Zavazadla

Z jiných návodů už víme, co si na akci vzít za oblečení, co hrát, co za zbraň, štít, čepici, přilbu atp. Důležitou a asi trochu opomíjenou věcí jsou však zavazadla, ve kterých můžeme všechny ty potřebné věci během hry přepravovat, vyžaduje-li to situace. Stejně tak jako je značná část fantasy inspirovaná historií, není na škodu používat lety prověřené principy i v oblasti zavazadel, držet se přibližně střihů, velikostí a materiálů a uzdu fantasii popouštět třeba v barvách a zdobení, což na funkci nemá takový vliv.

Začneme s přenášením drobných předmětů denní potřeby, které mívá u sebe snad každý, ať už potřebné ve hře (např. peníze, troud, křesadlo,…), nebo osobní věci, které z nějakých důvodů nechce nikde nechávat (např. peníze, klíče, mobil atp.). Protože většina oděvů inspirovaných historií postrádá kapsy, do kterých bychom tyto drobnosti dali, je nasnadě taktéž historické řešení, tj. dostat je na opasek, kde jsou stále po ruce. Pro to jsou ideální sáčky, měšce nebo taštice, v tomto pořadí od toho nejjednoduššího. Opasek se tím stává další nedílnou součástí oděvu a řeší i otázku, kam s nožem, který je často nepostradatelným pomocníkem. Pochva s poutkem ho umožní mít stále při ruce.

Sáček snadno vyrobíme přeložením nějakého čtvercového či obdélníkového zbytku látky a sešitím dvou volných stran. Otvor z poslední volné strany obšijeme tunýlkem, kterým protáhneme provázek, tkanici nebo třeba kožený řemínek. Jím se sáček snadno zavře a za něj se dá přivázat k opasku. Náklady jsou minimální, a do hodiny by to mohl zvládnout i nešika. Není na škodu jich našít vícero do zásoby, najdou uplatnění třeba jako obal sypkých věcí nebo prostě uchovávají pohromadě potřebné předměty, zde na krosně např. brk, inkoust a papír. 

Měšec je možné dělat dvěma způsoby, nejjednodušší je kruhového střihu, kdy po obvodu v pravidelných rozestupech uděláme dírky, provlékneme jimi opět třeba řemínek, stáhneme a je hotovo. Pro tento způsob se hodí spíš kůže než látka a neoplývá velkou kapacitou. Druhý způsob je šití z více částí, nejjednodušší je válec s jedním všitým dnem/podstavou, druhý okraj opět s tunýlkem (v podstatě jen malinko sofistikovanější sáček, má o něco větší kapacitu).

Taštice, taštička, peněženka aj. má oproti měšcům a sáčkům značnou výhodu snadného přístupu k věcem. Toho je dosaženo poutky pro navléknutí na opasek, takže případné zdrhovadlo nezavírá přepravní prostor vlastní vahou zavazadla. Další vymožeností je díky tomu i spousta dalších, oproti zdrhování šňůrou rychlejších způsobů zavírání. Např. chlopní s knoflíkem, přezkou atp. přeloženou přes ústí taštice, nebo třeba kovovými výztužemi s pantem v ústí látkových taštiček.

Vyřešili jsme drobné předměty, ale co když chceme mít u sebe něco většího? Potřebnou láhev s pitím, nemá-li řemen pro samostatné nošení, rukavice a kápi proti chladu, knihu, bulvu řepy, bochník chleba? 

Taška nás zachrání! Levné a jednoduché látkové zavazadlo s popruhem přes rameno. Nejjednodušší je šitá stejně jako sáček, ale zbytečně tak ztrácí kapacitu. Lepší je použít dva čtvercové nebo obdélníkové kusy látky a ze třech stran mezi ně všít proužek. Tím dosáhneme “kvádrového tvaru“ a kýžené kapacity. Zavírání je vhodné chlopní, chrání obsah alespoň trochu před deštěm a nečistotami. Délka stran je praktická okolo 30-40cm, všitý pruh a řemen široký zhruba 10cm (úzký řemen je značně nepohodlný) a materiál nejlépe nějaké pevné plátno (stanovina, hrubý len, pokud nehodláme nosit těžké věci, stačí třeba i vlna) Na takovouto tašku stačí 0,5 m látky běžné šíře, tudíž se náklady pohybují maximálně do 150-200,- Kč u superhrubých lněných pláten s gramáží přes 500g/m.

Máme u sebe na opasku všechny potřebné drobnosti, v tašce na boku spoustu jídla, jídelní náčiní a příjemně šplouchající lahev. Může se stát, že potřebujeme přemisťovat opravdu velké předměty, typicky jsou to věci na spaní, nebo něco související s profesí, třeba lovec svou kořist nebo řemeslníci výrobky. Nezbývá, než naložit věci na hrb, k čemuž nám poslouží další zavazadla.

Ti, kterým na noc stačí pár dek, mají věc snadnou. Srolováním dek do dlouhé ruličky, přehnutím a svázáním konců k sobě vznikne bandalír, který se navlékne přes jedno rameno a je vyřešeno. Navíc se dají dovnitř zarolovat nějaké ty zásoby nebo náhradní oblečení.

Nůše je ideální, pokud je věcí více, je zima a na spaní máme pod sebe třeba i kožešiny nebo potřebujeme odnést půlku prasete do královské kuchyně a propašovat zpět demižon kořalky. Tady není moc co řešit, jedná se o proutěný koš s rovnou stranou pro záda a dvěma popruhy přes ramena. Pokud nebudeme nakupovat na staroměstském náměstí, dá se samotný koš pořídit okolo 300-500,-Kč. Komedianti a masochisti zvládnou nosit i obyčejný proutěný koš pomocí provazu přes rameno třeba 40 km, ale moc bych to nedoporučoval.

Krosna v jakési primitivní formě je dalším, na výrobu relativně nenáročným zavazadlem, pohodlností srovnatelná s nůší; výhodou je skladnost, oproti nůši je ale potřeba nesené věci připevnit. Krosna je tvořena rámem, nejčastěji je to v podstatě malý žebřík, stačí dvě postranní tyče spojené minimálně dvěma příčkami cca 30cm dlouhými, za které jsou uchyceny popruhy. Víc příček zabraňuje, aby vás velké tvrdé předměty tlačily do zad, a umožňují různě nastavovat (převazovat) popruhy. Konstrukce se dá řešit truhlářskými spoji na čep a zádlab jako žebřík, což zajišťuje značnou pevnost. Varianta tvořená syrovým prutem ohlým do oblouku tak, aby byly konce rovoběžně, s příčkami přivazanými pouze do lehkých zářezů by měla postačovat také, k výrobě je potřeba jen nůž a provázek.

Ukázka žebříku, zde navíc s „plošinkou“ kolmou ke konstrukci, která se příliš neosvědčila.

Jistě by se daly najít i další zavazadla, třeba vaky/pytle na záda. Plátěné, vybavené popruhem jsou levné a nenáročné na výrobu, mají však tendenci skluzávat dolů a tvrdé předměty v nich tlačí.

Jako základní přehled, jak se relativně jednoduše a levně vypořádat s nošením svých věcí na hrách, snad tento článek stačí.

Foto: Melwen