Jsem lepší než ty. Jsem tu už potřetí.

Pravděpodobně jsme to už zažili všichni. Akce, na kterou jsme jezdili, se začne nenápadně měnit, něco je jinak, než si pamatujeme z prvních ročníků, občas vzpomínáme na staré dobré časy a nakonec na akci přestaneme jezdit. Změní se klima mezi lidmi, možná to ani nedokážeme pojmenovat a je konec. Pak jedeme na další akci, na její první ročník a je všechno super. Na jak dlouho? Proč se tohle děje?

Jednoduchá odpověď neexistuje. Nebudu tady rozebírat a analyzovat možné příčiny, zaměřím se jen na jeden jev, který jsem u několika akcí vypozoroval a mohl by mít svůj podíl. Je jím přidávání neadekvátní hodnoty těm lidem, kteří přísluší ke konkrétní komunitě "více, než ostatní".

Jak to začíná

Uvedu to na příkladu. Parta přátel se rozhodne udělat akci. Je to jejich první zkušenost s organizováním larpu, moc toho neumí, zkušenosti žádné, nadšení na rozdávání. Hru připraví, navrhnou designy, seženou prostor a domluví NPCčka. Využijí toho, co viděli na ostatních akcích, promyslí webové stránky, udělají si reklamu přes známé cesty v kalendáři, fórech a nakonec se jim zaregistruje kolem třiceti lidí. To je sice méně, než předpokládali, ale v temných chvilkách beznaděje před akcí se utěšují, že pokud se to nepovede, moc lidí o tom vědět nebude.

Ale ono se to povede. Akce sic e dopadne úplně jinak, než si ji organizátoři představovali, ale účastníky to zjevně bavilo, po akci se všichni společně opijí a slíbí si, že to napřesrok zopakují. Přestože si organizátoři, kteří týden před akcí nespali a bezprostředně před ní si přísahali, že podobou hloupost jako organizovat larp už nikdy neudělají, najednou to všechno vidí v jiném světle, nadšení hráčů a samotný průběh hry dokonale rozpustí všechny minulé strasti a život je krásný. Dva měsíce po akci si už nikdo nepamatuje žádné negativní myšlenky, žádné problémy, milosrdná paměť vymaže to špatné a nechá to dobré. A jde se na to znova.

Třicet spokojených účastníků akci chválí, přeci jen neměli žádná očekávání a dopadlo to výborně. Z třiceti zájemců je najedou sto zájemců. Nikdo si nenechal zážitky pro sebe a stará garda larpařů, kteří přeci jen nejezdí na každou novou akci, ale už mají něco za sebou, a proto jezdí na ty prověřené, najedou zvažují účast a druhý ročník má několik desítek hráčů.

Organizační tým na sobě tvrdě pracuje a skutečně je akce s každým ročníkem lepší, pro více lidí, dražší, s náročnějšími požadavky, ale je to všechno super. Na nějakém tom čtvrtém, pátém ročníku se potká pár lidí, co pamatují první ročník a ejhle, nostalgie je strašná svině, drsní válečníci najednou brečí nad starými časy, nic už není takové, jaké to bylo kdysi.

Někdo prohodí, že to dobré už je pryč, protože něco je jinak. Na akci, která je tu s námi už od starých dobrých let, kdy byl ještě svět v pořádku, larpy byly za flašku a rohlík stál korunu, je najednou hromada nějakých cizích lidí, kteří ani pořádně neví o čem to je a nic vlastně neprožili. Zasraní nováčci, ta mládež si myslí, že umí hrát, ale ono hovno a ještě to nepřiznává zásahy v boji.

Parta lidí, co pamatuje začátky samozřejmě zastává důležité herní role. Většina postav už prošla pětiletým rozvojem a na herní svět mají velký vliv. Dost z nich je NPCčky. V normálním životě se znají, na ostatních akcích taky pečou spolu, a jsou vlastně docela dobrá parta. My jsme drsnokrutí válečníci Hranatého stolu a náš každoroční larp je nejlepší na světě, i když stejně už to není, co to bývalo.

Na stránkách nového, xxxtého ročníku se začne objevovat několik informací o tom, že kdo se účastní larpu už po xxté, má herní výhody a nechť se o ně přihlásí. Kdo jen po xté, tak má taky výhody, ale ne jako ten, kdo po xxté. Dobře si to spočítejte. Na fóru už mají všichni v podpisech nějaké ty hodnosti, kdo je "v tom" déle, ten je vlastně lepší člověk. Ne, ty opravdu nemůžeš nosit tohle tričko, protože vidíš tenhle znak s pětkou uprostřed? To je totiž za to, že jsem tu už dlouho, zatímco ty jsi tu poprvé! Nulo, ztrať se a až tady prožiješ pár let, možná se s tebou budu bavit jako rovný s rovným. Zatím mi rovný nejsi, tak vypadni.

Co se to vlastně děje?

Je to docela přirozené a je to všude. V odborných společnostech, ve vědě, umění, politice, prakticky v jakémkoliv odvětví lidského snažení, které obsahuje sociální prvek, lidé tvoří nějakou komunitu a navzájem se znají, se časem objeví tento způsob myšlení. Medaile za šediny. Někdo je prostě někde déle, proto je výše, někdo patří do jádra, někdo na okraj a čím déle se budu kolem určité skupiny motat, tím víc budu blíže středu. Jenže někde je střed pěkně zkamenělý a prorostlý a šance se tam dostat už moc není.

Proč o tom vlastně píšu?

Ono to totiž může mít negativní důsledky. Přestože se to obtížně verbalizuje, tak to cítí všichni. Netvrdím, že se to děje na každé akci, v každé skupině. Někde se to může projevovat více, jinde méně, někde nápadně, jinde velmi nezřetelně. Ani neříkám, že je to dobře, nebo špatně.

Potíž je v tom, že pokud tento způsob nahlížení na příslušnost v konkrétní komunitě převládne, stane se explicitním, může to znamenat dost komplikací. Nováčci mohou být znevýhodněni, alespoň co se týče přístupu. Někomu, kdo je v komunitě dlouho to vleze na mozek a občas bude cítit potřebu dát ostatním najevo, že je tady déle, než ostatní. A někde se tento způsob přemýšlení dostane do  herních a registračních pravidel, začne více ovlivňovat hru, než je zdrávo a přestože to v zásadě nevadí, tak to změní pocit, který si někteří hráči ze hry odnesou.

A co praktického vlastně chci říct?

Myslím si, že každá skupina, která delší dobu něco vytváří, se dostane časem do bodu, kdy je prostě někdo blíže středu důležitosti, někdo dále od něj. Nemusí to ovšem být zapříčiněno tím, že dotyčný ve tomto středu dělá pro daný projekt více, ale tím, že je "v tom" déle, než ostatní. A pokud začne tato příslušnost založená na čase znamenat citelné výhody, může to být znevýhodňující pro ty, kteří by se třeba rádi zapojili, udělali pro akci víc, ale nakonec do toho nejdou, protože by se nedočkali takového ocenění, jako ti, kteří se každý rok oceňují za to, že pamatují staré dobré časy.

Doporučt chci jedno, kdo se mnou nebudete souhlasit, tak prostor pro vyjádření je níže. Asi není nepřirozené a špatné se za čas strávený v komunitě / projektu po zásluze odměnit. Ale nikdy by to nemělo zasahovat ty, kteří tam tak dlouho nejsou. A nemělo by to v nich vyvolávat pocity typu nikdy nebudu tak cool, jako tamti, protože čas nejde vrátit.

Autor: Dikobraz