Válečník a jeho mocný meč
V dnešním díle našeho seriálu si nevezmu do parády nikoho menšího, než mocného válečníka a jeho ještě mocnější meč. Pro ty z vás, kteří ještě nevědí, kdo to válečník je, lehce přiblížím.
Válečník má mnoho podob a mnoho názvů, ale prakticky se jedná o jedno a to samé. Už název napoví, čím se živí. Pro tohoto hrdinu je vřava bitvy rajskou hudbou a řev nepřítele pohlazením po duši. Je to muž zocelený žárem bitev, tvrdý protivník, mocný bojovník. Na druhou stranu je to i tanečník, jemné a ladné pohyby, promyšlené kreace, jistý krok. Společnicí v tanci mu ovšem není žádná dívka, ale jeho zbraň.
Válečník je prakticky nejhranější typ postavy na larpech vůbec. Obvykle se totiž jedná o hrdinu, který se řídí složitou chronologií úkolů. Například: „Najdi a zabij“ nebo obtížnější verze: „Najdi, zabij a přines.“ Nemusí tomu tak být vždycky. Muži války mají mnoho podob a ještě více využití.
Tento charakter je vhodný pro začátečníky, protože nemusí klást přílišné nároky na hraní a hráč si užije hodně zábavy. Je to ideální typ postavy pro hraní různých strážců, žoldáků, dobrodruhů lačnících po zlatě a krvi. Můžete být rytíř světla, ochránce sličných panen nebo naopak dobyvatel pustošící zemi.
Překvapivě vídám tento typ postav hrávat hlavně mladší účastníky larpů, kteří prostě chtějí ze sebe doslova vymlátit agresivitu z vnějšího světa a přebytečnou energii. Kolikrát se chovají tak, že málem opravdu někomu ublíží. To není příliš dobré. Z druhé strany zas vídám válečníky hrané už staršími hráči, kteří si chtějí prostřednictvím této postavy odpočinout a relaxovat tím, že tato postava neklade přílišné nároky na hraní. S tím bych si také dovolil nesouhlasit. Ano nyní si protiřečím, ale musíme se na tento charakter podívat dvojím pohledem. Pojďme si nyní přiblížit válečníka trochu více do hloubky.
Hryžeme až ke kořenům
Válečnictví jako takové nás provází celou naší historií. Už v době kamenné se lidé dělili na lovce a sběrače. Lovci měli za úkol obstarat potravu a případně bránit osadu před vnějším nebezpečím. To byl původní úděl válečníků. Jak se naše společnost vyvíjela, vyvíjel se i úděl těchto ochránců. Už to nebyli pouze ochránci vesnice a lovci masa. Nyní se z nich stali osobní ochránci panovníků a zbraně pro řešení konfliktů mezi nimi. Takže z údělu obrany a obstarávání potravy se rázem stalo povolání. Povolání krvavé a přesto důležité. Nyní to byli muži války, jak je známe dnes.
Už v raném středověku bylo známé trojí dělení lidu. Byli zde oratores – ti, co se modlí, laboratores – ti, co pracují a bellatores – ti, co bojují. Jak můžete vidět, už z nich nebyli lovci, ale pouze bojovníci, kteří se spolu družili. Většinou jim vládl ten, který z nich byl nejmocnější a nejautoritativnější. Ten se pak držel u moci zas násilím. Až později začali pracovat i s jinými faktory, než je válka, ale ta stále zůstávala jako strašák pro všechny. Tedy zůstávali i válečníci. Prakticky ve zkratce nastíněný vývoj společnosti až do státních uskupení. Zde je vidět, že válečníci hráli vždy důležitou roli. Později se z nich stávalo organizované vojsko až do podoby, kdy je známe dnes.
Ovšem do podvědomí dnešních hráčů na larpech se válečníci dostávají v trochu jiném světle. Většinou skrze nějakou počítačovou hru nebo deskové RPG. Ano, jistě si mnozí vzpomenou na DnD a warriora nebo naší verzi DrD a válečníka. Zde jsou válečníci vybarvení jako něco jedinečného. Žádní řadoví vojáci, ale hrdinové, o kterých se píšou legendy. Zde mají zrod postavy jako je barbar Conan. Muž hrající svaly, co polonahý stíná hlavy nepřátel po tisících.
Ať už tak nebo onak jste se k válečníkovi dostali a uchvátil vás, pojďme se podívat na jeho možnosti.
