Larpy v Bulharsku

O prázdninách jsem jel na dva týdny do Bulharska, a tak jsem využil příležitosti a před odjezdem kontaktoval jednu bulharskou hráčku LARPů a dohodl si s ní účast na hře. Nakonec se mi poštěstilo jet na hry dvě: pirátský LARP, a fantasy LARP o týden později. Zařadil jsem je dokonce do Kalendáře ASF, takže si můžete zjistit datum.

Historie, počet hráčů larpu  

Úplně první LARPy začaly v letech 2002, 2003 a byly to jen hry pro skupinku přátel. První „veřejný“ LARP se uskutečnil v roce 2004. Účastnilo se ho 15 lidí a uspořádala ho skupina Bulgarian Bard's Guild, jinak také BG Bards. Tato skupina vzešla, stejně jako téměř všechny ostatní ze zájmu o literaturu JRR Tolkiena. Po nějaké době se vyčlenili ti, kteří chtěli pokračovat v hrách na živo, a tak si vytvořili užší podskupinu a podstránky http://larp.bgbards.org/. Členové jsou z hlavního města Bulharska, Sofie.

Další skupinou je Armenelos http://www.armenelos.org/, taktéž ze Sofie a původ hráčů je prakticky stejný. Třetí podobně velkou je Valaroma http://valaroma.hit.bg/, která má stejnou historii, jediný rozdíl je to, členové žijí v Burgasu, městě přímo uprostřed bulharského pobřeží.
Každá ze tří skupin má kolem patnácti členů.

Existují skupiny, které se zabývají LARPem okrajově. Je to například Chigoth z Varny, což je škola evropského historického šermu či Bagatur ze Stare Zagory, což je škola toho, jak se žilo ve starém Bulharsku a jaké byly obyčeje. Toto jsou prakticky všichni hráči LARPů v Bulharsku. Téměř každý je v nějaké skupině a celkový počet hráčů v této zemi se pohybuje okolo stovky. Na druhou stranu Bulhaři mají na hrách větší procento dívek, kolem čtyřiceti procent. U nás je to tak jedna třetina.

Tak malý počet hráčů, který je bezesporu dán tím, že LARP je v Bulharsku mladý, nedává moc možností. Do půli tohoto roku se událo devět her, za celý rok jich bývá kolem dvanácti, nejvíce tak dvacet. Samozřejmě se počet her bude postupně zvyšovat, stejně jako počet hráčů. Nejvíc hráčů za celou dobu na jedné hře bylo 65-70, dvacet lidí je už dobrá účast. Na prvním, na kterém jsem byl, jich bylo sedmnáct, na druhém dvacet jedna. Neexistuje nic jako naše kalendáře akcí, hry nemají své stránky, vše se dohaduje přes fóra.

Stejně jako u nás, začínali s jednoduchými bitvami, později začali zapojovat roleplaying. Stejně jako u nás, jeden z jejich problémů je najít vhodné místo na hru. A stejně jako u nás musí ti mladší vysvětlovat rodičům, že to není nic podivného a starší, že si nehrají jak malé děti.

Organizování hry

U her jsem se nesetkal s názvy. Hry nemají přesně daného organizátora. Vždy je to větší počet lidí, kde každý přidá ruku k dílu. Přesto jsou hry jednoduché, mají jednoduchou až primitivní zápletku a přípravě hry není věnováno moc času. Hry mají stěží nějaké pozadí či legendu, dříve byly součástí světa Středozemě. Hráči jsou velmi málo informováni o tom, co se bude dít. To se projevilo tak, že když jsem se skupiny hráčů optal pět minut před začátkem hry na to, jestli je to spíše bitva či je kladen větší důraz na roleplaying, dostalo se mi odpovědi, že to nikdo neví. Hra nemá registrační poplatek, neboť by to prý odradilo i to málo lidí, kteří jsou ochotní LARP zkusit. Nemají nic jako bestiář. Překvapením bylo, když organizátoři nakoupili pro všechny vodu, chléb a párky a nikdo za to ani žádné peníze nevybíral.

