Tečka na závěr… (Úděl fotografů - 4. díl)

Ve třech předchozích dílech jsme se spolu bavili o přípravě fotografa na akci, o tom, jak se fotograf na akci chová, a také o tom, jak fotograf někdy i hodiny sedí doma u počítače a upravuje své fotografie před jejich zveřejněním.

Dnes celou minisérii článků o fotografech dokončíme. Dnes se budeme bavit o všeobecné potřebě zálohování, umisťování fotografií do internetových galerií či následné posílání fotografií ve větším rozlišení.

Tento článek volně navazuje a rozvíjí obsah přednášky z konference ODRAZ 2.11

• 1. díl: Vždy se někdo dívá (Úděl fotografů - 1. díl)
• 2. díl: Není to jednoduché (Úděl fotografů - 2 díl)
• 3. díl: Druhý poločas (Úděl fotografů - 3 díl)
• 4. díl: Tečka na závěr… (Úděl fotografů - 4. díl)

Zálohování dat / fotografií

Jistě se některým z vás již stalo, že jste ztratili nějaká svá data. Kupříkladu tím, že jste je omylem smazali nebo tím že vám odešla flashka či harddisk. Fotografové vytváří mnoho fotografií – dnes převážně v elektronické formě, což znamená nemalý objem dat, které je třeba někde bezpečně uložit. Povíme si tedy něco o zálohování.

Jednou z prvních a relativně známých zásad zálohování dat je podmínka dvou na sobě nezávislých datových nosičů. V případě, že dojde k poškození dat na prvním nosiči, stále vám zbývá záloha na nosiči druhém. V případě opravdu cenných dat se rovněž doporučuje tyto oba nosiče uskladnit na dvou odlišných místech. V případě požáru bytu či jeho vykradení pak tímto můžete zachránit svá data, která máte zazálohovaná na dalším externím disku u své tetičky.

Poznámka autora:

Při psaní tohoto textu sedím v dálkovém autobuse s pravdivou myšlenkou, že mi před pár hodinami kleknul harddisk s více jak 350GB dat. Krom jiného jsem na tomto HDD měl zazálohované všechny své fotografie, které jsem za celé svůj život udělal (cca 210GB). Naštěstí už asi dva roky držím zásadu, že důležitá data zálohuji VŽDY na minimálně dvou na sobě nezávislých místech, takže mám teď doma ve skříni ještě jedno HDD, kde mám identickou zálohu.

Poznámka autora pro poznámku autora:

Všechna data se mi z poškozeného HDD podařilo obnovit – novému výkonnému počítači to ovšem trvalo 4 dny.

Z mnou používaných programů se mi osvědčil program Recuva (http://www.piriform.com/recuva), který je pro nekomerční použití zdarma, a program EaseUS (http://www.easeus.com), který sice není zdarma, ale dokázal si párkrát poradit i s tím, co Recuva nezvládla.

Vodoznak

Vodoznak je nedílnou součástí mnoha fotografií. Autor dané fotografie si tvorbou vodoznaku zajištuje hned dvě věci. První věcí je reklama, protože pak si lidé začnou všímat, že jejich oblíbené fotografie má na svědomí stejná osoba, kterou si tímto lépe zapamatují a třeba ji začnou i časem sami vyhledávat.

Druhým účelem vodoznaku je funkce ochranného prvku. Fotografie se totiž velmi často bez vědomí autora zatoulají na všemožná nečekaná místa. Vodoznak v takovém případě stále hlásí, že kdo je autorem fotografie, a to i přesto, že fotografie dostala třeba do ciziny. (ukázky vodoznaků, já, lenka, patrick, alza ?) Taktéž vodoznak chrání alespoň částečně fotografii před zneužitím. Bohužel se sem tam stává, že se fotografie zatoulá natolik, že ji někdo cizí chce neoprávněně využít pro vlastní prospěch.

V takovémto případě je vodoznak alespoň jakýmsi upozorněním „já ale nejsem tvá fotografie a nemáš právo si mě přivlastnit“.

Příklady různých vodoznaků od různých fotografů.

Umístění fotografií na internet

Fotografův úděl se blíží pomalu ke konci. Většina fotografů své fotografie umisťuje na veřejně přístupné internetové fotogalerie. Fotografie jsou pak přístupné komukoliv, kdo o ně projeví zájem. Tudíž se hráči i organizátoři po konci akce mohou kochat pohledem na fotografie, které zachycují jejich dobře strávený víkend.

Fotografie na internetu se shlukují v hlavních třech „typech“ fotogalerií:

• Veřejné neplacené internetové galerie
• Privátní internetové galerie
• Sociální sítě

Mezi veřejné neplacené internetové galerie patří kupříkladu Rajče.net, Picasa či Galerie.cz . Za služby spojené s těmito a podobnými servery není nutné platit žádný poplatek, což je jednoznačnou výhodou. Další výhodou je, že tyto servery jsou vytvořeny tak, že je zvládne ovládat i relativně nezkušený počítačový uživatel. Na druhou stranu se ovšem musíte spokojit s unifikovaným zobrazením, s minimální možností vlastní exprese, s přítomností reklam a také s internetovou adresou typu „jméno“.“galerie“.cz . Tím se často může stát, že link na vaše fotografie zanikne v celém seznamu odkazů. Další nevýhodou někomu může být skutečnost, že často tyto provozovatelé těchto internetový galerií pak mohou většinou používat fotografie na nich umístěné k vlastní propagaci či jiné činnosti s tím spojené.

