Polemika na téma hodnocení kostýmů - Část II.

Přečtěte si i předcházející článek: Polemika na téma hodnocení kostýmů - Část I. (30.8.2011)

V tomto textu navazuji na svůj dříve vydaný článek. Pokud jste jej nečetli, doporučuji tak udělat.

LF/nonLF

Jak již bylo naznačeno výše, dnes se kostýmy vydávají dvěma hlavními směry – Living a neliving kostým. Mělo být jasně určeno, jestli zda je kostým míněn jako LF nebo ne a podle toho pak upravit kritiku. Někdy je to zřejmé už z názvu postavy. Asi by nikoho nenapadlo vytýkat kašírované masce draka, že není z pravých dračích šupin, ale třeba lidský bojovník už tak jasný není. Měl by být kostým ala barbar Conan zavrhnut jen pro to, že by mu byla v zimě zima? Nebo naopak mělo by být správné strhávat body kvalitnímu historickému kostýmu severského válečníka (LF) s jemnými fantasy doplňky za to, že nemá žádné epické “nepraktické“ rohy?

Vlastní výroba/udělané na zakázku/koupené v krámě/půjčené

Kolem tohoto tématu jsem zaznamenal asi největší flame. Je podle mě způsoben tím, že lidé, kteří jen hodnotí a nevyrábí, nebo vyrábí obyčejné kostýmy, často nechápou, že jejich a nejen jejich uznání může potěšit majitele onoho kostýmu. Když se zamyslíme, tak co je pro majitele odměna za vynaložené nemalé úsilí při výrobě kostýmu? Proč tomu věnuje čas a peníze a proč se snaží být lepší než ostatní? Žádné materiální odměny za to nezíská. Skutečný benefit je uznání, které se mu dostane od komunity. A to může být v různých formách. Ať už je to množství fotek, počet názorů či komentářů, to že tím zapůsobí na jiné kolegy a veterány nebo že se mu tím zvýší autorita při velení. Těch podob je mnoho, každopádně, když už se s tím dělal, tak by rád slyšel, že se to někomu líbí.

Mnozí lidé si také neuvědomují, že mezi výrobci panuje tichá soutěživost. Navzájem se sice podporují a vyjadřují jeden druhému úctu, ale přesto se snaží ukázat něco nového, co ostatní ohromí a s čím je následně identifikují. Je to pro tvorbu kostýmu velmi zdravé a kdyby této konkurence nebylo, tak se výroba pravděpodobně nikam neposouvá.

Pokud toto přijmeme, pak se jeví přístup k hodnocení ve stylu „hodnotíme jen kostým, bez ohledu na majitele nebo výrobce“ jako sobecký a ne dostatečně citlivý. Stejně jako v kterémkoliv jiném odvětví, existují zde pravidla na ochranu autorit jen pro to, aby bylo možné ochránit a zajistit, že případný kredit z dobře vykonané práce se dostane tomu člověku, který se o něj zasadil. Proto máme ve filmu titulky, proto se malíři začali podepisovat na svá díla, proto existuje autorský zákon. A s tím jak se stává výroba kvalitního kostýmu neustále dražší a časově náročnější činností, je také důležitější identifikovat správně, kdo si zásluhy zaslouží (ať už o ně stojí nebo ne).

Nyní zpět k tématu. Kdybychom tedy měli hodnotit čistě jen finální výsledek a dojem, tak by bylo úplně jedno, jak ke kostýmu majitel přišel.

Vezměme si následující scénář: Čtyři dřevárníci chtějí mít trpasličí přilbu.

1. Jarda ji navrhne, nakoupí materiály, několikrát se mu nepovede, a pak to klapne a přilbu vyrobí.
2. Pepa přilbu navrhne, ale nemá dost času ani zručnosti, a tak si najde nějakého řemeslníka a nechá ho to vyrobit na zakázku.
3. Franta nemá ani na to, aby nějakou pěknou navrhl, tak zajde do oblíbeného krámu s trpasličími přilbami (každý máme nějaký, že jo) a jedna mu padne do oka, tak ji koupí.
4. Čenda nemá čas dělat návrhy ani vůli utrácet peníze, tak skočí do Barandovských skladů a půjčí si tam opravdu profi krásný kousek.

Ve výsledku mají všichni stejnou přilbu, ale podvědomě cítíme, že si nezaslouží stejné ovace. Je asi jasné, že ne každý má na to, aby si doma zařídil kovárnu, vyučil se kovářem a vytepal si přilbu sám. Výroba kostýmů je především koníček a ne živnost. Ale to, že si nedokáže vytvořit vlastní návrh už se jen tak omluvit nedá. Právě ten design je ten díl umění, co v kostýmu je. Šikovné ručičky jsou víc o řemesle, než o umění.

Nicméně kdybychom dávali první dva případy (tedy Jardu a Pepu) na stejnou úroveň, tak bychom nabádali všechny, kteří nejsou profesionálové, aby dělali celý kostým na zakázku. A to jistě není ta správná cesta, protože pak už by nemělo vůbec smysl pro běžné dřevárníky se o něco pokoušet doma na koleni. Vše si kupovat a nesáhnout na jehlu by se časem stalo zaběhlou praxí.

