Fantasy ples 2011

Kalendář: Fantasy ples 2011

Pozor pozor, hlášení: „Ples se mi strašně moc líbil“. To jen jako upozornění pro čtení následujících řádků.

Letošní fantasy ples nabídl vyšší rozmanitost kostýmů než předchozí ročníky, které účastníci pojali převážně historicky a elfsky. Svět postapokalyptický byl na letošním fantasy plese zastoupen v míře dosud nevídané. Z řad postapo účastníků pocházely i královny plesu a v témže duchu se nesla i závěrečná párty. Změna je život a apokalyptický rok 2012 už se blíží, tak je třeba trénovat. Vymizeli elfové, přibyl steampunk a postapo.

Ples byl z pohledu účastníka výborný, profesionálně pojatý. Prostorný parket, jídlo téměř po celou dobu plesu, čajovna a dvě občerstvovací stanice po obou stranách pódia hovoří samy za sebe. Až do afterparty byl celý ples moderovaný snaživými moderátory, jen občas mohla být jejich produkce decentně duchaplnější.

První kapelou byl Poitín hrající irskou hudbu, která už je takovou opakovanou klasikou fantasy plesu. Hráli pěkně, bohužel parket byl většinu doby prázdný a posluchači se příliš neobtěžovali zatleskat po písničce (to ostatně téměř celý večer). Ke konci se parket začal více plnit a už hráli i kousky na které se daly tančit i jiné tance – například valčík a polka. Nic proti irsko-skotským variacím, ale je to každý rok a nejméně půl večera. Inspirativní by mohly být třeba tance „z doby Jane Austenové“ spojené s workshopem.

 V přestávkách mezi střídáním kapel byly zorganizovány dvě soutěže, první byla založená na „Zlatovlásce“ – jeden z každé soutěžící skupinky byl zakryt prostěradlem, druhý ho měl poznat pouze podle obrysu a třetí pro zpestření celou dobu stál na pódiu na jedné noze. Poznat svého kamaráda se podařilo jen jediné skupince.

Druhou kapelou večera se stal Peregrin a jejich podání středověké hudby (zase to decentně utíkalo k Irsku). Teď už byl parket značně zaplněn a bylo problematické udržet si svůj taneční prostor, zvlášť když člověk hodlal kroužit kolem parketu vyhýbaje se pogujícím „tanečníkům“.

Skupina Pyroterra předvedla následně strhující UV show, byli perfektní jak výkony, tak kostýmy a líčením. Nejlépe jejich vystoupení charakterizují slova fotící kamarádky: „ Když oni jsou tak dobří, že nevím, jestli dřív fotit, nebo se koukat.“

Druhou soutěžní vložkou byla volba krále a královny plesu a předpokládám, že původně byla myšlená jako zcela vážná volba nejkrásnějšího kostýmu. V co se to zvrhlo, se předem nedalo ani tušit. Klání začalo pokynem ke shromáždění těch, kdo si myslí, že by se měli o titul nejkrásnějšího kostýmu ucházet (vnější nominace by byla použitelnější). Pod pódiem se sešla hrstka odvážných, ze kterých byli čtyřčlennou porotou vybíráni finalisté binárním systémem. Ve finále se soutěžící měli během své promenády nějak předvést – to byla zásadní chyba. Skupinka tvořená potácejícími se postapo fantazáky pojala pokyn po svém: dívky se začaly líbat a pánové svlékat. Většina se zastavila u trenek, bohužel existuje i fotografie, na které už trenky nejsou (není a snad nebude zveřejněná). Abych nenapínala, králem a královnou plesu se staly dívky z postapo skupinky. Všeobecným názorem je, že na plese (i přímo v soutěži) byla spousta daleko hezčích kostýmů a nikdo netuší, podle jakých kritérií či sympatií porota rozhodovala.

Během zvučení poslední kapely proběhlo losování tomboly, která se držela v duchu postapo a první cenou byla airsoftová puška. Ovšem i šermíři a dívky si přišli na své a mohli doufat v dýku nebo šperk. 

Poslední vystupující skupinou byla Lady Kate (gothic rock) s písničkami skupiny Nightwish i vlastními. Byla to příjemná změna fantasy plesové klasiky, jen je škoda horšího nazvučení, hráli opravdu dobře. Teď už byl parket volnější, neb někteří už tance (či poga) nebyli schopni, ostatním to skýtalo dost prostoru pro taneční kreace.

Pro poslední tancechtivé vytrvalce byla určena afterpárty v postapo stylu pod taktovkou DJ Terviho. Nutno (drze) dodat, že v tuto dobu na parketu nebyl již téměř nikdo postapo, neboť většina z nich nebyla schopná sociálního projevu a už vůbec ne tanečního. DJ Tervi byl úžasný, opravdu uměl a všichni, kdo zůstali, si jeho produkci užili.

A aby toho nebylo málo, odcházeli jsme krom zážitků bohatší i o pár vědomostí, na letošním plese se totiž prezentovaly jednotlivé organizace a akce pro fantazácký svět důležité. A tak už teď všichni víme, kdo se skrývá za označením Mad Fairy, nebo proč máme jet na Zlenice. A pokud někomu vzdělání nestačilo, může vyrazit na Odraz. Zkrátka, jedlo se a pilo, tančilo a povídalo, zapomínalo a dozvídalo, jak už to u takovéhoto setkání má být. Nezbývá než poděkovat organizátorům, moderátorům a doufat, že alespoň do příštího ročníku svět ještě nezanikne.

Poznámka na konec: Nemám nic proti postapu (jak by se možná z textu mohlo zdát), jen mi připadá, že většina kostýmových kreací (v kombinaci s chováním) se na fantasy ples hodí stejně jako džíny na vídeňský ples v opeře.

www.fantasyples.cz