MethanCity LARP
24. dubna 2010 proběhl v Krmelíně u Ostravy první ročník MethanCity LARPu s podtitulem Wasteland larp. Příběh akce se odehrával v postkatastrofickém světě, na kraji obrovského totalitního zřízení zvaného Světostát, v okrajové protektorátní oblasti Methaneum 71, v důlní osadě č.3. Každý, s kým byste se dali v osadě do řeči by Vám prozradil, že je tam za trest, že chce pryč, nebo že je to jen přestupní stanice. Ale kam?
Kalendář: MethanCity Wasteland larp
Když se usadil prach po zničující Velké válce a lidé bázlivě opustili protiatomové kryty, nastal chaos. Evropa se zmítala v posmrtných křečích, tlupy přeživších drancovaly vyhřezlé vnitřnosti civilizace a vedly urputné boje o existenci s mutanty, ozářenými adalšími bytostmi vzešlými z jaderné evoluce. Situace se zdála bezvýchodná, pozorovatel by jen čekal, kdy poslední záškuby života na spálené půdě umlčí hlad a první postnukleární zimy. A pak přišel zvrat. Skupina lidí dokázala využít nové zdroje energie, které z hlubin země odkryla válka a za pár desítek let byla většina pustiny sjednocená pod praporem Světostátu, jediného Systému, který kdy měl naději ve zničeném světě přežít. Strana obnovila základní společenské funkce, ale tentokrát po svém, formou té nejtvrdší totality, která měla sílu čelit poválečnému chaosu. Světostát během bezmála sta let své existence upevnil svou mocenskou pozici a s drtivou silou začal zotročovat ostatní pokusy o nové společenské uspořádání. Nakonec zbyly tři superstáty – Eastasie, Oceánie a Světostát - vedoucí nikdy nekončící válku o zdevastovanou planetu. Někdo by mohl namítat, že larp je zkopírovaný román 1984. Je a není. Při vymýšlení larpu jsme brali inspiraci z mnoha zdrojů a nakonec z ní vytvořili kompaktní svět, který má svůjsmysl a logiku. Jako další inspirační zdroje mohu uvést sérii PC her Fallout, knihy jako Zamjatinovi My či Kallocain od Karin Boyeové. Sečtělý hráč mohl na akci objevovat množství narážek a odkazů.
Děj larpu se odehrával v malé důlní osadě na kraji Světostátu, a podle toho také setting akce vypadal. Polorozbořené ruiny na kraji pustiny dokreslovaly pochmurnou atmosféru vytěžené oblasti, kde už jen malé skupinky sbírají drobky na kdysi bohatých nalezištích. Nad osadou, tvořenou pár domy, klinikou, hospodou, laboratoří klanu chymiků, elektrodílnou a malým chrámem se tyčila monumentální stavba, ve které sídlily Protektorátní síly, vojsko, které osadu chránilo – před mutanty z pustin i před obyvateli samotnými. Vojáci poslouchali rozkazy Oblastního protektorta Reziela Valentina Barnatta a Hlavního vyšetřovatele Ekkehardta Arhimana. Za Protektorát se hráči mohli normálně zaregsitrovat a ve hře pak představit jednoho z protektorátních ozbrojenců. Co bylo náplní běžného vojáka? Především dohlížet na klid v Osadě a hledat možné známky hnutí odporu. Do osady totiž přednedávnem dorazila karavana se zbožím – a to je na kraji světa docela podezřelé. Prakticky hned po dojezdu karavany byl chycen jeden z občanů, který vylepoval anarchistické letáky navádějící k odboji. Zásah protektorátních jednotek byl okamžitý a zločinec byl po krátkém soudu okamžitě popraven. Od té chvíle by pozorný divák zaznamenal změnu. Hráči, kteří se zaregistrovali jako obyvatelé osady, začali vojáky respektovat.
Systém si našel cestu a zanedlouho bylo v osadě dusno. Protektorátníci měli ale plné ruce práce s vlastními úkoly, kvůli kterým na okraji civilizace ještě zůstávali – zjistit, co se stalo v lesích kolem osady se zmizelou vědeckou výpravou profesora Shaffera a na čem tento vědec pracoval. Kromě hlídání osadníků se čas od času skupinka vojáků vypravila do zamořených lesů a plání hledat pozůstatky profesorova tábora. Osadníci mezitím kromě těžby, na kterou byli nuceni ve skupinkách pod dozorem vyrážet, si krátili čas v hospodě, nebo pracovali pro některého ze zavedených občanů – práce se našla třeba v dobrovolné sebeobětovací službě u chymiků, nebo na klinice, kde se porouchal starý autodoc. Ti, kteří se nebáli, začali obchodovat, sbírat informace, třeba i sami prolézat nebezpečnou pustinu. V lesích se schovávaly bytosti třetích a čtvrtých kategorií – podle klasifikace Protektorátu. Mutanti a trosky, kteří neměli kam hlouběji klesnout. Několikrát se pokusili zaútočit na osadu, jednou dokonce pronikli k samotné Protektuře, brzy však nedostatek munice a závislost na drogách připravovaných chymikem Vladem vykonaly své. Vlad byl nepřímo udán, chycen, vyslýchán, mučen a byla mu provedena lobotomie se záměrem očištění od ideozločinu.