Když se podíváme na Frantu, tak ten člověk sice vypláznul třeba dvojnásobnou sumu za tu přilbu než Jarda nebo Pepa, ale mimo těch peněz tomu vlastně nic nedal. Tak co pak na tom kostýmu hodnotit? Zde se klasicky objevuje protiargument: „Když někdo přílbu koupí, tak je to vlastně stejné jako by ji vyrobil, protože on musel vykonat jinou práci, aby získal peníze, které pak za ni utratil“. To zní sice logicky, ale je to ptákovina. V prvé řadě není práce jako práce a na přilbu mu mohli dát třeba rodiče (takže by pak kredit měli získat rodiče?) Dále tento přístup opět zvýhodňuje bohaté a líne lidi, zatímco kritika by měla podněcovat ke kreativitě a tvořivosti. A za třetí, my hodnotíme kostým, v tom je zahrnuto víc než jen to co je vidět, jak už tu bylo několikrát zdůrazněno. A to víc zde právě chybí. Je to jako s tím známým obrázkem ledovce, kdy vidíme jen 1/5 nad vodou a zbytek pod vodou.

Kdybychom pak měli srovnat jednoho z prvních dvou s Frantou, tak zase vidíme, že Jarda s Pepou do toho kostýmu dali něco ze sebe, zatímco ten Franta jen peníze. A to je rozdíl.

Případ Čendy už by měl být nyní zřejmý, že je ještě něco míň než ty předchozí tři. Vezměte si, že vypotíte krev nad kvalitním návrhem přilby, kterou tu ještě nikdo neměl. Současně se objeví váš kámoš, který nedělá vůbec nic a těsně před akcí si skočí půjčit kostým do nějaké půjčovny. A nakonec ten váš zanikne v jeho stínu. A budou ho hodnotit jako „inovativní, nevídané, krásné, detailní, dokonalé“. Komu tyto slova patří? Čím se vlastně ten člověk zasloužil o to, aby tu chválu mohl přijmout? Co ho to stálo a hlavně proč byste měli mít motivaci příště něco nového vymýšlet, když stačí zajít do půjčovny a dodělat třeba jen nějaký malý jednoduchý doplněk?

Role playing, setting a figurant

V hodnocení se často objevují názory typu „já dal 8mičku především za jeho úžasný RP“. Pro někoho, kdo byl s tou dotyčnou postavou na akci, může být těžší oddělit dojem z kostýmu od vzpomínek na skvělé zážitky, které s tím daným člověkem prožil. Tudíž je podezření, že je jeho hodnocení vychýlené.  Jisté dávce subjektivity se nevyhneme a ani to není potřeba, jen je třeba mít jasno v tom, zda RP do hodnocení zahrnout či ne. Pak je totiž třeba si uvědomit, že postava s dobrým RP ovlivní tímto svým chováním tím víc lidí, čím větší ta akce je. Proto by získávali nespornou převahu kostýmy, které se presentují na masových akcích. Na druhou stranu však na velké akcí, je zase mnohem těžší se prosadit. Jsou to jen úvahy a pravděpodobně nelze říci, zda by měl být RP do hodnocení zahrnut či nikoliv. Já myslím, že ano, ale jen v malé míře. Určitě by se nemělo stát, že průměrný kostým bude hodnocen nadprůměrně jen pro to, že daný hráč s ním sehrál pěkné divadélko.

Podobná situace nastává při zvažování, zda se kostým hodí do settingu dané hry. To je těžké. Pokud je hra na téma Warcraft, pak by měl být kostým silně inspirován hrou, která je jasně vyobrazena grafiky s copyrightem té značky a lze snadno identifikovat kostýmy, které do toho světa nezapadají. Co když je ale svět vymyšlený nebo podle knižní předlohy, která má různé interpretace (např. Pán Prstenů)? Měl by být kostým penalizován jen pro to, že si ho majitel představuje jinak než někteří autoři artworků či organizátoři? Neměl by takový kostým získat kredit spíš za originalitu a kreativitu? A co když je kostým obecný např. „lovec démonů“ a nepřísluší k žádnému konkrétnímu světu?

Ono když už si člověk udělá drahý a náročný kostým, tak ho většinou chce zužitkovat na více akcích a k některým se hodí víc k jiným méně. Spíše tedy myslím, že by bylo na místě zvyšovat hodnocení za věrnost předloze či výborné zapadnutí do settingu jen v případě, když jde něco vážně unikátního.

Naprosto odlišně bych však vnímal samotného figuranta. Pokud je kostým šitý na míru, tak by měl nositeli perfektně padnout.  Zároveň je zcela na místě snížit hodnocení, pokud nějaká vybledlá žížala bude mít na sobě kostým barbara Conana. Ne všichni máme dokonalé postavy, ale při návrhu kostýmu by měl být každý schopen dostatečně sebekriticky zvážit své dispozice a podle toho designovat. Samotný nositel tak může zabít celkový dojem i z pěkně udělaného kostýmu.

Něco jiného jsou brýle, které nositel asi normálně potřebuje a čočky třeba nosit nemůže. Pak doporučuji aspoň na klíčových fotkách si brýle sundat.

autor: ELDER z Magorie
email: chvojm(at)gmail(dot)com

Předcházející článek:

Polemika na téma hodnocení kostýmů - Část I.  - publikováno 30.8.2011

Přečtěte si i následující článek:

Polemika na téma hodnocení kostýmů - Část III. - publikováno 22.9.2011