Za privátní internetovou galerii považujme prosím soukromé internetové stránky jednotlivých fotografů – kupříkladu drace.info, adasek.cz, makovicka.net. Tento typ internetové galerie má hned samozřejmě nevýhodu v tom, že je třeba si platit internetovou doménu, hosting či naprogramování samotné stránky, pokud to sami neumíte. Oplátkou ovšem dostanete vlastní web bez reklam, který můžete upravit k obrazu svému. Web, který vás bude reprezentovat a bude poslouchat každé vaše slovo. Krom toho tu také máte možnost vlastní volby dané internetové adresy, která vás či daného fotografa bude reprezentovat sama jako taková.

Třetí samostatnou kategorii internetové prezentace jsem vyčlenil pro sociální sítě. Samozřejmě se zde jedná také o neplacenou formu internetové galerie. Ta je ovšem obohacena o možnost sdílení s jinými uživateli či přímo s jejich označováním na konkrétních fotografiích. Za tuto možnost ovšem fotograf planí jistou daň. Daň, která někomu nevadí a někomu přijde už moc veliká. Jedná se o malou větu v podmínkách užívání – ona věta zní, že sociální síť umístěním fotografie získává právo na užití v neomezeném rozsahu. (Facebook tuto větu má určitě. U Google+ si nejsem jistý) Ve většině případů by tato věta nic neznamenala. Ovšem mě osobně tato věta velmi vadí, aniž bych k tomu měl větší racionální důvod. Faktem ale zůstává, že osobně nemám moc rád sociální sítě a tudíž je v žádném případě nehodlám podporovat více, než je nezbytně nutné.

Posílání fotografií ve větším rozlišení nebo svolení k užití fotografie

Fotografův úděl je hotov. Fotografie jsou bezpečně uloženy a roztříděny na harddisku či DVD a výběr fotografií s případným vodoznakem je umístěn na některé webové stránce. Přesto se zde může objevit ještě jedna ze dvou drobných nicméně příjemných „povinností“.

V případě, že si někdo chce uchovat některou fotografii na památku, či je chce vytisknout ve větším rozlišení, přichází čas na oslovení autora fotografie. Fotograf pak dostává e-maily s dotazem, zda je možné poslat tu a tu fotografie ve větším rozlišení. A tak fotograf opět sedá ke svému počítači a individuálně odesílá objednané fotografie.

Druhým případem, kdy je fotograf osloven, bývá svolení k užití fotografií. Pominu-li zákon, tak je obvyklou slušností se daného autora fotografie zeptat, zda souhlasí s tím, že byste chtěli fotografie takto a takto použít. Nejčastějšími dotazy bývají obvykle právě umístění fotografie na některou ze sociálních sítí – nejčastěji jako „profilovku“. V případě, že vznesete dotaz na užití fotografie, tak vám fotograf jistě rád vyhoví. Každý fotograf je potěšen, že se jeho fotografie líbí a že o ni někdo má zájem. Fotograf celý kolotoč, zmiňovaný v posledních několika článcích, dělá vlastně převážně kvůli vám – lidem, kterým se fotografie budou líbit.

Závěrem

Na závěr bych už jen dodal, že čím bude více lidí, kteří ocení práci fotografa, tím ho bude jeho práce i více bavit. Čím vás bude méně, tím také méně energie a úsilí bude fotograf do své tvorby vkládat. Mnohdy je to právě on, kdo kupříkladu celý den chodí po herním území bez odpočinku, který se skrývá třeba v podobě čekání na reinkarnaci. Věřte, že to je mnoho úsilí a energie, kterou je třeba do fotografování vložit, aby výsledek stál za to.

Pamatujte také, že i fotografové jsou lidé. Nejsou to stroje, jejichž povinností je dělat vám fotky. Jsou to lidé, kteří si danou akci přijeli užít stejně jako vy. A proto se k nim chovejte hezky – povídejte si s nimi, říkejte, že se vám líbí jejich tvorba, mluvte o nich hezky či linkujte jejich fotky do chatovacích klubů. Hlavně jim dejte vědět, že vám nejsou lhostejní. Vy jim totiž lhostejní nejste.

Za fotografy

Lukáš „Viper“ Makovička

1. díl: Vždy se někdo dívá (Úděl fotografů - 1. díl)

2. díl: Není to jednoduché (Úděl fotografů - 2 díl)

3. díl: Druhý poločas (Úděl fotografů - 3 díl)

4. díl: Tečka na závěr… (Úděl fotografů - 4. díl)

Seznam některých našich fotografů: