Jak vypadá polský larp aneb střípky z konference KOLA 2015

Tento příspěvek nemá být smysluplným článkem jako spíše blogovým příspěvekem. Poznámky z konferencí se příliš nepíšou a co jiného dělat ve vlaku s padajícím internetem na trase Katowice - Brno. Nemůžu ručit za jejich pravdivost a taktéž to není sebraný výstup veškerých informací a zážitků - ty se v psané podobě předat nedají*.

O konferenci

KOLA je snad nejklasičtější konference v pravém slova smyslu. Pokud jsem někdy zmiňoval, že Knudepunkt je v praxi větší Odraz - tzn. doslova jen na pár přednáškách se dozvíte něco nového k tvorbě a zbytek je spíše takový přátelský pokec, pak o Kole to platí dvojnásob. Na konference jezdí lidé spíše kvůli prestiži, navazování mezinárodních kontaktů, propojení scén či prostě jen za príma výletem za hranice (je-li vám to nějak k užitku).

Pár smysluplných věcí se přeci jen najít dalo:

1. Eirik Fatland po roce oprášil své larp design elements a věřím, že pokud to na Knudepunktu lépe odprezentuje s návazností na praxi, budou snad užitečné i k tvorbě, ne pouze k teorii.
2. Dominik “Dracan” Dembinski mluvil o kulturních rozdílech v larpových komunitách. Nejzásadnější rozdíl, který cítím již nějakou dobu, je v přístupu k gameplay, který pěkně shrnul do dvou slov: Demanding vs giving. Pro (české) larpy, jež míří do mezinárodních vod, bude právě toto hodnotná výzva/zkušenost. Skandinávci tvoří a hrají převážně sandboxy a celou hru si tvoří ve workshopech či během ní. Svázanost precizně předpřipravenou postavou je jim docela cizí. Na College of Wizardy je registrováno na cca 90 Skandinávců a 40 ostatních národů - na otázku, jak tento rozpor řeší v designu hry, odpověděl pouze v náznacích. Mají různé druhy obsahu, které skrze NPC distribuují hráčům právě v závislosti na tom, který obsah chtějí hrát. Více bohužel nezmínil.

Mezi klasické perličky patří objev testování her, s jehož myšlenkou přišel člověk zabývající se vývojem PC her. Poláci hry netestují, příliš neví jak a jedou obvykle na první dobrou - následně pak design hry (nevědomě) iterují v dalších bězích.

Stejně jako na Odraze se ani na Kole nevyskytuje příliš mnoho fantasy tvůrců a těch pár si stěžuje na to, že konference je sice otevřená, ale narážky na “nevyspělost” fantasy her tu a tam zazní. Komu to něco připomíná, nechť se přihlásí.

O polské scéně

Polská larpová scéna je, co se týče množství a diferenciace larpů, spíše za Českem. Z druhé strany, šíři scény pak suplují její kontroverzností, co se týče alkoholu, drog, násilí a sexu.

Její vývoj či spíše střet probíhal paralelně na dvou frontách - severní, jež byla hodně ovlivněna Nordic larpem a jižní zaměřené především na fantasy larpy. Zlom pak nastal kolem roku 2010 a příchodem první Koly, kde se scény začaly propojovat. Nejvýznamnější skupina (podobná třeba Rollingu) je Liveform, následovaná cca třemi dalšími uskupeními.

Organizátoři fantasy larpů jsou trochu smutní z postupného úpadku scény, protože nemají nikoho jako Jakub “Thoron” Třešňák, jež by ukázal, že se i klasický sandbox se dá udělat poctivě a dobře. 

O larpové databázi

Snažili jsme se prezentaci připravit vyváženou, příliš nevychvalovat a zmínit i ty nepříjemné věci v dopadu na scénu- vymizení rozsáhlejších recenzí, inflace emo larpů, inflace hodnocení, atp.

I přesto jim projekt dával smysl natolik, že se přihlásila spousta lidí, co by chtěla pomoci a nadšeně si povídali, chrlili otázky a nápady i hodinu po přednášce. Vypadá to tedy, že vzniká opravdu mezinárodní tým databáze, což by ji, věřím, mohlo posunout k světlejším zítřkům. Jedna z věcí, která se mi zalíbila a nejen na databázi by dávala smysl, jsou sjednocené grafické piktogramy pro určité vlastnosti her - např. hra určená hráčům 18+, hra obsahující alkohol, inimitu, atp.

