Zátky, střelivo nebo stimpak?

Druhý Fallout LARP 2014 pořádaný pod hlavičkou sdružení Moravian LARP se konal v Rančířově poblíž Jihlavy v termínu 12. - 16. srpna 2014. Celkem se ho zúčastnilo 65 hráčů společně se zhruba třiceti dalšími, což byli převážně pořadatelé a pomocné síly.

Rančířovský tankodrom se svou rozlohou kolem dvaceti pěti hektarů představoval ideální zázemí pro tvorbu komplexního designu hry s mnoha rekvizitami, příběhy a lehce předpřipravenou dramaturgií spolu s rozmanitými lokacemi. Mimo jiné ve hře fungoval systém skrýši, kterých bylo kolem sedmdesáti (po hře sme naši zhruba třetinu).

Děj se odehrával v Evropě v roce 2214. Ústřední expozicí hlavního příběhu byl tzv. Prospektorův deník, který obsahoval rady, jak přežít v pustině a s jehož pomocí bylo možné zajistit poklidný život mnoha dalším. V Údolí, hlavním dějišti celé hry, se objevilo několik nezvyklých anomálií. Tuto kolizi představovalo otevření komplexu X28 z něhož se začaly valit hordy mutantů, v obydlených oblastech začali běhat párači (i v noci) a starosta Doupěte rezignoval na funkci, protože se zjistilo, že jeho Deník není kompletní, proto Doupě sužovaly problémy s nočnímy výpadky proudu, výbuchy páry či sabotážemi Brigády. 

Vyvrcholení příběhu představoval frontální útok Brigády na Vlčí doupě ve snaze získat Deník a posléze detonace bomby TSAR 5, která změnila geografii Údolí a posléze i vztahy, jelikož se autorita jedněch posílila na úkor druhých, kteří zase mnoho ztratili. 

Další díl se bude opět odehrávat v Údolí, které bude jiné, než bylo doposud a přinese opět nová nastavení, spojenectví, přibudou nové frakce, některé zmizí a hra se posune zase kupředu, tak jak tomu bylo letos. 

Sledovat nás můžete na našen facebookovém profilu FalloutLarp a na našem webu Falloutlarp.cz (pozn. na příští rok připravujeme nový web, takže tento již nebude dále aktualizován)

EPILOG

"Rudý bohatýr volá Sokola, Rudý bohatýr volá Sokola, přepínám." zašumělo rádio s vysokou anténou naladěnou na dlouhé pásmo
"Sokol slyší, mluvte Bohatýre." odpověděl hlas na druhé straně a i přes rádiový šum byla jeho ruština víceméně srozumitelná.
"Sokole máme informace od Spícího medvěda, že v lokalitě bývalé sovětské výzkumné základny Dulpek stále existuje hermeticky uzavřené silo skryté pod X28, kde by se dle našich informací měl nacházet vzácný předválečný artefakt zvaný Pochodeň, dosud nedotčený a zatím netestovaný, přepínám."
"Bohatýre máte nějaké bližší specifikace místa a vstupního protokolu? Přepínám."
"Sokole Spící medvěd zjistil, že přístupový protokol je již prolomen a nyní jen zbývá získat přístupové kódy pro navádění Jisker z Doupěte vlků a také k aktivaci protokolu Dingir, přepínám."
"Bohatýre, máme informace, že aktivační a řídící kódy jsou uloženy na šesti unikátních discích, přepínám."
"Sokole víte kde se tyto disky nachází? Přepínám."
Nastalo ticho, které přehlušovalo jen praskání a šum ve vysílačce. Po chvilce se opět ozval signál příchozí komunikace.
"Bohatýre máme důvodné podezření, že disky se nachází právě v osadě prospektorů, kteří je vydávají za jakýsi deník, přičemž jsou ve vlastnictví jejich velitele. Ten je má uloženy ve své kanceláři, která je dobře zabezpečená, jak tvrdí naši agenti, přepínám."
"Sokole je možné, že projekt Dingir není kompletní? Přepínám."
"Bohatýre možné to je, jelikož se některé prvky viděné v X28 nacházejí i u prospektorů, přepínám."
"Sokole Hnízdo poslalo oficiální rozkazy, které vám ukládají povinnost vniknout do Doupěte a disky ukořistit, přičemž máte svolení případně celou lokalitu asanovat. Ku pomoci vám budou dva Nosiči ohně a také Ocelový havran, přepínám."
"Bohatýre rozumím. Co dělat v případě, že nebude možno disky ukořistit popřípadě nebudou kompletní? Přepínám."
"Sokole v tom případě neprodleně vyražte v X28 a Nosiči ohně zažehnou Pochodeň, jelikož nesmí padnout do rukou prospektorům, tak zní rozkazy z Hnízda, přepínám."
"Bohatýre rozumím, status hejna: čekání na Ocelového havrana a Nosiče ohně, opakuji čekání na Ocelového havrana a Nosiče ohně, končím."
Vysílačka utichla a hejno sokolů se rozlétlo do Údolí.

