Čtyři portréty o Cechu vlka, část III

I.
Cech vlka, mečíř   

Výroba katan jako rituál: Radovan Štofčík

Začínal jako telekomunikační technik, následně si prošel obdobím nezaměstnanosti. Začal se učit vyrábět samurajské meče - katany. Zprvu se jako každý nováček musel potýkat s překážkami, ovšem řemeslo vykonává již patnáctým rokem a je vidět, že fortuna mu jde naproti.

V roce 1997 se Radovan Štofčík již naplno pustil do výroby prvních mečů, u nichž se snažil dodržovat řádný a hlavně tradiční postup výroby překládané vrstvené oceli, která se potom svařuje za vysokých teplot. Struktura takovéto čepele obsahuje stovky až tisíce vrstev, díky čemuž dosahuje vysoké pevnosti a ostrosti. Jeho řemeslo zahrnuje kování částí mečů, rytí detailů i zdobení různorodými drahými kameny či exotickými kovy a dřevinami. Je až pozoruhodné, s jakou precizností tento Evropan tvoří něco tak typického pro Asii. Při pohledu na jeho katany laické oko nerozená rozdíl od těch pravých japonských. Tento aspekt je znatelný, poněvadž výrobce tvoří původními metodami.

Před 15 lety se začal zajímat o japonské umění války. Svou aktivitu nasměroval do této sféry, která v Evropě nemá tradici ani pevné zázemí. To si musel sám vybudovat, což se také stalo a již po  několik let obohacuje svou kreativitou mečířské řemeslo, které by se dalo zaměnit s vysokým uměním. Když se ho ale zeptáte, co je pro něj při výrobě katan nejvíce fascinující, odpoví, že fáze kalení čepele. Na druhou stranu řezné rány či spáleniny jsou pro něj denním chlebem.

Radovan Štofčík se narodil před pětatřiceti lety v Košicích, kde také vystudoval základní školu a střední školu se zaměřením na telekomunikace. Aktuálně pracuje stále na Slovensku a zároveň je považován za řádného člena Cechu vlka a česko-japonské společnosti Nihonto Kenkyukai. Už od mala jej bavily bojové sporty, které dodnes osobně praktikuje. Již několik let cvičí čínské bojové umění Wing Tsun Kung Fu. Všechny tyto koníčky jej na konec dovedly až k výrobě japonských mečů, které jsou s tímto odvětvím silně svázané. Stačilo už jen najít vhodné zázemí a kapitál.

Kontakt na tohoto člena: Petr "Gwenhir" Liška, petr.fox(zavináč)seznam.cz

II.

Cech vlka, truhlář

 Dřevo mu zpívá pod rukama: Miroslav Králík

V oblasti práce se dřevem je doma jako pták na nebi. Když se do něj opře dlátem nebo hoblíkem, tak mu doslova zpívá pod rukama. Někoho by taková zdlouhavá práce mohla odradit, ale Miroslava Králíka nikoliv. Zbraněmi ze dřeva se zabývá už od učňovských let truhlářského řemesla, jako svým koníčkem při klasické nábytkářské zakázkové výrobě.

Miroslav Králík je členem Nihonto Kenkyukai - společnosti pro studium japonského meče, kde poprvé začal vnímat složitost výroby a přenášet ji i na dřevěné repliky. Každý zádrhel nebo překážka pro něj znamená výzvu, která jej žene k tomu, vyrobit co nejlepší zbraň. Aktuálně je také členem uskupení jménem Cech vlka.

Tvořím podle předlohy i podle fantazie

Čepele vyrábí podle výkresů a originálních mečů, ale některé repliky navrhuje podle fantazie. Používá však reálné rozměry, které odpovídají skutečné předloze. Dnes Miroslav Králík vlastní originální oshigaty - výkresy, podle kterých je tvar a rozměry zbraně totožný se zbraní cvičnou, která se používají v dojo - japonské tělocvičně. Co se týká výroby zbraní žánru fantasy, tak zde tvorbu usnadňuje fakt, že se kladou jen minimální požadavky pro zpracování a formu. Jde pouze o funkčnost nebo dekoraci čili o zájemcovy požadavky.

