příběh

„Čas, kdy hrdinové opět změří své síly, se blíží. Kdo bude mít navrch tentokrát? Světlí se svým pochybným dobrem, ke kterému dokážou dospět většinou velice špinavými cestami, nebo temní, kteří se zrůdnými prostředky k dosažení svých ještě odpornějších cílů netají?“

Sešlý muž v šedivé kutně namočí brk do kalamáře, ale jakmile se hrot pera dotkne pergamenu, rozlije se kolem něj tmavá skvrna. Stařík nevrle zavrčí a špinavou houbičkou, ležící po jeho levé ruce, kaňku vysaje.
„Ticho, starej,“ okřikne ho zavalitý chlapík, ležící na pryčně zády do místnosti. Zpod příliš krátké pokrývky mu čouhají nohy a téměř celý zadek. Tlusťoch ještě několikrát nespokojeně zamlaská a poté utichne.
Stařec se znovu pustí do psaní. Sepisuje své paměti a ví, že mu již nezbývá mnoho času. Snad několik týdnů, možná měsíců…

Ostnatým plotem obehnaná skupina budov z šedého betonu, za kterou začíná Nic. Pustina. Důlní město č. 17, na okraji totalitního Světostátu je takřka vylidněné. Několik černě oblečených vojáků hlídá ulice, kterými občas proletí výtisk starých novin, nebo se roztočí prachový vír. Všude je ticho, občas rušené skřípáním otevřených okenic. Město je prázdné,ale to se má však brzy změnit. Ulicemi začnou proudit skupiny uniformovaných občanů patřících Straně. Betonové tepny šedé urbanizace, násilím vnořené do radiací zamořených lesů ožijí pochmurným ruchem. Činnost města znova započne. Ubikace, výrobní haly, dílny, úřady a obchody ožijí.

Začne MethanCity: Bod obnovy.