňování nových lidí podporuje... Každý larp s kontinuitou postav se v průběhu let vyprofiluje v komunitní záležitost.. a záleží jen na lidech samotných, do jaké míry z toho bude to, co jsem popsal v článku, nebo to nebude problém. Je nefér neodměňovat hráče, kteří už hrou dlouho procházeli (popř. zabraňovat tomu, aby je herní systém odměňoval sám).. jen to nesmí být na úkor nováčků.
Nováčky v komunitě i herním světě je třeba zaintegrovat, aby se cítili jako doma a akci pokládali za svou. Ale to už není otázka jen herního systému, ale zdravého rozumu lidí v komunitě, kteří si uvědomí, že se vůči novým lidem staví dost nepřístupně a pokusí se to nějak změnit.
Ale na druhou stranu, nemají na to právo, vyčleňovat se a uzavírat vůči nováčkům? Je to přirozené... z pohledu toho, kdo do komunity patří.
Jeden z důvodů, proč např na svém světě jsem nikdy neměl úplnou převoditelnost postav.
Vždy max do dalšího roku (= 1x) u těch důležitých.
Ale i tak se vždy jednalo o přesun pouze charakteru. Ale postavu (tvorba dle pravidel) si dělají vždy všichni každý rok znovu.
Předseda občanského sdružení Moravian LARP, o.s.
email: mealtiner [at] larp [dot] cz
Zastávám ten názor, že obsazování starých známých do hlavních rolí na larpu je z poloviny vhodné, a z poloviny to může být problém, zvláště u veteránů, kteří už organizovali svůj vlastní larp s podobnou tématikou. Tito lidé, a na některých akcích mezi ně spadám i já, jsou už jakoby usedlí, už se vytratilo to nadšení pro aktivní hru. Možná je to tím, že na této akci vidí nedostatky oproti své akci, rychle je přestane bavit a mnohem raději probírají něco jiného s podobně smýšlejícími. Ale jak říkám, nemusí to být u všech, znám organizátory veterány, kteří jezdí a hrají se stejným zápalem jako na počátku..
Osobně se snažím na důležité posty obsazovat ty, jenž znám a vím, že jsou aktivní, že jsou zapálení pro hru. Není výjimkou, že svěřím důležitou CP postavu i nováčkovi, pokud mě vhodně přesvědčí, že má zápal a dokáže dobře hrát. To je totiž rozhodující, vždycky upřednostňuji zápal před zkušenostmi. Mimo jiné má nováček ještě tu výhodu, že se s ním dá pracovat. Veterán vás poslechne, ale stejně bude dělat vše podle toho, jak je to podle něj správné.
Ono by to šlo také pojmout z hlediska ekonomie, přesněji zahrnou mezní užitek. Jinak řečeno se lidé něčeho "nabaží", hledají pak jiné podněty.
Ten zrod a vývoj akce je popsán velice trefně. Pobavil (v dobrém slova smyslu) a podle mě vystihuje i nelarpové akce. Jenom moc nesouhlasím, že "privilegování" lidí, kteří byli na dřívějších akcích, má souvislost s pocitem, že dříve to bylo lepší (tedy pokud jsem to správně pochopil). Kdyby to tak bylo, nejjednodušší řešení by bylo dobrovolné zřeknutí se privilegií;)
Vzpomínání na lepší časy má spíš souvislost s tendencí zapomínat nepřijemné zážitky a zmíněným nastavením očekávání (když očekávám superbezvadokonalou akci, budu zákonitě většinou více či méně zklamán). A taky s masovostí a módností akce - nic proti nováčkům (sám jsem;), ale je rozdíl když na akce jezdí lidé spříznění společným zájmem, aktivní, činorodí a tvořiví, kteří se navzájem více či méně znají a když na akci začnou jezdit lidé, protože to je prý "in", kamarád(ka), přítel(kyně) o tom básnil(a) nebo na netu našli, jak je to super, i když jim jinak larp moc neříká, protož jsou často zvyklí spíše na pasivní formu zábavy. Ano, z mnohých se mohou stát noví nadšenci, ale rovněž tak mohou zůstat cizorodým prvkem, který ve větším, nezvladatelném množství může mít negativní vliv na celkovou atmosféru akce. Větší množství nováčků s sebou nese i větší míru anonymity, což může znamenat, že se hůře zapojují (tudíž menší spokojenost) nebo snadnější vznik problémů a konfliktů (viz anonymní diskuse/flamy na Internetu;).
Co s tím?
1) Podle mě "medaile za šediny" nemusí být nic špatného - naopak zkušený, osvědčený hráč může v důležité, privilegovanější roli pomáhat zachovávat ducha akce, přenášet tradici a historii postav (naopak obsazení třeba i zkušeného člověka jedoucího na akci poprvé může být risiko). Na druhou stranu souhlasím, že by na důležité a/nebo "lepší" postavy neměl být monopol členů "staré gardy" a po "zaučení" by měli mít možnost i lidé, kteří nejezdí na akci od samého počátku. Samozřejmě souhlasím, že by nikdo svých privilegií neměl zneužívat, což bych od zkušenějších očekával, i když z článku mám pocit, že to asi není samozřejmostí.
2) Organisátoři by se při přípravě měli (ještě) více zaměřit na vedlejší postavy a řadové role. Hlavní dějová linka je samozřejmě důležitá, ale neboť se většinou týká hlavně zkušenějších hráčů, tak pokud mají dobré téma, dobré podmínky, dokážou si často poradit sami (tj. rozvíjet příběh akce a současně se zabavit). Naopak u řadových rolí hrozí, že budou opomíjeny a to zejména v případě většího počtu nováčků může znamenat nepochopení, nechytání se, nudu, isolovanost a z toho vyplývající nespokojenost či dělání bordelu a tedy to nebude jen subjektivní pocit, že předchozí ročníky byly lepší. Toto zaměření znamená jak víc péče (příprava role, úkolů, vhodné PŘÍMÉ zařazení pod nebo ke zkušenějším) tak i surové omezení počtu účastníků, pokud by to jinak bylo nezvladatelné.
http://pwx.rajce.net
http://steampunkova.galerie.cz
https://www.youtube.com/user/patrikplus
Patricku, souhlasím se vším, co píšeš.
"Jenom moc nesouhlasím, že "privilegování" lidí, kteří byli na dřívějších akcích, má souvislost s pocitem, že dříve to bylo lepší (tedy pokud jsem to správně pochopil)." - je to pravda, popisuju jen jeden z případů, který k tomu může přispívat. Samozřejmě, že privilegovaní, zkušení hráči, kteří považují akci za "vlastní" mohou v ideálním případě pomáhat k integraci nováčků a udržení ducha akce. To je ten super případ.
Opačným případem ale je, když tyto "privilegované a zkušené" hráče zkazí samotná privilegia a pocit nadřazenosti nad ostatními. To pak ducha akce kazí a uzavírá před nováčky.
Je perfektní, že článek tímto optimističtějším pohledem na věc doplňuješ. Myslím si, že základem je, aby se tato privilegia zkušeným a věrným hráčům dávala opatrně, neznevýhodňovala méně zkušené nováčky (tj. starý a zkušený může cítit, že je odměňován, ale nováček by neměl díky stejným principům získat pocit, že je nějak znevýhodňován).