Obecně je válečník postava zaměřená na boj. Tedy má být schopná obstojně bojovat. Proto bych apeloval na hráče, kteří jsou absolutně leví, že jim vypadne i vidlička z ruky, aby se tomuto druhu postav vyhýbali. Tento charakter může být jednoduchý na hraní, ale požaduje po hráči určité fyzické předpoklady. Vytrvalost, pružnost, rychlost, sílu. Bojovat jako šermíři umět nemusíte, je to jen hra, ale hodí se to. Umí vlastně válečníci něco jiného než jen bojovat a vraždit? Samozřejmě, že umí. Každý válečník by měl být schopen umět sobě i svým druhům ovázat zranění, sešít dratví tržné rány. Dále by měl být schopen rozdělat oheň, postavit tábor, vyspravit si poničenou zbroj, sešít oblečení. V poli to za ně nikdo neudělal. Dokonce válečníci by měli být schopní si i ulovit a uvařit něco k jídlu. Znát, co můžou jíst a co zase nemohou.
Když se to vezme velice obecně, válečníci by měli ovládat celou škálu dovedností, které ani nesouvisí s bojem, ale usnadňují jim život.
Z opačného pohledu, by zas tito muži neměli být úplně gramotní. Vždy se soustřeďovali spíše na boj a užitečné věci, než na vzdělání. Tedy umění číst a psát nemusí být značně jejich prioritou. Obecně by válečníci neměli být zběhlí ve vědních disciplínách ani v umění magie. Stává se mi totiž, že vídám mocné válečníky, kteří k tomu, že mistrně ovládají meč, hází ohnivé koule všude, kam se podívají. Tento přístup ke hře bych silně nedoporučoval. Hra má být vyvážená a každá postava musí mít slabosti, jinak je to nuda. Věřte, že nic nezkazí hru lépe, než nezničitelná postava, co si myslí, že je pán světa.
V tomto se řídím jedním pravidlem. Je-li postava dobrá z blízka, je slabší na dálku. Je-li lepší ve fyzickém boji, je slabší v magii. Tedy jednoduše řečeno. Válečník bez kouzel, mág bez meče. Nikdo z našich postav není Gandalf ani Sauron ;) Zde bylo obecně, jak by to u válečníků mělo vypadat. Nyní se pokusím popsat několik druhů válečníků, ať máme to povolání trochu pestřejší.
Žoldák – Klasický příklad dobrodruha. Za mrzký peníz je schopný udělat cokoli. Nebývá příliš vzdělaný, soustřeďuje se spíše na špinavou práci rukama a myšlení přenechává jiným. Výbavu nemívá špičkovou, většinou propojeno to, co kde nakradl. Tedy zde není problém nalézt různé druhy zbrojí propojené do sebe, aby to fungovalo. Například kusy kroužkovky spojené koženými pásy, přes to sem tam nějaký plát. Meč bych těmto postavám nedával, je to poměrně drahá zbraň, ale zase sekera nebo něco drtivého je ideální. Případně tesák a k zaštítění třeba puklíř.
Voják – Opak žoldáka. Obvykle sice o vzdělání také příliš nezakopne, ale na druhou stranu ho zbrojí jeho pán a tomu zůstává víceméně věrný. Tedy zbroj je jednotná, zbraň též a klasicky mívá jednotka varkoč v barvách svého pána. Spolu s vojákem se dá spojit i gardista, což je prakticky něco jako policista ve městě.
Gladiátor – Další typ bojovníka. Je to muž, který překvapivě může dosáhnout i nějakého vzdělání. Oproti předchozím druhům válečníka je tento cvičen výhradně k soubojům, případně boji proti dravé zvěři. Gladiátor bývá cvičen v nějaké šermířské škole, kde ho mohou naučit číst, aby mohl studovat spisy. Tento hrdina obvykle netrpí nedostatkem. Za své „herecké umění“ je obdivován publikem a dobře placen svým pánem. Má hojnost žen, jídla, pití i peněz. To se odráží i na jeho výbavě. Dost často mívá to nejlepší a nejpraktičtější. Samozřejmě je to dáno tím, jak je dobrý. Pokud se dožije i vyššího věku, tak se z gladiátora stává učitel boje.
