isabela

„Čas, kdy hrdinové opět změří své síly, se blíží. Kdo bude mít navrch tentokrát? Světlí se svým pochybným dobrem, ke kterému dokážou dospět většinou velice špinavými cestami, nebo temní, kteří se zrůdnými prostředky k dosažení svých ještě odpornějších cílů netají?“

Sešlý muž v šedivé kutně namočí brk do kalamáře, ale jakmile se hrot pera dotkne pergamenu, rozlije se kolem něj tmavá skvrna. Stařík nevrle zavrčí a špinavou houbičkou, ležící po jeho levé ruce, kaňku vysaje.
„Ticho, starej,“ okřikne ho zavalitý chlapík, ležící na pryčně zády do místnosti. Zpod příliš krátké pokrývky mu čouhají nohy a téměř celý zadek. Tlusťoch ještě několikrát nespokojeně zamlaská a poté utichne.
Stařec se znovu pustí do psaní. Sepisuje své paměti a ví, že mu již nezbývá mnoho času. Snad několik týdnů, možná měsíců…