Úvod do výroby kostýmů

Před časem jsem byla požádána, abych dala dohromady pár návrhů střihů, jež by mohly posloužit jako inspirace těm, kteří se rozhodli jet na nějakou bitvu (např. jako elfové na BPA) a zatím nemají žádný kostým (či jsou s dosavadním nespokojeni) a hlavně přesně nevědí, jak by mohl takový kostým vypadat, či jak na to. V tomto svém malém dílku vám představím pár svých nápadů a stručně se pokusím podat návod, jak by se něco takového dalo ušít tak, aby to zvládl i ten, kdo se šitím zatím neměl nic moc společného.

Pojetí střihu a míry: 

Prakticky je téměř nemožné a hlavně velmi neohrabané dát na net přímo střih v životní velikosti, jelikož ten, kdo by si podle něj chtěl doma něco ušít, by si ho nejprve musel nějak vytisknout většinou na tiskárně A4 a pak nějak poslepovat (jen při té představě mi běhá mráz po zádech). Dalším problémem by byla velikost a typ postavy (holt každý je jedinečný, proto co sedne jednomu, třeba už tak dobře nesedne druhému atd. … doufám, že aspoň tušíte, jak to myslím). Z těchto důvodů nedám dopustit na šití „na míru“. Postačí nějaký základní obecný střih, jenž se trochu upraví podle aktuálních požadavků. Výhodou je, že nepotřebujete přesný střih. Pokud se vám to podaří ušít, kostým dobře sedí a je pohodlný, což je u bojových kostýmů jeden ze základních požadavků. To bylo myšleno jen pro jednodušší střihy, u těch složitějších se bez přesného střihu obejít nedá, i když i ten je možné si do jisté míry vymyslet. 

komentář k obr. míry
Tady vidíte, jakým způsobem se klasicky berou míry jednotlivých částí těla.

1. Obvod hrudi.
2. Obvod pasu
3. Obvod boků
4. Výška hrudi
5. Přední délka do pasu
6. Délka zad
7. Délka ramene
8. Délka rukávu
9. Obvod paže
10. Obvod krku
11. Výška postavy

 *Pozn. aut.: Pokud se vám zdají některé názvy divné a neodborné, může tomu tak skutečně být, protože se jedná o můj překlad, jelikož obrázek i popisky jsou přejaty z ruského vydání Burdy září 1989 (prostě nemohla jsem zrovna doma najít žádnou v češtině).
V mých nákresech je značení jednotlivých délek trochu odlišné, tak se nelekejte, bude v komentáři vysvětleno.

Tvorba střihu:

Jak jsem již napsala, k ušití střihově jednoduchého kostýmu není třeba přesného střihu na celý kostým, avšak nelze se obejít bez nějakého záchytného bodu. V případě zde prezentovaných návrhů bude takovýmto bodem hlava rukávu. Existují různé typy vsazení rukávů, ale já používám ten nejjednodušší a nejběžnější,tj. hlava rukávu je jednoduchá, bez jakýchkoli pochybných „výstřelků“ (nemějte strach, ty přijdou až na samotném rukávu). Je dobré hlavu udělat podle nějakého střihu (lépe již ověřeného, ale když není, nevadí). Napadly mě dvě možnosti, jak jej získat. Jedna je překreslit ho na střihový papír z nějakého časopisu, jenž obsahuje střihy v poměru 1:1 např. Burda jakékoli číslo (lze půjčit v knihovně nebo zakoupit). Když už máte před sebou ten střih, ze kterého se obkreslila hlava, není od věci z něj překreslit ještě horní část „trupové“ části (myšleno ramena a projmy na rukávy, co je dál, už vás nemusí zajímat). Má to tu výhodu, že by hlava rukávu měla sednout lépe do jí přináležející projmy, ale i tak se asi budou muset při šití dělat drobné úpravy. Ještě jedno malé upozornění. Při výběru takového střihu na rukáv musíte vybírat pečlivě, aby daná hlava nebyla kupříkladu příliš úzká nebo krátká, což by mohlo značně omezovat pohyblivost. Výhodou zde bývají střihy, podle kterých jste již někdy něco ušili a bylo možné v tom hýbat rukama. Druhá možnost, jíž jsem sice sama nezkoušela, ale stojí alespoň za zamyšlení, je střih získat z již hotové věci. Bývá doporučováno např. nějaké staré tričko, které vám nebude líto rozpárat (či se přes tu lítost rychle přenesete). Kritéria pro výběr vhodného zdroje mě napadají: 1) pohyblivost a pohodlnost aniž by byl ušit z nějakého příliš elastického materiálu; 2) rukávy by neměly začínat až někde nízko pod úrovní ramena (pokud je tak ovšem nechcete mít i na kostýmu). Pokud něco vyhovujícího najdete, opatrně to rozpárejte a opět překreslete hlavu rukávu a projmy na rukáv (i s rameny). Tentokrát to může být už přímo na látku. Opět jedno malé upozornění, hlava rukávu pro levou ruku není ve výsledku stejná jako pro pravou, jelikož je chirální (omlouvám se, ale nemohla jsem si to odpustit). Je možné použít jeden střih, ale při překreslování na látku je nutné jej otočit (za předpokladu, že má výsledná látka rub a líc, jako že má), tak aby výsledné obrázky byly k sobě zrcadlové. Pokud již máte předlohu pro rukáv, ramena a projmy, můžete zapojit vlastní fantazii a udělat délku kostýmu, tvary, rozparky atd. jak budete chtít. Při stříhání pak nesmíte zapomenout přidat cca 1 cm na švy. 