Bylo nutno od začátku sestavit buňku odporu a svrhnout Protektorátní moc. Buňka zprvu pracovala nenápadně. I přes to bylo několik osadníků chyceno a krutě vyslýcháno Ekkehardtem Arhimanem v útrobách Protektury. Skoro žádný se pak do osady již nevrátil. Jako přečin stačilo málo… třeba vlastnit výtisk starých novin – Pochodně Strany, jelikož pouze v současném vydání byly informace zaručeně pravdivé. Skupiny protektorátníků důkladně prohledávaly pustinu a po nashromáždění důkazů se dopátraly pravdy – tábor Profesora Shaffera byl před několika měsíci přepaden mutanty. Útržky výzkumu také hodně napovídaly – cílem profesora bylo sestavit Supervojáka strany, geneticky čistého, neporazitelného válečníka. Materiálů by bylo dost, jenže chyběl podstatný kus – úplný vzorec genetického kódu, který se ztratil spolu s tělyvýzkumníků. Protektorát zareagoval okamžitě – bylo třeba chytit a vyslechnout jednoho z těch mutantů. Při dalším útoku na osadu se podařilo. Po dlouhém mučení a vyslýchání mutant prozradil pravdu. Těly se tlupa nakrmila a jejich zbytky zakopala do velké jámy daleko od osady.
Odboj se mezitím činil. Byl vypracován plán na zničení kontrolního zařízení – vysílače na střeše Protektury, který kontroloval ochranná zařízení. Obojky, které museli osadníci nosit kolem krku, svým blikáním připomínaly hrůznou skutečnost. Kdo se vzdálí na více než dva kilometry od Protektury, bude zařízením usmrcen. Několik odvážlivců se proplížilo až do druhého patra Protektury, podle plánku, které za nesmírně nebezpečných okolností získal jeden z osadníků (vlastnit mapy byl hrdelní zločin). Kontrolní zařízení bylo zničeno a buňka odporu mohla začít jednat. Ve slabé chvilce byla Protektura obsazena, prapory Světostátu spáleny a budova zajištěna. Protektorátní jednotky totiž měly plné ruce práce s objevováním Shafferova výzkumu a prohledáváním osady. Část dokonce vysedávala v místní hospodě. Když si jednotky uvědomily, co se stalo, dal Barnatt povel k útoku. Do dobývací akce byli zapojeni i kolaboranti z osady a prototyp supervojáka, kterého se podařilo pomocí mechanika narychlo sestavit. Řež byla dlouhá a krutá, padlo mnoho odbojářů i protektorátníků. Výsledek není znám. Oficiální propaganda připouští, že v osadě došlo k mírným nepokojům, ale ty byly rychle potlačeny a odbojáři popraveni. Celá osada byla po deportaci osadníků opuštěna, zejména z důvodů vytěžení okolních nalezišť. Mezi buňkami odboje a nekvalitně tištěnými zpravodaji se však šíří informace, že osadníci z důlní osady č.3 porazili větší část protektorátních jednotek, prorazily blokádu obléhatelů a uprchli do pustiny, kde daleko od sídel Světostátu založily svobodnou komunitu. Kde je pravda?
Přijďte na to sami – na příštím ročníku MethanCity larpu, s podtitulem "2084". Akce proběhne 22. - 24. dubna 2011. Těšit se můžete na příběhy a atmosféru ponurého Výrobního města č.7, které je jedním z mnoha ozubených kol totalitního systému zvaného Světostát. Na čem se pracuje v útrobách města, které nepřeteržitě pulzuje třísměnovým tempem? Co se skrývá v uličkách a slumech, nalepených na haly a provozy? A co se stalo kdysi dávno 30. února v roce 2084, v den, který se snaží Světostát vymazat z kalendáře?
Josef "Dikobraz" Kundrát & Reziel & Vlad, 2010
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Zapojte se do diskuze o akci na methancity.xforum.cz