Délka her

Hry jsou většinou velmi krátké. Obecně se děje to, že kolem sobotní desáté hráči vyráží autobusem dopravy společně na hrací plochu, a po přípravě, převlečení do kostýmů atd. začíná hra. Ta má délku kolem tří hodin. Pak je nějaký jiný program, třebas aréna, a pak hurá domů. Delší hry mohou mít kolem dvou dnů.

Zbraně

Zbraně nevyrábí z dřeva. Vyrábějí je z plastových lišt k vedení kabeláže. To jsou duté lehké lišty, oblepeny jednoduše stříbrnou páskou, případně je pryžová páska umístěna na rukojeti. Hlavice chybí. Při šermu se neohýbají a nijak zvlášť nepraskají. Hlavní nevýhodou je jejich extrémně nízká hmotnost. Obouruční meč má kolem 200 gramů. Samozřejmě, že při používání těchto zbraní jde o rychlost a ne o šerm. Tyto zbraně používají pro to, že jsou bezpečné. Pokud vás s nimi někdo zasáhne, neutrpíte žádnou modřinu a bolestivý úder je téměř vyloučen. Jistě, pokud chcete, můžete někomu pořádnou natáhnout, ale tyto zbraně nemají téměř žádnou setrvačnost. Luky se používají zřídka a kuše se nepoužívají vůbec, neboť jsou drahé. Překvapující je, že dýkou se normálně vrhá i když zrovna toto dost nebezpečné je. Zbraně nemají žádné limity či omezení, nic nezakazuje bojovat s obouručním mečem jednoručně. Zatrnulo mi, když jeden z hráčů na metr šedesát dlouhou větev s ostrými úlomky od větví připevnil dýku a pak ji začal používat jako kopí.

Šerm

Šerm je na LARPech odlišný i z jiného důvodu. V Bulharsku nejsou skoro žádné školy středověkého šermu (až na zmíněný Chigoth) a tak to nejbližší, co se mohou učit je sportovní šerm, asijské aikidó, kendo nebo Filipínská bojová umění. Celková úroveň šermu, dá-li se to s těmito zbraněmi nazvat, je však ve výsledku srovnatelná, nebo o trochu horší. Samozřejmě, že pokud byste Bulharům dali do ruky naše zbraně, o vítězství nad nimi máte postaráno, ale u nich jejími zbraněmi šermují obstojně.

Pravidla

Pravidla jsou společná, což má výhodu v snadném zapamatování, ale na druhou stranu to organizátora svazuje. Zásah do končetiny ji vyřadí (zbraň nesmí být držena, na noze nelze stát), zásah do těla znamená smrt. Zbroj může přidat o zásah více. Na hlavu a do rozkroku se neútočí, je-li ale protivník zasažen, pak si zranění většinou počítá. Mohou být zasaženy i prsty, ale není to používané. Není zakázáno bodání, přestože bod plastovou zbraní je skoro stejně nebezpečný jako naší. Pokud postava zemře, odebere se na hřbitov, kde se po 5-ti minutách plus dalších pěti za počet smrtí vrátí do hry se všemi znalostmi, které měla. U nás používaná gesta jako ruka na hlavě či zbraň za krkem neznají.

Kostýmy

Úroveň kostýmů je vcelku dobrá. Nemají prostředky ani zkušenosti, ale vše dohání nadšením. Proto už na první či druhé hře mohou mít i na naše poměry obstojný kostým. Kroužkové zbroje jsou pouze z hliníku, není důvod mít reálné.

Závěrem...

Hlavním problémem v současnosti je pro Bulharsko nedostatek hráčů a dále pak malé zkušenosti. Za dobu, co jsem s nimi pobyl, jsem se snažil jim pomoci, jak to jen šlo, a tuto mezinárodní spolupráci budeme udržovat i nyní.