Materiál a barvy:

Než si pořídíte látku, je dobré si uvědomit, k jakému účelu by měl daný kostým sloužit. Zde uvádím návrhy bitevních kostýmů, které ale považuji za naprosto univerzální, protože je je možno použít i při nějaké slavnostnější příležitosti, při které sice neočekáváte boj, ale nikdy nemůžete vědět, co se může stát a vy budete muset utíkat či v lepším případě se chopit meče?. Každopádně jejich prvotním určením je celodenní pohyb někde venku a to většinou v lese, čemuž by se měly přizpůsobit barvy a materiál. Krajně nevhodné jsou takové ty zářivé „elektrické“ barvy, ale věřím, že to by nikoho nenapadlo použít. Další do lesa značně nevhodnou, ale bohužel některými lidmi používanou, barvou je bílá. Takoví lidé, jezdící drtivou většinou za elfy, ji považují za typicky elfí barvu, takže vyráží do boje s tím, že si říkají, bílá je přece barvou elfů … já dodávám mrtvých. Vhodné barvy jsou takové, jaké kolem sebe můžete vidět, když si vyrazíte někam do přírody (ne na ledovec), jsou to různé odstíny zeleně, hnědi, šedá také není špatná. Cílem je co nejvíce splynout s okolím. Co se materiálů týče, mějte na paměti, že na sobě budete mít kostým třeba i celý den, budete v něm běhat, ukrývat se v houští či si pár minut posedíte ve věži. Látka by měla být odolná (když projdete ostružiním, ať na vás něco zůstane?), neměla by být příliš mačkavá (ať nevypadáte jako by jste vylezli …) a hlavně příjemná k tělu. Nedoporučuji čistou syntetiku (není moc příjemná, když se v ní zpotíte), lepší je bavlna, ale nejlepší bavlna jen s trochou nějaké příměsi, což výrazně zlepší její vlastnosti (hl. mačkavost).  

Obecný komentář ke kostýmům:

Zde uvedené návrhy jsou (měly by být) „elfího“ charakteru, ale nevidím důvod, proč by je nemohl mít někdo, kdo se za elfa zrovna nechystá. Je možné si je poupravit dle aktuální potřeby v duchu národa, za který hodláte do nějaké té bitvy vyrazit (i když u některých by zbyly jen ty úpravy). Jinak úpravy jsou každopádně vítány, ať už jedete za kohokoli, protože je lepší, když je stejně jako vy i váš kostým jedinečný. Nezapomínejte ale na to, že by měla být zachována účelnost a nikde by při pohybu nic nemělo zavázet. Proto jsou zde všechny haleny a volné části dlouhé maximálně ke kolenům. Všechny prvky (kromě č. 5) jsou dělány tak, aby k jejich ušití nebyl zapotřebí přesný celkový střih viz. Tvorba střihu. Jak si jistě povšimnete, všechny střihy se zabývají pouze horní částí oděvu nikoli kalhotami. Je tomu tak z několika důvodů. Na kalhotách se nedá vymyslet nic moc zvláštního, neobvyklého nebo nějak zajímavě doplňujícího kostým (alespoň mě to nenapadlo), aby nebyla nějak omezena jejich účelnost. Proto by i rozkreslení jejich střihu nebylo nijak moc zajímavé. Dalším důvodem je, že kalhoty se šijí poměrně obtížně, hlavně pokud od nich požadujete, aby vám dobře padly. Pokud byste si je přesto chtěli ušít, střih najdete v jakékoli Burdě, tak se jen stačí přesně držet návodu. A nakonec ještě jeden důvod vycházející z mé vlastní zkušenosti. Osobně doporučuji si kalhoty v dané či přibližné barvě koupit, ušetříte tím mnoho času, nervů i peněz (pokud koupíte dobře … látka může leckdy stát víc jak již hotové kalhoty … btw: ty moje mě přišly na 90,-Kč). Mohou být také elastické, takže je méně pravděpodobné, že při nějakém prudkém výpadu uslyšíte zvuk trhající se látky. Dnes je výběr opravdu obrovský, takže si určitě vyberete tu správnou barvu i střih. 

