Do Plzně na PIVKO

Kalendář: PIVKo - Plzeňský inspirační víkendový kurz

Nebojte, článek neobsahuje polemiku o tom, jaké v Plzni vaří pivo. Dokonce se v článku o alkoholu téměř nemluví. PIVKO je totiž zkratkou pro Plzeňský inspirační víkendový kurz, jehož druhý ročník přichystalo občanské sdružení Pilirion ve dnech 29.-31.8.2011, jak jinak než v Plzni. Jedná se o setkání, určené především pro nováčky a letos i novým organizátorům jako příjemné prostředí, kde začít.

Letošní ročník byl o něco velkolepější než ten minulý. Vhledem k tomu, že léto je plné akcí, organizátoři se snažili najít co nejvolnější termín a proto nebyl tento kurz víkendový. Některé to odradilo či jim to účast zkomplikovalo, přesto se ale v pondělí 29.9. odpoledne na skautské základně Senečák sešlo něco kolem čtyřiceti lidí. Každého příchozího hned za dveřmi základy čekaly sličné pořadatelky, aby s ním vyřídily vše potřebné. Výměnou za pouhých 200 Kč účastník dostal prospekt s hlavními pokyny, jídelníčkem (obědy zajistili organizátoři), programem a mapkou. Navíc i PIVKový odznáček, který sloužil jako heslo na vstup do objektu. Následně byl proveden klubovnou a ubytován - tedy, zjistil, kde si může rozložit karimatku a spacák. Budova není pětihvězdičkový hotel a spaní na zemi asi není pro úplně každého larpera, přesto toto místo považuji za ideální poměr cena/výkon. Když měl člověk dost odvahy, byla v místě i sprcha a téměř neustále přítomná várnice s čajem nebo šťávou příjemně připomněla dětská táborová léta.

Program Pivka si každý zájemce může najít na stránkách (pozn. redakce: http://pivko.pilirionos.org/), a proto se zaměřím na osobní zkušenosti s tím, co jsem si v programu vybrala já, či na určitá specifika her, která z webové prezentace nejsou patrná.

Pondělí

První program byl jako téměř jediný společný pro všechny. Obsahoval přivítání, základní pokyny akci, dále možnost přihlásit se na volná místa v programu a také připomenutí prohibice. Zákaz alkoholu platil od rána do konce večerního programu a byl přísně dodržován (což se povede málo které akci a organizátoři za to u mne mají jednoznačné plus).

Po úvodní přednášce následovalo povídání o přípravě akcí. A to především po herní stránce, ne technické. Dle mého názoru je toto téma velice obsáhlé a aby mělo takové povídání nějaký přínos, mělo by trvat daleko delší dobu. V asi dvou hodinách, které na přednášku byly vyhrazeny, nás Pilly zvládl stěží dostrkat alespoň k hrubému náčrtu jedné akce. Ukázal tak sice jeden z možných postupů organizace, bohužel to bylo jako plivnutí do moře. Přesto je třeba ocenit, že přednáška, nebo spíš workshop proběhl a měl hlavu a patu. Tak snad příště to bude lepší.

Večer, zatímco jiní se chystali do centra zahrát si městský larp 2030, využívající mimo jiné nerf zbraně, shromáždilo se 16 hráčů v základně, aby se vydalo na situační hru Cesta. O hře se dalo zjistit jen minimum informací, možná až příliš málo. Mělo se jednat o hru z prostředí totalitního pracovního tábora, který ležel nedaleko hranic Státu. Všichni, kteří jsme se na Cestu přihlásili, jsme byli dost zvědaví, co se ze hry vyklube. Zvlášť, když hra měla trvat jen 5-6 hodin, přesto jsme u sebe měli mít věci potřebné do rána (např. léky, roztok na čočky). Po rozdání jednoduchých rolí (v podstatě jen jsi udavač-rebel etc, žádná jména či povahové rysy, vztahy k ostatním) následoval nenásilný začátek hry v podobě sledování prezentace o Státu (jediná možnost získat nějaké herní informace). Běžný program trestaneckého tábora byl ovšem narušen nečekaným rozkazem, po kterém byli vězni okamžitě vyhnáni na pochod (tedy trochu škoda, že v budově byli v tu chvíli všichni ostatní, kteří se přeci jen na chudáky zmatené hráče, snažící se plnit rozkazy co nejlépe, přišli podívat as pobavit se). Následoval pochod, převoz vlakem, pochod… Nebylo to ale žádné drama. V pochodu byli časté pauzy na odpočinek (a piklení), když dozorci vězňům nadávali, cukali jim u toho koutky.

