Brody přes Želíz

Ve dnech 2.-4. dubna 2010 se v lesích u městyse Křtiny odehrával další ročník larpu Brody přes Želíz. Letos se akce konala pod záštitou občanského sdružení Moravian LARP, které pomohlo zajistit potřebné povolení pro herní území a tábořiště.

Co jsou Brody přes Želíz, vysvětluje jejich organizátor Michal Loqo Horbal.

Brody přes Želíz jsou living fantasy bitvou určenou pro příznivce stylového táboření a realističtějšího ztvárnění boje dřevěnými zbraněmi. Důraz je tedy kladen nejen na samotný boj ale i na táborový život.

První ročník této akce byl uspořádán v roce 2009 poblíž obce Křtiny. Druhý, letošní ročník se konal na stejném bojišti. Jedinou změnou oproti loňsku bylo umístění tábořiště. Samotná hra pak probíhala v přilehlých lesích.

Akce je určena pro zhruba 60 hráčů, kteří splňují podmínky dané organizátory. Těmito podmínkami je jednak věk (hra je určena pro hráče starší 18 let) a poté dostatečné vybavení pro táboření ve stylu living fantasy (tedy stylový stan a výbava do tábořiště, žádné moderní prvky), potřebné ochranné prvky do bitvy samotné (ochrana hlavy a těla tzn. kvalitní železná helma a minimálně prošívaná zbroj) a v neposlední řadě nějaké ty bojové zkušenosti.

Akce tedy není určena pro nováčky a není veřejně přístupná.

Hra čerpá námět ze světa profesora Tolkiena. Zápletka Brodů se odehrává v blíže nespecifikované oblasti na hranicích Rohanu a Železného Pasu poblíž řeky Želíz v alternativní časové linii Středozemě (samotný příběh probíhá několik let po zničení Jednoho prstenu, tudíž po ukončení původního příběhu Pána Prstenů), kde se střetává jednotka rohanské domobrany s pozůstatky Sarumanových Skurut - Hai v boji o starou kamennou pevnost.

Hráči jsou ve hře vždy součástí organizovaného celku, armády, který se pohybuje podle rozkazů a povelů svého velitele. Společně v tomto celku se i oživují a plní questy. Svým způsobem jde o rozšíření bojového roleplayingu o další úroveň.

Příběh hry jednotlivých ročníků se odvíjí od reálných výsledků předcházejících dějství. A je tedy ovlivněn i jejich zvraty, jako bylo např. nalezení palantíru (vidoucího kamene) v troskách starého chrámu. V letošním roce, tedy v druhém dějství trilogie, se do hry přidaly další bojující strany - jednotka skřetů rekrutovaná z divokých klanů v okolí a žoldácká banda, která sem doputovala z Gondoru.

Na herním území bylo rozmístěno několik vesnic. Některé z nich byly obývány skřety a další pak lidmi. Některé vesnice ve hře fungovaly jako základní věže pro určené armády. Hráči v nich měli uloženy své osobní věci, vodu, zbraně a podobně. Ostatní vesnice pak byly použity jako místa, kde se verbovaly nové síly, vybíraly daně a získávaly questy.

A jak letošní dějství dopadlo?

Družině rohanského kapitána Folcreda se povedl malý zázrak, porazit síly skřetího náčelníka Umrbaga v bitvě a sebrat poraženým palantír. Se kterým se posléze probili až do bezpečí hlubin pevnosti, což chtělo spoustu odvahy a štestí. To je ale opustilo při bitvě o průsmyk a v důležitém okamžiku utrpěli porážku, která je stála velmi mnoho. Posel, se zprávou určenou samotnému králi, bude muset obejít průsmyk a přechod Kozích Hor může trvat i několik dní.

Rohirové teď ustupují lesem směrem k pevnosti, skřetů přibývá, tlačí se ze všech směrů a jediný, na koho se Jízdmarka může spolehnout, je čím dál nervóznější hejtman. Ten si uvědomuje vážnost situace a pomalu zjišťuje, že nadcházející boj by pro něj nemusel být zrovna finančně výhodný a Folcredovi velmi chybí zlato z daní.

Urmbag po ubránění průsmyku přešel do mohutné ofenzívy s cílem probít se až k pevnosti a provést konečný útok na nenáviděné koňáky. Sil ale ubývá a čas se krátí stejně jako dochází dryjáky jeho osobnímu felčarovi.

Náčelník Gríšag přijímá úlohu velení pod Urmbagem. Taktně mlčí o neprovedeném rituálu a svojí sekerou umlčuje případy malověrství ve vlastních řadách, které se postupem času stupňují. Ví že jeho čas ještě přijde. Dobře ví o Urmbagově zranění, které mu přivodil v potyčkách ve sklepení. Plechová huba má silnej kořínek, ale z tohohle se jen tak lehce nevylíže a jeho věrných taky ubývá. Někdo bude muset převzít velení.

Čas je teď krví a pevnost má mnoho vchodů.

V příštím ročníku, třetím dějství, by měl celý příběh vygradovat ke konci celé trilogie.
Dobře si ale zapamatujte to že na Brodech nelze vyhrát, pouze se královsky pobavit.

Poděkování:

• Mealtinerovi a Moravian LARP, o.s. za zaštítění v boji s byrokraty.
• Gregorymu za epesní hospodu.
• Faustovi za velení a udržení morálky ve velmi těžké situaci, zachránils nám čtvrtinu bitvy kámo.
• Morgrimovi za palantír (pozn.: perlička z organizační kuchyně, původní můj plán byl že na palantír seženu bowlingovou kouli).
• Třešťovi za všestrannou pomoc a nadšení při organizačních věcech, je na tebe spoleh chlape!!
• Vénovi za vodu, domluvu slámy a celkovou pomoc.
• Mé skvělé manželce za nádherné herní mapy a spoustu dalšího, Honzovi za odvozy, Makinovi že za mně zůstával déle v práci, velitelům za velení, Ctiborovi a pár dalším na které jsem určitě zapomněl.

autor textu: Michal Loqo Horbal
autor fotografií: Perininke (více ZDE )