Interview: Brněnská slibotechna
Chcete vědět, kdo pořádá larpy zrovna u vás? Kdo jsou tvůrci larpů, jaké hry dělají a jaké mají vize o tvorbě her? Kde se s nimi můžeme potkat? Redakce larp.cz na čtenářské podněty spouští mini-seriál interview s tvůrci larpu. Jako první si představíme Brněnskou slibotechnu.
Ahoj Bedlo, Druide a Same. Slibotechna je sdružení organizátorů, které se poslední dobou dostává do popředí brněnské (a nejen její) larpové scény. Mohl bys nám sdružení představit? Co děláte za hry, proč zrovna takové, kolik stojí a kolik jste jich udělali za dobu své existence?
Druid: Brněnská Slibotechna vznikla jako volné uskupení lidí, které baví organizovat hry a zábavu pro kamarády, v roce 2007, kdy jsme daleko od domova uspořádali hru Pravda na stejnojmenném hradě. Od té doby jsme uspořádali asi 6 dalších her i několik gastrovýletů. S naší podporou byl uspořádán Steampunkový ples v roce 2010 a letos máme za sebou Cold City.
Sam: Obecně by se dalo říct, že nás baví spíš zkoušet nové věci, které nejsou součástí mainstreamu a nám přijdou zajímavé. I díky tomu jsme nejspíš profíci v nalézání cest „tudy ne, přátelé”. Zatím nás to ale nezastrašilo. Naše hry dosud byly pro malé množství účastníků, protože alespoň za sebe můžu říct, že mou prioritou je maximální zážitek pro hráče. Tak se celkem často stává, že na naší hře je do deseti hráčů a téměř dvoj až trojnásobný počet lidí, kteří se kolem nich točí.
Průměrná cena se pohybuje mezi 500,- a 1000,-. Přesto je naším cílem, aby se všechny prostředky, které na hru získáme, odrazily v tom, co hráči zažijí, potkají, dostanou...
Co vás přivedlo k larpu? Co vás na něm zaujalo a proč ho hrajete?
Bedla: Pro mě to tehdy byla touha proniknout do fantasy světa naživo - Dračák apod. už mi nestačil. Dnes si larp časovou dotací a náklady srovnávám s dovolenou - někdo jezdí odpočinout si do jiných krajů nebo je poznat. Já prostřednictvím larpů cestuji do jiných světů, situací a osobností (což je na tom nejzajímavější, ale ne vždy se zadaří).
Druid: K larpu jsem se dostal jak slepej k houslím, tedy náhodou. Hrál jsem hry všemožných formátů, které mne dovedly až k myšlence pokusit se udělat nějakou hru sám. A to ideálně lépe a radostněji. Tato vášeň mne asi nikdy neopustí, jen kolísá v čase mezi jednotlivými projekty. V průběhu let si člověk i v praxi ozkouší v čem je dobrý a kde je lepší nechat zapracovat druhé.
Sam: K larpu mne přivedla především záliba v akčních a bojových hrách v přírodě a v simulaci boje samotného. Až později jsem přišel na to, že důvodem, proč vlastně tuhle zábavu provozuju, jsou příběhy a silné scény, které si tak na vlastní kůži prožiju. Což zároveň zásadně ovlivňuje i cíle mé larpové tvorby.
Na jakých akcích vás můžeme potkat? Preferujete jako hráči jeden herní styl nebo je střídáte?
Bedla: Nás můžete potkat jak na bitvě, tak na různých komořinách. Troufám si říct, že jsme zkusili snad celou šíři larpové nabídky u nás. Jako Slibotechna pak častěji organizujeme „akční hry s prvky hraní rolí” než vážné rolové hry.
Druid: Přestože jsme často zmiňování jako skupina, jsme zároveň dost velcí individualisté, což se projevuje i na našich preferencích. Za společné vodítko považuji hry se silným prožitkem, či příběhem.
Sam: Vážné rolové hry soustředěné jen na roli samotnou sice nejsou naší prioritou, ale jinak se pohybujeme spíš na poli dramat než komedií. Protože jak kdysi řekl tuším pan Werich, dělat humor, to není žádná sranda. A za sebe mohu říct, že už mne příliš nelákají ani konverzační komorní věci v jedné místnosti, tak nějak cítím, že je jejich potenciál dost vytěžený.
Co se vám osvědčilo při organizaci jako funkční zábava? Co hráče baví? Máte nějaký protip*?
Sam: Funkční zábavu podle nás vytváří plnohodnotná účast hráče (postavy) na ději hry. Zkoušeli jsme různé způsoby, jak účastníky pobavit (kupříkladu je nechat putovat zimní krajinou), kdy společným jmenovatelem byly zážitek a atmosféra. Jsme přesvědčení, že základ tvorby hry (tady je ten protip) je vzít každého jednoho hráče/postavu a říct si: Jak se v té a té části akce bude bavit? Co bude dělat? Bude mít skutečně co hrát, nebo mu dáváme do hry jen snůšku pseudokonfliktů bez potenciálu na tvorbu zajímavé a silné scény? Ne vždy daří toto předsevzetí naplnit.
Druid: Vzhledem k škále možností při realizaci akcí, je těžké hovořit o nějaké metodice či technice. Osobně si nejvíce užiji hru/scénu, ze které sám cítím, že ji organizátoži připravili s pečlivosti a ne stylem „to nějak půjde”.