O larpech

Hlavní fenomén zmiňovaný snad úplně všude byl samozřejmě College of Wizardy, tedy jen ve zkratce co se nedá vyčíst z webu: Vznikl tak, že se Claus Raasted a Dracan na Knutpunktu opili a řekli si, že chtějí udělat Harry Potter larp. Docela stejně vznikl i běh Panopticorp 2013 - zdá se, že Clausovi stačí pár piv na to, aby dal do kupy tým, o kterém píšou světové noviny. Všiml si jich Warner Bros, který je poplácal po ramenou, jak super hru dělají, ale značka Harry Potter je jejich a používat ji nesmí. Další larp tak bude o kouzelnících, ale ne o Harrym Potterovi. Hrad, kde se larp odehrává, je hotel, který patří státní firmě a proto nebyl až takový problém ho pronajmout a ubytovat hráče na postelích. Přemýšlím, kolik takových hradů máme u nás.

Druhá pecka byl Fight Club. Jedná se spíše o zážitkovou hru a v důsledku se příliš neliší od filmové předlohy - hráči a diváci se scházejí v různých brownfieldech, uzavírají se sázky a řečeno bez okolů - dávaji si do držky. Bez rukavic, s bržděním ran. Rád bych řekl, že se jedná o ryze testosteronovou zábavu, kde pánská část ansámblu objevuje postmoderní dobou ukradené mužství ve stále poměrně bezpečném prostředí. Pravdou však je, že účastníky jsou i ženy a Fight Club se těší kromobyčejné oblíbenosti.

Třetí zajímavý počin je třetí pokračování hry GEAS s podtitulem Pilgrimage. Plně produkční larp (opět na hranici se zážitkovou pedagogikou) odehrávající se asi na 4km dlouhé pláži s přilehlou přírodou, byl rozdělen na dvě skupiny. Tribe (kmen), jež budoval novou společnost a Pilgrimage - skupinou slepého náboženství, jež prodali všechen majetek, opustili své rodiny a vydali se hledat ráj. Příběhová linka se se pohybovala právě kolem náboženství, budování šamanské společnosti a následného střetu těchto dvou skupin. Samotný larp předcházely ještě dva menší oddělené larpy, kde si hráči tvořily charaktery atp.

Pilgrimage začínali docela nazí na břehu baltského moře. Hra se snažila o 100% imerzi, tedy vše, co hráči chtěli udělat ve hře, museli udělat reálně. Pil se reálný alkohol, braly se drogy (legální, podobné Meskalinu), násilí ani sex neměly žádné mechaniky.

Během hry se žádné násilí neobjevilo, protože k němu nebyl důvod, stejně tak sex vypadal jako ve skutečnosti - pokud se ve hře objevil, nikdo o něm neví, protože probíhal v soukromí hry.

Čtvrté pokračování GAES, tentokrát v angličtině, bude v květnu roku 2015, na webu však informace zatím nemají :-(

Náhodné poznatky

Lizzie Stark a Sarah Lynn Bowman zmínili, že Summer Lovin byla jedna z nejlepších (komorních) her, co kdy hráli. Mluvili o tom, jak si užívali ten divný (simulovaný) sex, o kterém hra je. Když jsme hru testovali v Česku ještě před redesignem do satirické formy, byla ta hra prostě jen … divná. Nordic larp, dle mého názoru, ve své krystalické podobě Čechům nesedí a myslím, že ještě nějakou dobu nebude. (pozn. toto tvrzení je po diskusi s Jiřím Zlatohlávkem ostré a nesmyslné, což si uvědomuji až zpětně. Berte ho prosím s velkou rezervou.)

‎Michał Łukasz Mochocki učí na univerzitě v Bydgoszczy, kde otevřeli komplexní obor nových médií. Neučí se však pouze teorii, ale polovina veškeré výuky je praktický gamedesign, včetně larpového kurzu. Dle slov Michala, je to jediná katedra v Polsku zaměřená na praktickou tvorbu her a jejich studenti už během studií přecházejí k herním vývojárům. Odkaz na síň slávy jsem bohužel ztratil.

Na edularpy mají Švédové, resp. Josefin Westborg, štěstí. Larp téměř na klíč mají pro téměř každý školní předmět a ředitelé škol je nadšeně přijímají - vzhledem ke grantu od vlády na aktivity mimo školní výuku za ně nemusí platit ani korunu. Naštěstí i u nás se financování edularpů začíná pomalu měnit k lepšímu. Trochu odlišná situace je v Maďarsku, kde to jednoduché mít nebudou - co však nemají v penězích, to dohání nadšením.

--

*včetně všech konfliktů holohlavých chlapců s výhružným výrazem a krví v očích, co jim děláte do mařky.