Jak usnadnit život organizátorům

Organizace larpů je zcela specifické odvětví organizace akcí a to i když vyšrtneme profíky a bavíme se jen o zájmových sdruženích. A někdy to vážně není lehké, prachy z toho nekoukají, žere to čas, osobní život a nakonec se mnohdy člověk nedočká ani toho vděku a ovací, pro který to vlastně dělá. Věřte nebo ne, ale ve světě kapitalismu není moc lidí, kteří by jen pro dobrý pocit dělali tolik, co orgové larppů. A hráči nám to ne vždy usnadňují. 

Tak milý hráči, tento článek je pro tebe. Ber ho, prosím, s nadsázkou a věz, že ho napsal frustrovaný unavený org ženského pohlaví:)

Org není tvoje máma

I když na akci zodpovídá za to, abys měl jít kam hodit bobek a co nalít do žíznivého chřtánu, takže se tam jistá podobnost s osobou rodičovskou může nabízet, organizátor prostě maminku suplovat nemůže. Už jsi velký, milý hráči, a nemůže tě pořád někdo vodit za ruku. Jasný, je to super, přiběhnout domů a zařvat „co bude k večeři?“ místo toho, abys naklusal do supermarketu a koupil si rohlíky se salámem sám, ale tady seš na dřevárně a ne v mama hotelu. Tak zkus předtím, než začneš orga otravovat s tím, že nemáš toaleťák, že se ti zlomila tyčka od stanu nebo že ti v bříšku kručí hladem a tamti zlí skřeťáci tě nechtěj pustit ke svýmu ohni, zapojit vlastní invenci a vynalézt originální řešení svého problému, který ač se ti jistě zdá, že je biblických rozměrů, řeší dospělí lidé každý den a nepotřebují k tomu rodičovskou autoritu.

Org není tvůj kámoš

Ale ne, jasně, že je to tvůj kámoš! Chlastal jsi s ním přece před měsícem na jiné akci, békal do dvou do rána, připíjel z jeho rohu a pak mu držel vlasy, aby si je nepoblil. Takže jakýpak, že není?

Ačkoli se ti, hráči zdá, že tvé nevšední zážitky s orgem akce, na kterou ses vydal, tě opravňují k nadstandardnímu zacházení, rozhlédni se nejprve kolem sebe. Vidíš? Tady ten u toho ohně byl taky. A s tímhle org kalil loni. A tohle je jeho bývalá. A tohle spolubydla. A s tímhle týpkem před deseti lety začínal jezdit, když se meče ještě obalovaly jen kobercpáskou a ta díra v zubu, tu má od tamtoho, když jednou šermovali ožralí po tmě, na akci, o které jsi ani neslyšel. Orgové, milý hráči, mají stejně jako všichni dřevárníci, spoustu kámošů. A spousta z nich jede na jejich akci. A jen bohové vědí, proč většina těch kámošů má pocit, že díky tomu pro ně platí jakejsi spešl servis, vý aj pí zóna, výjimka z pravidel. 

Neplatí. A platit nemůže. Protože pak by se z toho org zvencnul. Jeden kámoš pomrkává, že má o fous delší mečák, ale protože jsme bros, tak se to nějak udělá, ne, amigo? A hele, neva, že jsem auto parknul tadyhle, kde visí ta cedule, že se nesmí, známe se, víš jak. Jo a propó, jsem nalitej jak váza a neměl bych asi do bitvy, ale no tak, kemo, známe svoje lidi, že bys koukal jinam, co? 

To, že jsi hráči, učil orga chlastat rum, ještě když byl hluboce pod zákonem nebo že jsi, hráčko, strávila pár nocí v jeho stanu, je sice krásnej příběh, kterej určitě budeš vyprávět vnoučatům, ale pravidla platí pro všechny stejně. Se stim smiř.

Org není půjčovna vybavení

Mám dojem, že někteří lidi si pletou larp se skautským táborem nebo nedejbohové s ochotnickým divadlem, co nabírá rekruty. Trpí utkvělým pocitem, že co org, to půjčovna rekvizit a že každej, kdo se pustí do nějaké dřevárny, automaticky ušije dvacet kostýmů navrch, vyrobí z deset mečáků, nějakej ten luk a v autě má naložený stany a kotlíky navíc pro strýčka příhodu. Nebo pro tebe, hráči.

Jasný, chápu, že když chceš jet poprvý na post apo a doteď jsi jezdil akorát za elfy, nemáš asi doma všecko, co by se ti mohlo hodit – a špičatý uši ke kalachovi moc nesedí. Ale ruku na srdce – myslíš si, že jsi jedinej? Každej larpař když na jaře otevře skříň, co smrdí zatuchlinou ze zimy (to možná proto, že jak to v létě sundal, tak to tam hodil, nenamáhaje se praním), si hluboce povzdechne a jde psát seznam věcí, co musí letos pořídit. A pořídí toho tak možná půlku a k tomu bambilion jiných hovadin, který v seznamu ani nebyly. 

To je normální. To tak máme všichni – jo, i orgové. Takže zapoj mozek a protože org není tvoje máma a pro tuhle akci ani tvůj kámoš, zkus opravdovou mámu, ať ti něco koupí nebo spíchne a nebo kámoše, kterej pojede s tebou vlakem, jestli nemá kvéra/dýku/plnovous/spoďáry/mařku navíc. 