Mezitím ve Vlčím doupěti před kanceláří starosty...

"Strosto otevřete, máme problém potřebujeme aby nám deník poradil. Starosto slyšíte, haloóó?" Ozývalo se bušení na kancl, kde už několik hodin nikdo nebyl. Zanedlouho se otevřely dveře a dovnitř vstoupilo několik prospektorů spolu s rytíři Bratrstva oceli. 
Starosta nikde a jeho kancl víc připomínal řídící místnost nějaké vesmírné lodi, než obstarožní kancelář plnou trofejí a vytrínou s Deníkem, kterou otvírá jen občas, když hledá moudrost předků. 
Všude bylo šero přecházející ve tmu. Všemu dominovaly blikající kontrolky. 
"Koukneme se co je v terminálu." prohlásila písařka Bratrstva, když se v místnosti trošku rozjasnilo
Na obrazovce naskočil klasický nápis RoboCo TM. Písařka prohlédla obsah uložiště a prohlásila.
"Takže máme tu kontrolní mainframe k deseti raketám země-vzduch a země-země. Dále ovládání přítoku elektrického proudu, které je poškozené. Pak tu máme ovládání parních rozvaděčů, datovou schránku která by se dala považovat za Deník a nakonec spouštěč s kódovým označením Dingir."
Jeden z prospektorů ukázal na paket z azbukou, kde zelo šest volných schránek na disky. 
"Je to tohle?" zeptal se písařky
"Ano je, zdá se, že tu věc kamufloval velmi chytře. Nyní se podíváme, co je zde dále."
Na obrazovce najednou vyskočil obrázek nahé ženy v erotické poloze předvádějící kopulační pohyby. 
Písařka se sice lekla, ale zachovala chladnou hlavu.
"Prasák." Odfrkla si a pokračovala dále, tu jí najednou zablikal na obrazovce kruh s otáčející se čárou po směru hodinových ručiček.
Šéf benzínové pumpy se naklonil nad terminál a ze zvednutým obočím koukal do právě spuštěného radaru, kde jasně rozpoznával oblast Údolí. Nalevo se nacházela velká červená tečka znázorňující Vlčí doupě, zatímco ostatní lokace byly zaznačeny modře. 
"Ten parchant nás měl na dlani a my mu žrali nějakej Deník, kurva musím říct, že to měl vymakaný." 
Pak se zahleděl do pravého horního rohu radaru, kde se od východu velmi pomalu pohybovala divná tečka vydávající zlověstné blikání. 
"A tohle je co?" ukázal na ni
"Nevím, ale podle trasové směrnice Údolí bych řekla, že se blíží směrem k Vlčímu doupěti, nese kódové označení 66-21."
Někteří najednou vypadali velmi bledě, protože věděli, co to označení znamená. Těžká bojová technika, kterou v této oblasti má jen jedna strana a tou je Brigáda. 
"Bijte na poplach a honem! Musíme zorganizovat obranu osady." Šéf benzinky zavelel a prospektoři jej následovali. Spolu s ním vyběhli i všichni rytíři a v kanclu u radaru zůstal jen prospektor a písařka. Když skupinka vtrhla na promenádu osady začaly se narychlo budovat barikády a zátarasy.
V chaosu a změti hovorů se budoucí starosta Vlčího doupěte, nyní šéf benzinky Motor Brothers GAS zeptal "Kolik jich tu máme, aby nám pomohli?"
"Skoro všichni až na avalonské, ti se zahrabali v Táboře prvního stopaře a čekaj na kontakt. Jejich velitel před chvílí volal, že v dálce už věj, jak se kácej stromy, takže na nás Brigáda poslala něco velkýho."
Šéf benzinky a budoucí starosta se kysele pousmál smířen s budoucím osudem "Bude tu bordel." 

O deset minut později...

