Odkud brát nováčky a nekrást?, část II.
Smyslem článku je načrtnout efektivní způsoby propagace larpu směrem k prvohráčům. Navrhuje proč má smysl se nováčky systémově zabývat, kde je hledat, kterými kanály má cenu se ubírat a které jsou naopak plýtváním energie. Diskutuje způsoby, jakými lze přístup veřejnosti k larpu usnadnit a jak by měl organizátor hry k prvohráčům přistupovat.
Kudy?
V této podkapitole začnu nejprve výčtem kanálů, které se z hlediska nabírání nováčků jeví jako neefektivní (prosím neplést si se slovem nefunkční).
Letáčky jsou při působení na veřejnost zoufale neefektivní, a to ze dvou důvodů: Jsou anonymní a neadresné a nepropagují veřejně známou aktivitu. Česká společnost od 90. let nejen díky vzdání se komerčního kýče, ale i díky příchodu internetu, zažívá viditelný posun ve vnímání reklamy. Pokud v postmoderní době uvidí člověk nápis „Je to boží, přijď si zahrát!“, často vnímá (skutečnou) nadnesenost takové reklamy a zahrát si nepřijde. Krátký příklad: Kamarádovi Radkovi jsem řekl: „Ahoj, budeme hrát v neděli u kamarádky hru Předchozí hosté. Nechceš si zahrát? Mohlo by ti to přijít zajímavé.“ S Radkem jsem si hru skutečně zahrál. O dva měsíce později sedí v menze a vidí velké, kvalitně zpracované letáky s reklamou na larp. Larp znal a hrál. Leták ho však nenalákal natolik, aby se o hry z něj zajímal dále.
Stejně tak pokud musíme na letáku vysvětlovat během pár strohých tvrzení, co se vlastně bude dít a co je larp, už předem si odrazujeme potencionální zájemce. Schválně se zeptejme sami sebe: Kolik jsme viděli letáků na naprosto neznámou aktivitu? Pokud z 20 letáků vyvěšených na těch správných místech (tedy tam, kde se pohybuje naše cílová skupina 9-1) získáme jednotky prvohráčů, můžeme to považovat za velký úspěch.
Veletrhy larpu, resp. jeden veletrh, který se pořádá každoročně v Brně, nefunguje. Kolemjdoucí vnímají larpery jako „divnolidi“ v „divnokostýmech“, aktivitu jako takovou považují za zajímavou, v každém případě však divnou a uzavřenou veřejnosti. Zahrát si nepřijdou a veletrh je tak pouze (sebe)prezentací larperů. Pokusili jsme se tuto hranici probořit a přivezli na veletrh hru Mexický pat. Oslovili dvě mladé Slovenky, zahráli si hru, Slovenky jsme již nikdy neviděli. Bylo to mj. i právě z toho důvodu, že patřily do skupiny 90, nikoliv 9-1. Opět tím nechci říct, že veletrh nemá svůj význam (má), pouze není efektivní v oslovení prvohráčů.
Videa a trailery musí být virální, aby se sdílela. Court of Moravia natočila video s názvem „Co je to larp?“ jehož zpracování působilo minimálně polo-profesionálně a jež nechalo veškerá další larpová prezentační videa daleko za sebouJedná se však o subjektivní názor autora. Video na sociálních sítích zaznamenalo velkou odezvu, avšak pouze uvnitř larpové komunity. Ve smyslu nabírání nováčků mělo malý dopad. Natočit virální videoJako je např. „Tak určitě“ od Daniela Čecha či „Debilní kecy …“ od ViralBrothers, které navíc propaguje určitou aktivitu, vyžaduje natolik kreativní nápad a kvalitu zpracování, že propagovat larp tímto způsobem v poměru k vynaložené energii se jeví jako čistá utopie. Jakub "Arathan" Slabák na Odrazu 2012 předestřel trailery čistě jako doplňkový kanál, nikoliv jako hlavní propagační.
Televize, rádia zajímají především masové či neortodoxní a zajímavé aktivity. Larp není masová aktivita, proto se do televize či rádia dostanou jednou za čas pouze zajímavější počinyJako je např. Pustina, Moon či Projekt Systém, a to pouze do pořadů alternativního typu, jejichž sledovanost není závratná. Reportáže či rozhovory divák vnímá jako zajímavé, ale nikoliv jako náborové. Aktivita ho zaujme, ale provozovat ji nezačne. Média se o larpy příliš nezajímají a larpy jim zatím nedávají důvod.