Když se pak ozvala střelba a objevily dýmovnice a světlice, všichni se dle domluvy rozběhli nalevo. Zde čekaly další instrukce - dostaňte se přes hranice symbolizované kolejemi. Na druhé straně čeká vysvobození. Do teď se dalo ztratit ve skupině, od teď musel jednat na vlastní pěst. Bylo třeba překonat asi 100 metrů. Velkou část lesem, pak přes cestu, přes koleje a člověk byl v bezpečí. Že to zní snad no? Ze 16 vězňů prošli tuším 3. Tím pro ně hra skončila, i když by prošli po první půlhodině hry (samotné překonávání trati trvalo asi 2 hodiny). O moc víc si své postavy nezahráli ani ti, kteří byli téměř hned zastřeleni pohraniční stráží. Pak tu ale byla třetí skupinka, jejíž hráči měli štěstí (na rozdíl od jejich postav :D) Ti byli odvedeni na strážnici (kde se vzala,tu se uprostřed lesů vzala kamenná budova s ohništěm) a vyslechnuti. Ve špinavém, mokrém a malém sklepě, s pomocí obušku. Takové role sice byly ve výsledku mrtvé také, ale alespoň o něco se přiblížili klasickým larpům. Hra končila někdy kolem jedenácté večerní, dobrodružství ovšem pokračovalo. Přespávalo se na místě (proto ty věci do rána), pod dovezenými dekami a brzy ráno vstávalo na vlak zpátky.

Cesta pro mě nakonec byla nejsilnější zážitek Pivka. A to i přesto, že jak při vykonávání dozoru, tak i při výslechu a mučení bylo cítít, že je to jen hra a všichni to ví. Možná že tím hráč přišel o opravdu realistický zážitek, mohl si to ale užít bez strachu z psychického kolapsu. A to já oceňuji. Dále se mi na hře líbilo místo, které bylo z ničeho nic úplně neznámé. Dále i samotný princip hry-přechod hlídané hranice je sice poměrně opakovaným námětem her, nicméně kdo to nezažil v nějakém oddíle či skautu, nemá v dospělosti už moc možností. Jediným trošku kontroverzním krokem celé akce by mohlo být neočekávané přespání, protože poznámka o věcech do rána mi přišla málo výrazná a klidně bych to zdůraznila a ohlídala i přes hrozbu prozrazení pointy.

Úterý

Po návratu na základnu nás čekal další program. V úterý dopoledne si člověk mohl vybrat ze dvou komorních larpů, jejichž jména zněla IT a Fukušima. IT je sci-fi larp, využívající ve hře různou elektroniku.

Fukušima proti tomu je hrou lehce kontroverzní a reagující na aktuálním dění. Jak již název napovídá, jeho námětem je lednová havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima, stejně jako jaderná energetika obecně. Hra je rozdělena do dvou částí, které mají na první pohled stejné téma, na druhý jsou ovšem dost protikladné. Hra byla v podstatě betatestem. Přestože měla mnoho much (například, že ji rušili zvuky sirény ze hry IT), byli jen malé a hra sklidila hlavně kladné ohlasy.