Za bránou Vlčího doupěte se ozval zvuk motoru, který nabíral na intenzitě a všem za branou bylo jasné, že se blíží monstrum. Byl to velmi zlověstný zvuk, jaký řada obyvatel Údolí ani nikdy neslyšela a nejednou mu musela čelit v plné intenzitě, což působilo děsivě.
Straže, žoldáci, prospektoři, rytíři, vaulťáci a ostatní další se tísnili na barikádách očekávaje tuhý střet s něčím, co nikdy neviděli. 
Najednou se začala otřásat zem a brána se rozlétla jako by byla z papíru a dovnitř cirka pěti metrové díry se nahrnulo staré bojové vozidlo pěchoty sovětské výroby, pomalované znaky Brigády ze kterého začaly rázem vyskakovat zakuklení vojáci.
Vzduchem začaly lítat granáty a vzduch prořízlo hlasité svištění kulek, které šlo ze všech stran, ale opancéřovanému vozu to nijak neuškodilo. Za nim pochodovala jednotka vojáků Brigády. Zdálo se, že jich je jako vos které vylítly z rozkopnutého úlu. Přes kouř z dýmovnic a granátů nebylo nic vidět a přes řev kulometů také slyšet. 
Najednou se zpoza rohu vynořil rytíř Bratrstva oceli s raketometem na rameni a vypálil. Bojové vozidlo Brigády schytalo zásah, ale jen do bočního pancíře, takže bylo bojově aktivní stále více jak z poloviny. Rytíř zaklel a rychle začal volat zásobovače raket.
Vozidlo se zastavilo na místě a začalo couvat. Po několika metrech se ale opět rozjelo a prorazilo barikádu. Vojáci s červenou vlaječkou na rameni vběhli do budovy, kde měl starosta kancelář, ale ta byla uzavřená a odpor obyvatel osady byl uvnitř příliš tuhý na to, aby se jednotka mohla probojovat dál. Velitel zavelel k ústupu a celé komando se stáhlo zpět k vozidlu. Mnoho jich při tom zahynulo pod palbou, nicméně ti, co útěk přežili rychle nasedli do panceřáku, který s nimi vycouval ven. Rytíř už měl přebito, ale vystřelit už nestihl, protože mu vozidlo Brigády zmizelo z perimetru.
Ctibor Kotrla coby aktuálně se stávajícím novým starostou Vlčího doupěte vtrhnul do své budoucí kanceláře, kde se tísnil prospektor Alpus s písařkou Alicí. 
"Prorazili bránu a jednu z barikád pak se vypařili. Musíme se zabarikádovat a počkat na další nájezd."
"To bude asi zbytečný Kotrlo, mířej k X28." odpověděl Alpus
"Jak to víš, že právě tam?"
"Protože je sledujeme na radaru, koukej." V tu chvíli Alpus otočil obrazovku terminálu a Kotrla už viděl jak vozidlo Brigády míří k Táboru prvního stopaře se zastávkou u X28, kde je uložena Pochodeň.
Písařka Alice dostala nápad "Vlčí doupě má přece ve výbavě deset raket, takže bychom mohli jednu obětovat na zničení toho monstra plechovýho, co vy na to pánové."
"Jdeme na to!" křikl Kotrla
"Alice zaměř ho a vypal. Souřadnice jsou 89-10-69." diktoval jí Alpus
Jedna z deseti zelených kontrolek zhasla a zvenčí se ozvalo cosi, co připomínalo start menší rakety a za chvíli tečka označující bojové vozidlo Brigády zmizela.
"Dostali sme ty hlazly." Oddechl si Kotrla, jenže Alice ho z tohoto předčasného klidu vytrhla.
"Ještě zbývá X28."
Dřívě, než stačil kdokoliv cokoliv udělat se otřásla zem a to tak silně, že se všem v Údolí podlomily kolena. Zem se třásla jako při zemětřesení a vlnila se jako vodní hladina. Mohutné kusy betonu se začaly trhat jako by byly z látky. Nebe potemnělo a pak nastalo velké horko sálající ze země. Následovala elektromagnetická vlna, která zkratovala všechny přístroje napájené elektrickým proudem. 
Tak byla poprvé v historii použita obrana Vlčího doupěte. Nosný raketový systém BM-36 GRAD, který prospektoři za těch šedesát let natahali z X28 a vystavěli ho ve své osadě. Deset raket tvořilo hlavní argument proti napadení Doupěte kýmkoliv až se začalo věřit, že systém vlastně nefunguje a slouží jen na zastrašení. To byl ovšem omyl. Fungoval, ale jen jednou. Pak jeho obvody nenávratně spálila pulzní vlna vyvolaná podzemním výbuchem bomby TSAR 5, které se říkalo Pochoděň. Samotný výbuch pak znemožnil jakoukoliv opravu systému na rakety.

Údolí bylo de facto ze dne na den přeoráno, jeho terén se změnil k nepoznání a nic v něm už nebude nadále stejné jako dřív. Mnozí z něj odešli, ale další zase přišli a koloběh života neustále rotuje jako had který se zakousl do vlastního ocasu. 

I v roce 2215 bude země stále zelená, jen ta zeleň bude mít jiný odstín.