Noviny, časopisy trpí stejným problémem. Pokud se larp dostane do regionálních novin, často článek do novin píše samotný organizátor, který o psaní článků směrem k veřejnosti nemá potřebné znalosti a dopad článku (stejně jako článek samotný) je zoufalý. Dostatečně nevyzdvihuje otevřenost aktivity a aktivně neoslovuje otřepaným (ale poměrně funkčním) heslem "Pojďte to taky zkusit, nic za to nedáte." Podobně to funguje i v případě, kdy článek píše novinář a nemá potřebné znalosti o larpu. Časopisy berou články o hrách stále častěji jako placenou reklamu, proto prostor pro manévrování v této oblasti je stále užší až téměř žádný.
Slevomaty zaznamenali ve své době obrovský boom. Proč je řadím mezi neefektivní kanály? Mají tu nevýhodu, že mají špatnou cílovou skupinu – nejčastěji se na nich vyskytují lidé ze skupiny 90 (tedy konzumenti, kteří si chtějí něco koupit a dostat). Larp, tím, že ho z velké části tvoří samotní hráči, se špatně prodává jako hotový produkt. Nemůžeme (narozdíl od jiných produktů) nijak zaručit jeho kvalitu - každý larp (či jeho běh) dopadne jinak, a to i přesto, že je napsán s veškerou pílí. Pokud chceme larp jako produkt prodávat, ve většině případů to neumíme či sami nechceme. Plně profesionální přístup k larpu má jen doslova hrstka z nás. Pustit larp na konzumní půdu s poloprofesionálním či amatérským přístupem nám zajistí prvohráče, ovšem pouze s malou pravděpodobností se u hraní udrží i nadále.
Všechny výše zmíněné kanály má smysl dělat pouze jako celek – tedy trychtýř, které funguje jako koncentrátor všech kanálů na jedno místo – váš larp (či vaše larpy, skupinu, …). Takový způsob nějak (neefektivně) funguje a člověkem po člověku si pomalu jste schopni vybudovat stabilní a širšíí hráčskou základnu. Dlužno však zmínit, že dle průzkumu se pouze 4 z 30 larperů k larpu dostali skrz výše uvedené kanály. Pokud tedy nedisponujete kapitálem v podobě lidí, chuti, energie, peněz a času na propagaci, do těchto vod se často nemá smysl vůbec pouštět.
Velice efektivním kanálem (jak nejspíše sami tušíte) je facebook a sociální síte obecně. Facebook není absolutní spásou a jeho úspěšnost není o moc vyšší než výše zmíněné kanály. V poměru k vynaloženému času a úsilí se však jeví jako velmi efektivní. Tipy, jak s facebookem pracovat najdete v třetím dílem této série.
Nejefektivnější kanálem, který funguje, je osobní kontakt. U něj a sociální funkce larpu bych se na chvíli zastavil.
Larpová komunita by nepřežila bez socializace. Larp, jako zábava, je pouze prvotním impulsem, dále se musí hraní (příp. tvorba) larpu a socializace vzájemně doplňovat, aby hráče u aktivity udrželaJsou hráči, kteří na larp jezdí pouze kvůli socializaci a také hráči, které ho hrají pouze kvůli aktivitě samotné. Tyto skupiny jsou však poměrně minoritní, proto je dále nebudu diskutovat.. Hráč proto potřebuje (primární) sociální skupinu. Sociální skupina zajišťuje, že larp v ní bude společné téma (pojítko), něco, k čemu má celá skupina vztah a o čem dokáže opakovaně diskutovat. Pokud taková skupina neexistuje, je reálná šance, že larp jako zábava onoho člověka sice bude bavit, ale už nebude nic, co ho u takové zábavy udrží – příklady bych mohl dále citovat.
Průměrný člověk udrží ve svém životě přibližně 150 aktivních sociálních vazeb (včetně rodiny, přátel, spolužáků, kolegů, …). Z toho vyplývá, že nemůže aktivně udržovat velké množství sociálních skupin, kterých bude členem, u larpu. Odpovědí na tento na první pohled neřešitelný argument, může být systém chůvy, o kterém jsem poprvé slyšel z úst Kristýny „Darien“ Obrdlíkové. Chůva v podstatě funguje jako člověk, který nováčka začlení do komunity (vysvětlí mu paradigmata, vzorce chování, …) a bere ho jako svého kamaráda. Nováček, protože má otevřené sociální vazby, řekne o larpu svým kamarádům, které larp s dávkou štěstí také zaujme. O tyto vazby se však již chůva nestará – pro ni je důležité pouze ono pojítko v podobě nováčka, aby se udržel u larpu dostatečně dlouhou dobu na založení vlastní primární sociální skupiny. Na demonstraci fenoménu jsem si vypůjčil obrázek od Martina „Piroshe“ Buchtíka, který o komunitách přednášel na Odrazu 2.11.