Jsme spíše profíci v nalézání cest „Tudy ne, přátelé.“
- Jan „Samuel“ Halm
Bedla: Máme za sebou několik akcí s hrstkou hráčů a hromadou CP, kteří okolo nich skáčou - tohle bych já osobně zařadil do kategorie “tudy ne, přátelé”, protože ačkoli byl zážitek pro hráče zpravidla dobrý a silný, byl pokaždé v těžkém nepoměru k vynaložené energii. Zkrátka, vytvořte elegantní a efektivní organizaci - uděláte tak víc muziky za míň námahy.
Sam: Naopak dle mého je poměr čtyř hráčů a dvaceti NPC (=CP, tedy postavy ovládané organizátory pro pořeby zážitku hráčů - pozn. red.) prostředkem k vytvoření kulervoucí akce. Úspěšnost hry u mne není v přímé úměře s počtem účastníků, ale s mírou zážitku, kterou hra přinese třeba jednomu hráči (když už bych to měl nějak definovat).
U larpu se tedy držíte už nějaký ten pátek. Dokázal bys říct, jak se larpová scéna změnila? Jsou hráči jiní než před 10 lety?
Bedla: Největší posun vidím ve zvyšování rozpočtů - ať už prostřednictvím různých grantů a dotací nebo vyšších účastnických poplatků, především díky tlaku ze strany Court of Moravia. Jednoznačným důsledkem je lepší kvalita rekvizit, lokací, atmosféry a „profesionalizace” tvorby her obecně. Souvisí to samozřejmě s posunem hráčů - protože pracujeme v podstatě se stále stejným publikem, které stárne spolu s námi, vidím méně volného času a více peněz. Také vítám experimenty s předáváním řízení hry hráčům v duchu narativistických RPG.
Sam: Došlo k velkému posunu od primárně kompetitivních her (Florie, Zlenice, Fraška, upírské městské larpy, ...) ke hrám, soustředěným spíše na děj a hru v roli. Alespoň v tom spektru, ve kterém se sami jako hráči a organizátoři pohybujeme.
- Brněnská slibotechna
Zároveň vidím na naší scéně určitý nešvar, který tkví v přesvědčení, že stačí pro hru vytvořit perfektní prostředí a ona přijde sama. Zvláště na různých living akcích mi přijde, že spousta lidí jede vlastně jen existovat do nějakého prostředí bez ambice něco hrát. A to mi přijde škoda.
Osobně bych řekl, že je to způsobeno právě zvýšenými možnostmi (a nároky) na rekvizity a lokace, které hráče příliš nenutí k použití fantazie a organizátory jejich zajištění stojí tolik energie a prostředků, že už jim nic nezbude na realizaci hry na akci.
Druid: Za mých pět nektarinek si myslím, že se herní scéna především velmi rozrostla a diverzifikovala, což považuji za značný klad. Jsou-li hráči lepší, či horší si nedovolím soudit. Jsem velmi rád, že se zformovaly skupiny organizátorů, kteří svou práci berou vážně a ujali se projektů rozvíjených i po mnoho let a vytváří tak stále lepší akce. O tom že se hry-akce-larpy odklánějí od volnočasové aktivity směrem ke komerční sféře, je pochopitelné, ale dvakrát nadšený z tohoto proudu nejsem.
Slyšel jsem pár kritických ohlasů, že některé hry děláte jen pro zvané - vaše kamarády. Souhlasíš s tím? A pokud ano, dokázali byste říct proč, jaké jsou výhody či nevýhody tvorby akcí pro konkrétní účastníky?
Bedla: Je to tak, spousta našich her je s uzavřenou účastí, nebo aspoň se o nich moc neví. Snad je to dáno tím, že larpy jsou pro nás hlavně společenská záležitost, a spíš než o hru s absolutní kvalitou nám jde o to, abychom pobavili konkrétní lidi kolem sebe. Výhodou je samozřejmě to, že čas na hře trávíme s lidmi, které známe, a nevýhodou jsou zřejmé - menší účast a náročné aktivní oslovování lidí.
Druid: Často do her krom nesčetných hodin práce a bezesných nocí investujeme i nemalou částku z vlastní kapsy. Přijde mi tedy více než v pořádku vybírat si hráče pro které hru pořádáme. Dalším velkým problémem je zodpovědnost/rozmazlenost hráčstva. Pro mne osobně je velmi frustrující, připravím-li hru a hráči se neuvolí přečíst si ani minimum důležitých materiálů, dorazit na hru, nebo se z ní včas omluvit.
Sam: Většina našich akcí je stavěná na opravdu malý počet účastníků, kolem kterých se hra otáčí. A když je mezi řekněme pěti hráči jeden, kterému náš styl nesedí nebo je to nedejbože vůl, má to zničující efekt. Nebráníme se oslovení lidí z různých kruhů a společností, zblízka i zdálky, ale v drtivé většině případů je chceme alespoň znát a vědět, jak fungují. To nám zároveň umožňuje stavět hry skutečně „na míru”.
Díky vám všem za rozhovor. Pokud byste se o Slibotěchně chtěli dozvědět více, určitě navštivtě jejich web Slibotechna.org. V dalším interview pak vyzpovídáme Adama Peštu, člena rady Rosenthal.
--
*protip = krok, který udělá z nováčka profesionála během jednoho jednoduchého kroku.