Výrobou zbraní, převážně mečů, se začal zabývat už jako kluk. Během učňovských let na truhlařině se jeho práce začala stávat více profesionální, kdy poznával taje dřeva a nástrojů k obrábění. Tehdy vyrobil svou první katanu, kterou má stále ještě doma. Nábytek a věci denní potřeby přišly zároveň se vznikem jeho prvních zbraní. Dříve dělal jen meče z obrázků, kde se musely doplnit rozměry dle fantazie, nebo na přání zájemce. Později s přístupem na internet se dozvěděl více o postupu výroby.

Od ninjů k samurajům

Vášeň ke zbraním našel už před mnoha lety. Prakticky už od patnácti, kdy si vyrobil svou první zbraň do ninjutsu, které krátkou chvíli studoval. I přes veškerá zranění, jako jsou běžné řezné a tržné rány, téměř amputace prstů či tříštivé zlomeniny a mnohé další nadále tvoří repliky japonských, evropských a fantasy zbraní. I když v žádné asijské zemi nikdy nebyl,tento fakt mu nebrání zpracovat téměř jakýkoli tvar či formát díky studiu v Nihonto Kenkyukai, nebo přímo u výrobců repliky japonských mečů. Měl možnost mluvit i lidmi z historického šermu, kde se dřevěné zbraně používají ke cvičení. I na tyto zbraně jsou přísné požadavky, které Mirek Králík aplikoval do své výrobní praxe.
 
Zájemci o jeho práce se s ním mohou dohodnout na specifikách, mají-li nějaké zvláštní požadavky. S výrobou pokročil i do fáze, kdy se nespoléhá pouze na jeden kus dřeva, ale dokáže vyrobit i překládaný - lepený - segment pro lepší životnost a stabilitu v boji, jako u pravých mečů. Jeho čtyřvrstvé bokkeny - dřevěné cvičné katany, byly testovány mistry kendo a iaido v Košicích. I tady bylo spousta omylů a přelámaných zbraní, než se našel způsob jak dřevo správně poskládat. Miroslav Králík má však rád výzvy, zdánlivě neřešitelné problémy a i přes potíže mu to nedá se k rozdělané práci znovu vrátit a dokončit dílo.
 
"Jsem fatalista, co jde až k hranicím horizontu událostí." říká o sobě člověk, který je civilně truhlářem a skrytě jakousi obdobou moderně smýšlejícího samuraje. Má za sebou středoškolské vzdělání s maturitou v dřevařském a nábytkářském oboru a práci s dřevem se věnuje od svých osmnácti let. Již nějakou dobu se hlásí k vyznání rytířů Jedi v České republice, ke kterému se při sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo dalších 390 tisíc obyvatel.

Kontakt na tohoto člena: Mythos, Telefon: 605 465 798, 5000(zavináč)email.cz

III.

Cech vlka, kovář

 Kovář s hlavou vlčí: Miroslav Dvořák

Za svého patrona považuje Thora, který je severským bohem války a také všech kovářů. Dřív vedl larpovou skupinu, nicméně vítr ho odvál až k řemeslu kovářskému, kterému se aktivně věnuje již čtyři roky a za tu dobu vytvořil již nejednu netypickou zakázku.

V roce 2005 se zúčastnil své první akce s fantasy tématikou. V počátečním nadšení se rozhodl založit vlastní skupinu, která vydržela tři roky. Z této zkušenosti si odnesl především nadšení do výroby larpového vybavení. Té se později začal věnovat profesionálně a v současné době spolupracuje s několika dalšími skupinami. Do zbrojířství a kovářství, které provozuje od roku 2008, se rozhodl vrhnout doslova po hlavě. Sám podotýká: "Vždy jsem měl k železu, ohni a kladivu nejblíže oproti jiným alternativám."

Dosud byla jeho činnost ke spatření na Kunětické hoře, několikrát v Čelakovicích a působí i jako hradní kovář na hradě Košumberk. Případnému zájemci je schopen nabídnout téměř cokoliv z oblasti uměleckého kovářství. Má za sebou i několik méně tradičních výrobků, jako je středověký pás cudnosti či vikingská helma s očnicemi, pod kterými se dají nosit brýle. Snaží se o dodržování tradičních postupů výroby všude tam, kde mu to okolnosti dovolí.