Návrh 1:

Jedná se o nejjednodušší střih rovné haleny, z něhož mohou snadno vycházet další střihy s různými inovacemi. Troufám si i říci, že jej zvládne opravdu každý. Celý vychází z obdélníků. Část trupu je obdélník doplněný o výstřih u krku, projmy na rukávy a přídavky na rozparky po bocích. Rukáv rovněž vychází z obdélníku na jedné straně zakončeného hlavou. Případ a) ilustruje základní obdélníkový tvar. Případ b) má stejný základ, ale došlo k rozšíření konce mezi body GH. Můžete si libovolně určit tuto vzdálenost podle toho, jak jej budete chtít široký. Míra pro délku rukávu (mezi body EF) se bere podle bodu 8. – Pojetí střihu a míry. Samozřejmostí je, že si jej uděláte jak budete chtít dlouhý, ale tak, aby vám nezavazel např. při uchopování předmětů. Šířka (mezi body IJ) se bere podle bodu 9 –Psam platící pro horní část (je lépe trochu přidat, aby ve výsledku nebyl v oblasti ramene příliš upnutý a zabraňující pohybu, koneckonců zúžit lze kdykoli) a libovolná pro spodní část. Pokud bude rukáv rozšířený, není dobré spojovat body IG a JH rovnou přímkou, ale jen velmi zlehka ji prohnout směrem dovnitř. Tím se zamezí tomu, aby rukáv působil vydutým dojmem (vzniklého prohnutím na druhou stranu), ale hlavně mu to dodá kapku elegance a „šmrncu“. Délka trupové části AB se bere podle bodu 5 – Psam, ale prodlouženého na libovolnou délku. Tato délka by neměla být větší jak po kolena, jinak by již mohla zavazet při nemluvě o tom, o co vše by se mohl takovýto kostým zachytávat. Základní mírou pro šířku je odvod hrudi bod 1 – Psam, konkrétně jeho přední či zadní polovina (záleží na konkrétním dílu). Tato šířka může být jednotná, není nutné ji zužovat v oblasti pasu, jelikož bude stejně halena stáhnuta páskem. Samozřejmostí je, že k naměřené šířce je nutno trochu přidat, aby se opět zajistila jistá volnost. Rozparky by měly sahat zhruba někam do pasu. Přídavky na ně bývají obvykle 3 - 5 cm. Při šití se nejprve podšijí rozparky a pak se sešívají přední a zadní díl. V případě problémů při vstavování rukávu je možno přímo na sobě upravit hlavu rukávu nebo projmu. Pozn.: Při všívání rukávu se rukáv (stejně jako i přední a zadní díl trupu) nejprve sešije, pak v horní části jemně nařasí a až pak se vstavuje do příslušné projmy.

Návrh 2:

Základem je zde návrh 1b doplněný o dlouhý „vnější“ rukáv. Zajímavostí u něj je jeho hlava, která je stejná jako u vnitřního, jen je jakoby rozpůlena z vrchu a spojena vespod. Pro představu, jako byste klasický rukáv sešili a poté přímo naproti švu rozstřihli. Tento je samozřejmě jen z jednoho kusu látky. Délka KL se měří tentokrát od podpažní jamky, přičemž by měl sahat do stejné délky jako zbytek kostýmu, tudíž někam ke kolenům. Hlava by mohla být o trochu delší, jelikož tento rukáv se všívá nesešitý odspodu tak, aby se oba vrcholy hlavy překryly (zadní přes přední). Než se ale tak učiní, musí se celý rukáv nějakým způsobem obšít (nejlépe na overlocku). Konec rukávu lze vystřihnout do jakéhokoli tvaru. Zde jsem zvolila zaoblenou špičku. Důležité upozornění. Oba rukávy (vnitřní a vnější) se musí všívat současně, proto je vhodné je nejprve jednotlivě rukou přichytit velmi řídkým stehem, vyzkoušet si je a až pak (za předpokladu, že dobře sedí) je prošít na stroji. Tento střih je o trochu obtížnější než ten první, právě kvůli všívání rukávů, ale jistě to není nic, co byste nezvládli.

Navazující článek: Úvod do výroby kostýmů - publikováno 15.12.2003

Autor: Túriel Eressiel

Foto: archiv autora