Org není informační kancelář

Jo, žijeme v jednadvacátým století. Bohůmžel. A to s sebou přináší takový chytrý vychytávky, jako je třeba mobilní telefon, číslo na nějž org neprozřetelně uvedl na stránky, aby mu mohli lidi v nouzi nejvyšší zavolat. Jenomže, drahý hráči, nouze nejvyšší není tehdy, když se ti nechce zapínat idos a hledat vlaky, ani tehdy, kdy si zrovna čmáráš do diáře akce na léto a nechce se ti rozjíždět kalendář akcí. Org má na práci krapítek důležitější věci, než posté do telefonu opakovat datum akce, který už měsíce visí na všech informačních kanálech, které internety nabízejí.

A na místě, milí hráči, představ si nejsi sám. Nejsi ve vakuu, v němž se vznášíš jen ty a orgové, kteří jediní znají odpovědi na tvé otázky „Kde je voda? Kde je záchod? A kolik stojí pivo?“ Ač se to zdá nemožné, ti, kteří dojeli před tebou, už možná šli s pískem – a možná proto, že už vypili první škopek a první polní láhev. A i kdyby náhodou všichni trpěli selektivní hluchotou a ty rozvinutou formou sociální fobie, pořád máš na hlavě takové dvě průhledné koule, kterým se říká oči a ty jsou po chvilce správného používání schopny nalézt odpověď na vše, co toužíš zvědět. Jen nebýt líný.

Org není taxislužba

Možná jsi už, milý hráči, odrostl pubertálním rokům a tvá záda, zohnutá břemenem pracovního procesu, již neunesou krosnu tak snadno jako dříve. A jasný, pět kilásků do kopce a pak další dva bažinama, to není vejlet, na který by ses zrovna těšil. Kór když sebou táhneš dvacet kilo plechu a čtyřicet flašek z vysokým obsahem etanolu. Ale nikdo ti nesliboval, že ježdění na larpy bude akorát procházka růžovou zahradou.

Tak zatni zuby a šlapej. A nebo je zatni ještě víc, pořádně makej a kup si káru, která tě tam doveze a můžeš do ní kromě různých pičičand, který stejně celej víkend nepoužiješ, naložit i nějakou prímovou kočičku, co ti zahřeje spacák, bo ti bude vděčná za to, že nemusela šmatlat pěcha. 

Ačkoli se to totiž zdá k nevíře a ty máš pocit, že org si na fleku od středy válí šunky, opaluje se a důležitě kváká do vysílačky, není tomu tak a ten blázen už tři dny jezdí jak pominutej z herního placu do tábora a z tábora do přilehlého okolí, tahá krámy, který si ani neumíš představit a ještě měsíc po akci dostane třesavku pokaždé, když bude muset sednout za volant.

Poslední a nejdůležitější bod
– org není bůh, org není ani polobůh, org je jenom člověk

Mezi hráči je, a bohům za to budiž děkováno, hromada takových, co si sami zakusili orgovské galeje nebo prostě jen už mají hafo akcí za sebou a tak vědí, že org není ani máma, ani kámoš, ani půjčovna, ani taxík ani informační kiosek, ale přesto zapomínají na to, že být org člověka neoblaží superschopnostma, že orgovi nenarostou tejden před akcí křídla, nezvětší se mu IQ ani nezíská magické artefakty. A že se může stát, že orgovi ulítnou z toho všeho nervy a někoho pošle naférovku doprdele, že ne v každé věži bude každou minutu akce voda, že pivo bude v těch čtyřiceti stupních ve stínu trochu teplý nebo že louku tejden před akcí někdo neohlášeně poseče a všem, orgy nevyjímaje, tak poteče celej larp z nosu. 

A potom, milý hráči, dojedeš domů a začneš si vylívat srdíčko, že tohlencto by šlo udělat líp a tamhlencto bylo úplně na prdlačku. A ve všech těch moudře míněnejch radách zapomeneš na to, že deset lidí lítalo půl roku jako zmagořenejch po čertech ďáblech, shánělo, zařizovalo a uštvalo se k smrti, jen aby tys mohl přijet na víkend někam do lůna krásné české přírody a hrát si na to, že seš hýrou z pohádkovýho světa. Ne, milý hráči, nechceme ti zakázat konstruktivní kritiku, ale možná bys mohl vyškrábnout ze sebe trochu víc pokory, vděku a uznání někomu, kdo to dělá zadarmo ve svým volným čase, kterej ty trávíš chlastáním a gamováním, a než sepsuješ orga za všecko, včetně hnusnýho počasí a kamínku, kterej jsi měl celej víkend pod levou lopatkou, mohl by sis přečíst tenhle pamflet a říct si – no jo sakra, dyť orgování je na posrání, mohl bych jim napsat, že to bylo dobrý.

Protože pro tohleto jediný to vlastně my orgové děláme. Pro tebe hráči. Díky, že seš a že se snažíš, aby nás to nepřestalo bavit. 

autor: Lúmennka Vavrouchová