Miroslav Dvořák se vyučil automechanikem ve Chvaleticích. Nějakou dobu se prodíral životem a nakonec zakotvil jako prodavač v železářství. Současně s tímto zaměstnáním zakládá vlastní živnost v podobě uměleckého kovářství a zbrojířství. Jak tedy vyplývá z kontextu, tak dotyčný nemá kovářské vzdělání, ale učil se u mistrů kovářů i zbrojířů, jako tomu bývalo v minulých dobách, kteří mu ukázali základy. Ostatní se pak naučil četbou a praxí, což ani zdaleka neubírá na kvalitě jeho výrobků. Dalo by se říct, že je typickým příkladem cílevědomého jedince.

Narodil před čtyřiadvaceti lety v Pardubicích, kde dosud žije. K životním výzvám se staví čelem, rád se stýká s upřímnými lidmi a naopak dle svých vlastních slov opovrhuje typickými lidmi jednadvacátého století. Považuje se za flegmatika, kterému když přetečou nervy, tak i Ragnarök je oproti tomu čajový dýchánek.

Kontakt na tohoto člena: Miroslav Dvořák, 731 065 975, dvorak [dot] dhr [at] gmail [dot] com (dvorak.dhr(zavináč)gmail.com)

IV.

Cech vlka, střelmistr

 Dobrá zbraň je vaší součástí: Petr Šípoš

Zbraně jsou pro něj více, než jen kouskem železa nebo dřeva, protože v nich vidí něco, co by se u lidí dalo nazvat duší či charakterem. Jeho specializace tkví především ve výrobě napodobenin artilerie - palných historických zbraní, které v poslední době nabízí zájemcům do arzenálu jako nový bitevní instrument.

"Dobrá zbraň se stane vaší součástí a bojuje se vám s ní úplně jinak. Výroba zbraně je pro mne velice osobní věc, není to jen něco s čím mlátíte 'bezpečně' lidi. Zbraň se má stát vaší součástí a neublížit." tvrdí sám Petr Šípoš, který už pár let experimentuje s výrobou nového a méně probádaného druhu zbraní užívaných na larpech, kterým je artilerie - dělostřelectvo. Zbraně jsou tvořeny podle mušket a děl na bázi historické předlohy. Vystřelení pěnového projektilu z děla dokáže vytvořit velkou údernou sílu, která nezraní, ale vytvoří díru ve formaci nepřítele. Vypadá to tedy, že se zde rodí nový bitevní žánr.

Hlavní je si načrtnout vzhled, kterého chce člověk dosáhnout. Sestavit hlaveň s komorou je snadný začátek. Podle vzhledu se musí uvážit, kam se umístí elektronika, aby byla chráněna a přístupná pro případ poruchy. Vybrat dřevo a opracovat jej do výsledné podoby je maličkost, naopak největším problémem je právě elektronika, kterou ve finále trvá nejdéle namontovat. Na příští rok je v plánu uspořádání bitvy čistě pro pušky a děla, takže se veškerý boj bude odehrávat na vzdálenost doletu munice a kontakt jen ve chvílích, kdy se bojující dostanou tak blízko, že se do sebe budou moci  pustit bodáky.

Odkud se berou nápady

První Petrův kontakt s žánrem fantasy byla četba povídek o zaklínači. Tehdy ho to úplně pohltilo a začal zajímat o larpy.  Jak říká, je to jako by se naskytla možnost zažít více životů: vyzkoušet si „bez následků“ to, co v realitě neuděláte, poučit se z chyb a do života si vzít i kousek od druhých, kteří vymysleli něco zajímavého pro vás.

Když byl Petr Šípoš mladší, začal na historických akcích prodávat medová vína. U medoviny strávil zhruba pět a půl roku. Když začal chodit na vysokou školu, našel si v Hradci Králové družinu s níž hraje dodnes a to ho dovedlo i k larpům. Aktuálně bydlí v Hradci Králové a pracuje zde jako systémový specialista v O2.

Kontakt na tohoto člena: Petr "Loktar" Šípoš, sunz [at] centrum [dot] cz