Abychom systém chůvy dokázali nějak systémově podchytit a vůbec nějak využít osobního kontaktu k zajištění fluktuace hráčů, může tomu napomoci periodická roční iniciativa „Přemluv nelarpera“ (tedy kamaráda, známého, kolegu, …), aby si vyzkoušel hraní larpu. Tato by se pak šířila po všech dostupných larpových médiích (portály, diskusní fóra, sociální sítě). Jaký by byl dopad takové iniciativy je diskutabilní. Důležitá je taktéž správná propagace působící dojmem, že člověk, který nelarpera osloví, má vyšší sociální status než obyčejný larper (je více „awesome“).
Příbuzné aktivity
Aktivity podobné larpu (stýkající se buď v oblasti tématu či participace) jsou další efektivní metodou. Oslovovat lze buď osobně na těchto aktivitách (tedy larp se stane častým tématem hovoru) nebo přímo spojením s takovou aktivitou. Příklady takových aktivit budiž: zážitková pedagogika, městské hry (Tmou, Exit, Špína, …), airsoft, skaut a pionýr, tábory, stolní RPG (široce neprobádané území), počítačové RPG hry (např. WoW a Skyrirm) fóra, team-building, zážitkovky, geocaching, improliga, historický šerm, deskové hry (typicky rolové deskové hry jako Ay, Dark, Overlord či Bylo, nebylo), rekonstrukce bitev (druhá světová válka, bitva u Slavkova), living history (výrobci hrnců na hradech), atd.
Neprobádané kanály
Tedy takové kanály, kam jsme se buď ještě příliš nepustili, anebo nemáme ani náznaky údaju o jejich efektivnosti. Za první z nich, filmové kluby, dám krátký příklad: Dodíváte se na film FestenVýborný snímek, doporučuji shlédnout. Po filmu vystoupí někdo na pódium a řekne vám, že si takový film můžete zažít na vlastní kůži. Vzhledem k alternativní povaze filmového klubu existuje vysoká šance, že právě zde se bude vyskytovat skupina 9-1.Tuto tezi ovšem rozporuje Pavel „Lischai“ Gotthard, který tento kanál považuje za prozkoumaný a nefunkční. Dalšími příklady budiž:
Internetová reklama, divadla, knihovny, informační centra a kulturní vývěsky města, volnočasová centra, čajovny.
V poslední části této mini-série se budu zabývat nezodpovězenými otázkou, tedy Jak?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Je pěkné vidět pohromadě všechny ty „kudy ne“!
Většina reklamních kanálů funguje spíš směrem dovnitř než ven. Když jsme například měli reportáž o naší hře na Radiožurnálu, zaujalo to jen larpery a naše kamarády (a maminka byla ráda, že jsem zase byl v tom rádiu).
Podle mě by mohlo být relevantní cestou zeptat se, jakým způsobem kdo z nás začal dělat něco úplně nového, jak se dostal k nějakému koníčku (nikoliv k larpu). Já sám si na nic, co by nesouviselo s mou profesí nebo úzce se stávajícími hobby, nevzpomenu, čili asi taky nejsem dobrá cílová skupina pro oslovení.
Další z obecně rozšířených mýtů je taky představa, že larp je určitou formou „nadzábavy“, která je přeci skvělá a každého baví. Tento mýtus je bohužel rozšířený pouze mezi larpery (včetně mě). Je řada lidí, kterým se úplně protiví, že by měli být „někdo jiný“ nebo „hrát divadlo“. A není to jen neznalost, ono jim je to opravdicky odporné. A zároveň je třeba říct, že to nemá žádný vztah k jejich aktivnímu přístupu k věcem. Larp není o nic víc nebo o nic míň aktivní zábava než kuželky nebo tanec nebo fandění. Je jenom aktivní v jiných aspektech, což si my larpeři s oblibou zveličujeme na to, že jde o aktivitu jako takovou. Alespoň se pak na druhou stranu můžeme cítit dostatečně na výši. A to je, bez ironie, dobře.
Samozřejmě, že jestli může být něco úspěšné, pak je to oslovit někoho známého. A to nikoliv přes fejsbůk (tím samozřejmě dáte o akci vědět, ale pravděpodobnost, že si někdo přečte váš post a půjde hrát je jenom málo vyšší než u letáků – na druhou stranu, máte s tím mnohem méně práce), ale výhradně a jedině osobně.