Šermíř – Podoben gladiátorovi, leč tento sympatický muž svým uměním nevydělává jako on. Obvykle se vycvičí v nějaké škole, aby se naučil mistrně ovládat meč. Jelikož si vše platí, bývá šermíř většinou z té bohatší vrstvy obyvatel, tedy i jeho výbava by měla být honosnější, ucelená a poměrně drahá. Může se mu dostat dobrého vzdělání a dobrých mravů. Z řad šermířů právě obvykle bývají rekrutování dobrodruzi na záchranu sličných panen nebo naopak jsou to ti dobrodruzi, kteří je przní.
Rytíř – Tak přesně tahle postava je filmy a literaturou velice stylizovaná. Muž bez bázně a hany, co svým mečem chrání bezbranné. To by správně i měl, ale pravda byla trochu někde jinde. Rytíř jakožto takový byl od malička cvičen k boji. Byla to mašina na zabíjení a skoro až do pozdní gotiky absolutně vládl bitevnímu poli. Výbava této postavy je velice nákladná, ucelená, má vlastní rodové barvy a svou družinu lidí, kteří jsou jeho společníky. Z historie býval rytířovou hlavní zbraní meč a heraldický štít, případně ještě kopí.
Mistr bojových umění – Zabrousíme trochu do exotiky. Oproti našim klasickým poměrům se vyskytují i druhy válečníků, kteří se orientují více do stránky filozofie. Jako své zbraně mají své ruce a nohy. Používají roztodivné druhy zbraní, které u nás mnoho lidí ani neznají. Tito muži většinou bývají i vzdělaní a nechávají se vést vyššími morálními principy.
Dobrodruh – Toto je vyloženě směska všeho možného. Dobrodruh se nedá nikam zařadit neb každý je svým originálem. Mohou to být postavy jako Conan, tedy bývalí gladiátoři nebo pro změnu jako Aragorn, Eragon a tak dále. Každý má své cíle, své touhy a své možnosti. Ovšem klasicky vycházejí z jednoho z předchozích popsaných.
Já rád maso, on rád elfa
Samozřejmě se válečníci ještě lehce mění v závislosti na rasách, ale to bych spíše nechal vašim představám. Zde se pokusím jen pouze nastínit, jak by asi vypadal typický představitel bijícího povolání v různých rasách.
Člověk – Pro lidi platí cokoli, co bylo psáno výše. Ti jsou tak univerzální, až za ně hraju nejraději ;)
Trpaslík – Sekyra, štít, pevná zbroj. Mistr metalurgie a pyšný válečník, který se bije za své hodnoty - trpasličí čest, hroudu zlata a jejich chlupaté drahé polovičky.
Elf – Ač se může jevit lehce přihřátý, obvykle jsou to ladné pohyby, partyzánský způsob boje a když už na blízko, tak jedině mečovité zbraně
Skřet – Ten je žoldák jak se patří, je mu jedno čím, jak a co, hlavně, když z toho něco má.
Další rasy už tak po okolních světech rozšířené nejsou. Respektive nejsou si tak podobné, tak raději opravdu nechám jen na vaší představivosti.
Řítíme se ke konci
Závěrem bych rád poděkoval za vaší trpělivost se čtením, snad jste to nějak přelouskali a příliš jsem vás nenudil. Doufám, že jsem vám sdělil alespoň něco nového a bude vám to k užitku.
Tímto bych se rád rozloučil s mocným válečníkem a jeho ještě mocnější zbraní a příště zde u nás na podiu přivítám jeho kolegu z druhé strany. Čáry máry fuk a je tu Čáryfuk.
foto: Lenka Dráče, Hac, Tarenor (přesněji v popisech jednotlivých fotek)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Proto ho neznám četl jsem pouze bojové postavy. Takže to asi vidim na hraničáře. Můžu se zeptat zda to výš kdy přijde na řadu? K té hranici 15 let. Já ji naprosto chápu. Málo kdo se o sebe dokáže postarat i v těch 15, ale myslím že když má člověk s sebou celou skupinu tak by to mělo být jinak hodnocené. Ale je to věc organizátorů. Ti o tom rozhodují.Já třeba jsem na táboře mšl vedoucího kterýmu je 20 a je to velkej LARPař a řikal že nějakou kde mě vezmou sežene.
Mně osobně se článek líbil a těším se na další. Tedy na ten další úplně ne kouzelníka na 98 procent hrát nebudu. Jsem začátečník je mi 14 (nelíbí se mi věková hranice 15 let
-ale někteří organizátoři mi řekli že bych mohl když budu mít doprovod starší 18 let a ten jsem již sehnal) a tenhle článek mě pomohl už se těším hlavně na hraničáře a zloděje.