Po dopoledním programu následoval oběd zajištěný organizátory a dvě hodinky odpočinku. Na odpoledne jsem si vybrala program divadelní techniky a praxe, které se odehrávaly v divadelním sále blízké ZŠ. Kňour, který tento program vedl, se při práci s účastníky snažil především o rozvinutí jejich improvizačních schopností a předvedení, jak se dá improvizace trénovat. Neobvyklý obsah hodnotím dosti kladně, velké plus přidala i ochota Kňoura i Pillyho, jako zkušených improvizátorů přidat se k nám při našich občas dost slabých pokusech a trochu to rozhýbat. Přesto všechno bych asi nějaké připomenutí základních věcí na podiu (jako nestát zády k publiku) ocenila.

Večer jsem pokračovala v divadle larpově-divadlním večerem s názvem Osudy aneb nejgangstřejší gangsterka ze všech nejgangsterovanejších gangsterek, že to ani víc nagangsterovat nejde. Že nevíte co si představit pod pojmem larpově divadelní večer? Také jsem nevěděla. Jedná se o obdobu Commedia dell'arte. Jsou dány postavy, hrubý děj jednotlivých scén a to je všechno. Pokud si má zahrát více lidí, hraje v každé scéně stejnou postavu někdo jiný. Naše hra byla velmi veselá a povedená, jen škoda uspěchaného úvodu. Účastníci byli trochu hozeni do vody a nechání se plácat, což bylo trochu vidět.

Po večerním programu se nakonec sešli účastníci i organizátoři za ohně. Povídalo, zpívalo se a krásně hrálo, nakonec došlo i na fireshow.

Středa

Ve středu ráno bylo opět na výběr ze tří možností - situační larp Krize, komorní larp Věznice odehrávající se ve staré nádražní budově a nelarpová alternativa hra Dej sem to zboží, které jsem se rozhodla zúčastnit.

Dej sem to zboží je původně hrou Dětí Sídlištní Recese a hraje se v reálném obchodním domě. Účelem je do vozíku "pokladny" navozit co nejvíce zboží určité ceny, aniž by vás chytila herní ochranka. Naše hra byla netypická ranní dobou, kdy jsme ji hráli, takže supermarketu bohužel neměli příliš civilistů, za které by se dalo schovávat a budili jsme trochu větší rozruch, než by bylo nutné. Na druhou stranu, ani když jsme v hlavní uličce obchodu rozsypali stojan s mýdly, jak jsme se honili, nikdo nám nepřišel vynadat a hru si podle reakcí všichni užili. Já tedy rozhodně ano. Je odpočinková, veselá a tak trochu i bojem proti konzumnímu životu.

Odpoledne jsem již musela odjet, přesto zmíním alespoň jednu hru, která mě v programu zaujala. Jedná se o Pohádku, hru postavenou na pohádkových klišé a recesi, využívající skoro vymřelého formátu družinovka. Bylo vidět, že její tvůrci si dávají na hře opravdu závidět a využívají, čeho můžou - například přilehlého rybníka. Věřím, že hra byla jistě kvalitní a mnoho princů zachránilo své princezny.

Závěrem

Ani na závěrečném zhodnocení jsem nebyla a tak vám o PIVKu můžu říct jen svůj názor. Mně se PIVKO hodně líbilo. Je cenově dostupná (nezapomínejme, že v ceně jsou 2 jídla), žánrově různorodá a na nic si nehraje. Akci považuji za naprosto ideální pro nováčky, neboť si vyzkouší, co se jim líbí, stejně jako mimoherní atmosféru outdoor akcí. Zkušenější hráči si tu dobře zahrají, pomůžou zhodnotit hru prvoorganizátorům, seznámí se s novými lidmi a poznají nová místa, kde se dají hrát a především pořádat larpy. Setkání nemělo žádné velké zádrhele nebo kiksy, i když je samozřejmě co zlepšovat. Uvidíme, s čím ještě lepším a velkolepějším přijdou organizátoři PIVKa příští rok.

Autor: Lenka "Dráče" Bartovská
Fotografie: Karel "Keret" Říha