LARP.cz

Proč vlastně hodnotíme kostýmy jsme si už řekli. Je to zdravé pro zlepšování kvality, a motivační pro výrobce. Pominu, že nejlepší ocenění kostýmu je slovní a zaměřím se jen na vytyčenou hodnotící škálu, která je na Hofylandu. Hodnotíme především proto, abychom měli nějaké srovnání a feedback i od lidí, kteří třeba nebyli na akci nebo neměli příležitost či odvahu vyjádřit svůj názor. Je běžné, že na akci je nějaký kostým chválen odpředu dozadu, ale když si to lidé nechají uležet v hlavě, tak pak se vyjádří lehce kritičtěji. Někteří třeba nechtějí někomu říct do očí, že se jim kostým úplně nezdá, když ho opěvují veteráni kolem, ale v hodnocení se pak již můžou anonymněji vyjádřit.

Co týden, to jeden komorní larp v Praze. Takové má být hlavní sdělení tohoto článku. Čtenář, který nemá rád napětí, tak může být uspokojen, stejně jako ten, který čte v novinách pouze titulky a možná ještě první řádek článku. Pro Vás ostatní přidám trochu povídání.

Vlastní výroba/udělané na zakázku/koupené v krámě/půjčené

Kolem tohoto tématu jsem zaznamenal asi největší flame. Je podle mě způsoben tím, že lidé, kteří jen hodnotí a nevyrábí, nebo vyrábí obyčejné kostýmy, často nechápou, že jejich a nejen jejich uznání může potěšit majitele onoho kostýmu. Když se zamyslíme, tak co je pro majitele odměna za vynaložené nemalé úsilí při výrobě kostýmu? Proč tomu věnuje čas a peníze a proč se snaží být lepší než ostatní? Žádné materiální odměny za to nezíská. Skutečný benefit je uznání, které se mu dostane od komunity. A to může být v různých formách. Ať už je to množství fotek, počet názorů či komentářů, to že tím zapůsobí na jiné kolegy a veterány nebo že se mu tím zvýší autorita při velení. Těch podob je mnoho, každopádně, když už se s tím dělal, tak by rád slyšel, že se to někomu líbí.

Nebojte, článek neobsahuje polemiku o tom, jaké v Plzni vaří pivo. Dokonce se v článku o alkoholu téměř nemluví. PIVKO je totiž zkratkou pro Plzeňský inspirační víkendový kurz, jehož druhý ročník přichystalo občanské sdružení Pilirion ve dnech 29.-31.8.2011, jak jinak než v Plzni. Jedná se o setkání, určené především pro nováčky a letos i novým organizátorům jako příjemné prostředí, kde začít.

Vraťte se s námi do těžkých časů po druhé světové válce. Do temného období plného hladu, smutku a bolesti. Zkuste se vžít do dětí, co ztratily domov, rodiče a všechno, co pro ně něco znamenalo. Do ubohých sirotků, kteří skončili v přeplněných pohraničních sirotčincích.

Vezmeme vás sebou do doby, kdy se na některé tyto děti usmálo štěstí. Alespoň z některých úhlů pohledu by se tak mohlo zdát. Zástupci komunistické strany vybrali ty nejnadanější a nejvýraznější ze zubožených dětí, aby je převychovali na nositele ideologie a opory lepší budoucnosti. Vzali je podvyživené, umírající z sirotčinců a odvezli je do nově vybudovaného zvláštního výchovného zařízení pro nadané děti, kde je zkusí převychovat v nositele rudé ideologie a budoucnosti Československé republiky.

Protože se kvalita kostýmů na fantasy akcích neustále zlepšuje, měla by se vyvíjet ruku v ruce s tímto trendem i jejich kritika. V následujících odstavcích bych rád ukázal přístupy k hodnocení kostýmů a nastolil často se vyskytující otázky s možnými podněty k zamyšlení. Pak dle mého názoru vzniká zbytečný flame kvůli špatnému srovnání a nejednoznačnosti v pojmech.

Smrť nesmrdí? Áno, smrdí. Väčšinou. A snáď pre väčšinu hráčov larpov. Ale nemusí.

Zabitie v larpe nie je jedinou možnou cestou, ako niekomu dať najavo, že si má dávať pozor na to, čo hovorí alebo čo robí. Existuje mnoho iných ciest, ktorými možno dosiahnuť podobný výsledok ako zabitím postavy. Zabitie je tým najdrastickejším spôsobom, ako ovplyvniť inú postavu na larpe. Ale keď už fakt chceme zabiť, dá sa to urobiť s takou gráciou, že to bude baviť i obeť a pre jej hráča to bude predstavovať jeden z najsilnejších zážitkov z celej hry. Ako teda na to?

Mládí v čudu, do důchodu s reformou naší vlády nejméně dalších asi „330 let“ – je to sice už jen chvilka v měřítku Šamanky, ale proč se do té doby nebavit?!

První jiskřičkou byla zvědavost, co že to ta moje mladší více jak dvacetiletá dcera šije za kostýmy a co a kde to v nich vlastně hraje. No a ohýnek ve mně přímo zapálil její pan nastávající, když mi nabídl účast na hraní, pod kterým jsem ještě vůbec nevěděla, co si představit. Nicméně fotky byly velmi lákavé a on, coby zanícený org, mě prostě zlanařil. A musím ráda přiznat, že mu jsem vděčná. Jim oběma.

Ty necelé tři dny byly mých nejlepších 30 dní dovolené! Alespoň tak jsem se cítila. Řeknete – spolek bláznů? Ale samozřejmě! Abychom se z tohoto „reálného“ světa nezbláznili doopravdy.

Dovolte tedy, abych se (omlouvám se, že až tady) představila: šamanka Tara.

Vážený čtenáři,

máme tu další ze série článků představujících přednášky z Odrazu 2.11. Nyní půjde o text Sarah Feain Komasové prezentující larp Porta Rossa MDVII ve kterém se dozvíme o tom, jak vzniká hra na hradě pro 100 hráčů, o tvorbě komplexních zápletek pro ně i o tom, jakým způsobem byli vybírání pro své role.

Roman "Gordhart" Čech