Tak kouzelníka hodlám zveřejnit do dvou týdnů a po něm následuje pětiprsťák ;)
Můžu se zeptat co je bard? Je to jediné povolání o kterém jsem neslyšel.
dá se to říci jednou větou. Bard je umělec. Prakticky se jedná o osobu, která přeádvá příběhy v básních za doprovodu nějakého hudebního nástroje a podobně. Jedná se o potulného zpěváka.
Obvykle má mnoho různých informací a podobně. ve hrách mívá schopnosti ,že zpěvem může naboostovat své spolubojovníky nebo naopak zastrašit nepřátele.
hranice patnacti let je celkem opodstatnena, ale vim o akcich, kde te vezmou i tak :-)
Bard je povetsinou hudebnik a basnik, zivici se takovymto umenim. neco jako potulny komedianti, jen trochu mene vesele a vice "uslechtile". Ale google ti to urcite rekne nejlepe.
Ja jako rozumim, ze donutit nekoho napsat cokoli, aby na webu bylo neco noveho, je tezky, ale verim, ze omalovanky mladsich sourozencu by byly alespon roztomile.
Chvili jsem myslel, ze je clanek vytvoren pod vlivem drog a ze jsou nejake potreba k pochopeni. Potom jsem zjistil, ze jde o serial (opravdu nechcete nejake omalovanky) o tvorbe a hrani postavy.
Charakter nerovna se povolani, alespon ne v rozumne obyvatelnem vesmiru... Tvuj pristup se da uplatnit tak maximalne na nejake bitve, kdyby si to chtel clovek okorenit nejakym hranim. Postava se nejak chova, ma neco rada a neco chce a mezi tim je nejaky duvod, proc je vojakem.
Nicmene premyslivy ctenar si i z toho muze neco vzit:
1) I postava bojovnika by mela byt logicka
2) ... ne, zadne za druhe nebude, bod 1 musi stacit
Abych nebyl jen negativni, pokud kdy budu hrat charakter, jehoz zasadnim popisem bude "VALECNIK" urcite se inspiruju...
Já nechtěl nikdy psát návod, kde budu lidi tahat za ručičku tvorbou postavy od A do Z.
Ten seriál má sloužit jako inspirace, ne jako návod, jak co hrát, ale spíš ukázka, co lze hrát. Ber to jako spíše ucelení obecného zařazení druhů postav pod jednu vlajku a co zhruba se od té postavy dá čekat.
Pokud sis pod tímto seriálem článků představoval podrobný návod na tvorbu postav, zklamu tě a je mi to líto. Nicméně. Tohle orpavdu nebylo nikdy mojim cílem.
PS: Omalovánky mě nebaví.
PPS: Napiš to lépe, jak si to představuješ ty, pošli to a nech zveřejnit. Nikdo ti v tom nebrání
Nejde ani tak o to co konkretne si napsal, jako o to, zes to podle me vzal za uplne spatny konec. Proste vytvaret charakter podle povolani je podle me zhovadilost a cim min lidi to zkusi, tim lip.
Paradoxne jako navod "jak hrat vojaka", treba pro CPcka, je to pouzitelnejsi, nez jako inspirace, ktera nekoho zavede k ploche postave, ktera kdyz se nebojuje, nema co delat...
Já si zase myslím, že článek opodstatnění má. Podobně jako brouzdám těmi nejprimitivnějšími návody co se za šaty hodí k jakým proporcím ačkoli mám už zkušenost a taky oči - mám třeba vymyšlené šaty, ale Včkový výstřih se mi nezdá ono. No a najednou je mi ukázán ostrý srdčitý výstřih a já vím, že je to co hledám. Myslím, že by tu mohla vzniknout nedocenitelná pomůcka - mám třeba vymyšlené určité povahové vlastnosti, motivy, směrodatný kousek historie nebo třeba jsem se zhlédla v některé z mírnějších poruch osobnosti - a zjistím, že se mi na to žádné povolání tak docela nehodí, mám pocit že ať postavu zařadím kam chci, je to umělé a nepřirozené, že to nefunguje bez viditelných "spojů". No, a pak si přečtu takovou věc a najednou vidím, že jsem měla hrozně úzkoprsý pohled třeba právě na toho válečníka, že v sobě má ještě tuto a tamtu podktegorii která mi nepřišla na mysl... A na původní nápad se připlete ještě pár zrnek díky takovémuto popisu, postupně se z obou stran nabírá další materiál, tvarují se jedna o druhou až se povolání s postavou potká harmonicky na půli cesty. Těším se na mága :-)
Heh, no , takže ty nejdřív vymýšlíš charakter, povahu, vlastnosti, schopnosti a potom teprve vybíráš povolání? Jistě, ale přece stačí aby to tak jenom vypadalo, když si nejdřív řeknu co primárně ve hře chci dělat tak si k tomu pak "důvody postavy" můžu domyslet a dále k tomu přiložit vlastnosti jenž se s důvody a povoláním nebijou. (nebo né příliš, to že budu válečník ještě neznamená že mi při každém šoku nevypadne meč z ruky) + přidám nějaké touhy které s válečnictvím nesouvisí právě aby postava mohla fungovat i jako neválečník (pokud důvody proč, nebo možnosti jím být zmizí).
