Warhammer při pohledu z lesa

Kalendář: Warhammer - The Other Sides III

Stejně jako se na LARP.cz objevila pozvánka na letošní, už v pořadí třetí, ročník Warhammeru – The Other Sides, tak věřím, že tu své místo najde i stručné zhodnocení celé akce z pohledu jednoho z účastníků (bojujícího za svět hezčí a zelenější: „A stejně tady jednou všude bude Les!”).

Čím je zvláštní bitva Warhammer

Pro mnoho lidí to byl právě Warhammer, který na bitvy vnesl coby hráčskou příležitost prvek posílení herního světa, RP a individuality účastníků jako určitý odklon od klasického", pojetí, nebo snad i jako protiklad k odklonu naopak především bojového zaměření. Jak moc se dlouhodobě právě zde podaří zmiňovanou myšlenku dále rozvíjet by asi byla mnohem spíš otázka na organizátory. Sám snad zastávám i názor, že v současnosti situace tak trochu stagnuje, ale vzhledem k tomu, jak vysoko se nastavila laťka už na začátku a že nevyhnutelně málokdy všechno jde přesně podle plánu, jsem optimistou.  

 WH – TOS se stal asi taky vůbec první akcí konečně využívající obrovský potenciál stejnojmenného světa proslaveného stolní hrou, knihami i svým zpracováním na PC. Tolkienova Středozem, nebo později i Warcraft, se staly tématem vděčným, ne-li v některých časech téměř všudypřítomným, ale právě na Warhammer se neustále zapomínalo, což organizátoři zvládli skvěle napravit.

Abych shrnul jednoznačná a konkrétní pozitiva akce na základě přímo tedy toho prožitého letošního ročníku.

Hry se účastní čtyři jasně odlišitelné národy (Říše, Lesní elfové, Chaos a Orkové). Každý s přístupem sobě vlastním, jedinečným a odpovídající mentalitou. Pravda, vždycky zde bude prostě nějaký ten národ zároveň chybět, ale celý svět se do jedné jediné bitvy nacpat nedá. Možná i proto má každá strana armádu částečně obohacenou i o menšinové oddíly spojenců (Trpaslíci, Lesní bytosti, Skaveni a Goblini).

Armádu coby komplet vede postava označená jako HQ a dále dva hrdinové (jeden z hrdinů stojí v čele základního národa a druhý v čele právě spojenců). Každý národ pak skýtá výběr z pěti různých druhů jednotek s odlišnou výzbrojí i schopnostmi, pro větší přehled podle deskové předlohy rozdělených na stupně Rare a Core. Těch prvních je méně a dají se klasifikovat jako silnější, ale zároveň jsou také obvykle náročnější na celkové zpracování. Na rozdíl od výzbroje i stručné charakteristiky, zmiňované schopnosti jednotek jsou tajné a náležejí pouze jejich majitelům, což do bitvy vnáší další nezanedbatelný taktický prvek. Nejen, že je třeba se schopnostmi v boji počítat a umět je využít (navíc k taktice zaměřené už na vedení boje samotného), ale taky je třeba odhadovat i nepřítele, stejně jako si dobře pamatovat, čím už si armáda prošla a co od koho může čekat.

Co samotná hra?

Z průběhu hry bych zmínil velice pestré a neobvyklé questy, jejichž zpracování se skutečně nachází z mého pohledu o hodných několik úrovní výš, než je obvyklé. Zkrátka žádné obvyklé „Běž a zabij” nebo „Běž a dobij”. Questy jsou většinou složeny z několika kroků a i když se tam některá z oněch dvou zmiňovaných složek vyskytne, ony doplňující kroky přesto quest udělají vždycky něčím jedinečný. Navíc i questy nebojové, či právě ony doplňující části, jsou často popsány co do detailního provedení, tudíž žádné: „Udělejte někde něco”, ale když budete zpívat, budete mít slova, když najít místo, tak budete počítat kroky a rituály mají jasně daný postup, ne flákat se ve čtverci 4x4 a pak si úkol odškrtnout.

Organizátoři dovedli letos zajistit absenci prostojů či všeobecně známého kopření po věžích, tudíž je třeba jim přičíst i opravdu výjimečně dobré zvládnutí odhadu průběhu bitvy samotné a poskytnutí zábavy zúčastněným hráčům.  

Za další plus bych si dovolil označit poměrně solidní kostýmovou úroveň i snahu o její neustále zlepšování. 

Je hodně prostoru pro tvořivost a hodnocení i odměňování bonusy bych označil motivující i spravedlivé (nekoná se buzerace o tkaničku, ale zároveň se leccos neokecá, prostě možnosti tu jsou, podpora taky, ale snažit se lidi musí).

Na akci se lze setkat s množstvím reálných herních předmětů, takže odpadají papírové náhražky kdečeho visící po stromech. Letos navíc organizátoři, bezpochyby se značným nasazením, opatřili všechny věže namísto provázků dřevěnými ploty.

Na akci se letos poněkud podepsal spíše nižší počet účastníků, nicméně toto přičítám především kolidování s dalšími dvěmi nezanedbatelnými akcemi a faktu, že letošní ročník zdál se mi býti poněkud hektický. Ne ani tak vinou organizátorů, kteří podle mě svoji úlohu zvládli výborně, ale spíše dílem okolností, s nimiž se prostě museli vypořádat.

Závěrečné zhodnocení

Sečteno a podtrženo, na akci jsem jel se značným očekáváním a nároky, kterýžto komfort si dovoluju jenom málokde (člověk je pak lehko zklamaný, když to nevyjde). Ale tady si ho můžu dovolit právem a opět naplnilo, protože akce byla skutečně výborná a doufám, že se takto bude i pokračovat.

A zasloužené závěrečné poděkování organizátorům 

Theovi, Richardovi, Elendilovi a Hurlukovi