Na druhé straně systém chůvy podle mého soudu nemůže příliš fungovat. Je jasný, že se s někým nebudu kamarádit proto, aby hrál ty larpy. Spíš bych to viděl tak, že pokud si mezi lidmi, kteří s larpy z nějakého důvody začali, najdu kamarády, zcela přirozeně si pak o larpu budeme povídat a tím jí/jemu můžu nějak přiblížit nějaké situace či doporučit některé hry a podobně. A takových lidí kolem sebe nemůžu mít moc, pokud tedy nezačnu buduvat nějaký kult osobnosti, skupinu lidí, mezi kterými budu uctívaný guru. Pokud bych na této teoretické vlně měl plout dál, asi bych spíš viděl v řešení (které je imho v praxi používané), že nový člověk začně být zván na akce nějakého okruhu lidí. Nemá tak sice jednu „chůvu“, na druhé straně má řadu vazeb, které jsou pro ni/něj ve výsledku mnohem uži tečnější. Paj jde spíš o cílenou „práci“ celé skupiny než jedné autority.
Na okraj pak jedna subjektivní poznámka. Některé metaargumenty, které používáš (typicky 90-9-1, protože věci se přeci chovají podle Gaussovy křivky , že má člověk 150 aktivních vazeb nebo operovat s pojmem socializace) sice dodávají článku punc odbornosti (vím, o čem mluvímJ) a za jistých okolností je samozřejmě lze aplikovat, ale je třeba to dělat s rozmyslem a jen tam, kde to je nezbytné. Například argumentace toho, proč jsou letáčky neefektivní přeci vůbec nemá co dělat s postmoderní dobou (ta je, nota bene, už nejakou dobou minulostí - alespoň sociálně vědním diskurzu). Stejně tak argumentovat, že na Slevomatu je většina lidí typu „90“. Samozřejmě, když jsi sám definoval, že takových lidí je v populaci 90%.
Největší problém vnímám v představě, že nějakým způsobem „alternativní“ lidé jsou z nějakého důvodu aktivnější. Být „alternativní“ je ale spojeno spíše s touhou „být cool“ než být „aktivní“. Tady myslím, že návrh lovit v takových kruzích, které nejsou přímo spojené s nějakým hraním (si), je lichý.
Dovolim si nesouhlasit,s tim že systém chůva nefunguje- sám se jsem dostal ke dřevárnám skrze takovou chůvu, kdy si ten člověk(furt aktivně jezdí) kolem sebe udělal grupu asi patnáctiletých děcek, ty sesnámil se svou skupinou a začal je(nás) brát na dřevárny/larpy. Začalo nás to bavit, samozřejmě jsme navázali spoustu kontaktů i přátelství, no a po čase si někteří začali kolem sebe tvořit podobnou skupinu a stali se sami chůvou. A když teď po pár letech vidím, jak už i tito larpaři "třetí" generace se stávají chůvami(samozřejmě to neplatí o všech), tak si myslim, že toto je způsob asi nejefektivnější. Samozřejmě mnozí odpadli, ale i kdyby takto jeden člověk kolem sebe dokázal vytvořit skupinu a podskupiny o třeba deseti zapálených lidech, máš larpařů za chvíli několikrát víc. Ale stojí to čas a námahu- mladí bývají zpočátku nespolehliví a musí se neustále "nutit", pokud se ale podaří překonat první krizový rok, pak je to pár let určitě podrží. Druhá selekce nastává v době konec střední-přechod na vejšku, kdy se udrží už jen ti skalnější, ale to k tomu asi patří. Takže asi tak.
Z diskuze s Androsem vyplynulo, že existují i larpy, které jsou podstatně stravitelnější i pro lidi, kterým je „hraní divadla“ protivné, jak píšeš, stejně tak jako larpy, které nevyžadují (nebo minimalizují) ten aktivní (tvůrčí) přístup. Diskuzi „co je a není larp“ je dobré se širokým obloukem vyhnout vždycky, ale diskuzi, pro jaké typy her vlastně mají platit věci řečené v článku, se dá vyhnout jenom těžko.
Plus (s čímž osobně nesouhlasím, ale minimálně jako názor je to zajímavé) role hraje každý a pořád, už jenom povídání historky způsobem „jdu takhle po nádraží, a najednou bezďák na mě ‚hej chlape, nemáš cigáro?‘“ je vlastně to samé, jako hraní v larpu. Podobně s konceptem sociálních rolí (nevím, jak se tomu říká odborně).
Jen za sebe dodám, že veletrh (alespoň tak, jak jsem to cítil a vnímal já) neměl nikdy sloužit k nalákání prvohráčů.
I když i my jsme jej pro tuto funkci využívali a využíváme.
Předseda občanského sdružení Moravian LARP, o.s.
email: mealtiner [at] larp [dot] cz