Ale to, o čem mluvím, už je fakt ta tvorba postavy od A-Z kterou autor psát nechtěl.
Já fakt nechci být za zlýho hajzla, ale - ten článek mi přijde na palici. Určenej možná někomu, komu je dvanact a míň nebo někomu kdo opravdu nemá tušení co je larp, proč tam jede, co bude dělat atd.
Zcela upřímně, jako orgovi mi bude daleko milejší člověk, který řekne "nemám ponětí co chci hrát, ale chci to zkusit" než někdo, kdo by přišel "četl jsem skvělej článek a budu hrát drsnýho žoldáka, ale určitě ne elfího, protože jsou přihřátí" a v hlavě bude mít něco takovýho.
Tohle není ani o archetypech (který naopak považuju za silný a dobrý téma pro tvorbu rolí) a už to přepadlo i za hranu klišé.
Tím nechci říct, že článek o tom, jak vybírat roli na fantasy larp nebo jak ji připravovat, je k ničemu - naopak. Ale co se zamyslet nad motivací hráče, nad tím, jak si ujasnit, co ho bude bavit, nastínění toho, co reálně taková a maková role ve hře dělá nebo nedělá a že pitomě napsanej válečník se zvrhne velmi často do někoho, kdo se vláčí se spoustou krámů, většinu dne někde stojí nebo sedí a od rozhodování je vyhazovanej a pak si jednou dvakrát denně do něčeho praští a neví proč. A že dobře zahranej bojovník je po čertech náročnej na prosazení ve hře, v ději a jeho ovlivnění a jaké jsou možnosti jak tomu pomoct?
A jakou roli hraje při výběru roli komunikace s organizátorem, že přizpůsobit se pojetí hry je důležitější než se rozhodnout "budu za drsnýho krvelačnýho skřetího žoldáka" a pak si vysvětlovat s orgem "v téhle hře skřeti nejsou a je to HUMORNÉ fantasy".
Tak třeba já rád hraju drsnýho žoldáka, a určitě ne elfího, protože jsou! přihřátí...
Myslím si že každý hráč se o svojí zábavu musí starat sám a takový univerzální návod napsat nejde. Článek mi přišel dobrý jako "úvodní" do larpů aby se lidi zorientovali co a jací jsou ti válečnici. Mě třeba článek taky nic nedal ale nemyslím si, že proto, že je špatně napsaný, jen nebyl psán pro mě.
Já si myslím, že Zappo to dobře vystihl a ano, myslím si, že je zlý, ale to je asi vedlejší...
Archetypy by do článku o válečníkovi patřit měly, ale spíš než popsat, co je ten který borec zač, jakou má výbavu a kdesi cosi, bylo by na místě napsat, co od role toho a toho archetypu očekávat, na co se zaměřit při tvorbě konkrétní postavy.
Tady jsme získali seznam archetypů vhodný jako seznam do nějaké konkrétní RPG stolní hry, nic jiného mi článek asi nedal...Očekával jsem něco kvalitnějšího, alespoň já bych se asi i styděl dát něco takového na web...
Krásný článek.
Jen upozorním, že Howardův Conan je mnohem starší než jakékoli hry na hrdiny :)
2. viceprezident ASF Asociace Fantasy, z. s.
O tom žádná, ale je to prostě hrdina na kterém jsem vyrostl. V dětství jsem prostě chtěl být jako Conan a jiní hrdinové tohoto tpyu. (Viz arnold ve filmu rudá Sonya)
Prostě je to krásný příklad fantasy válečníka :) bederní rouška, velký meč, potoky krve ;)
To jistě a je mnoho takových :)
2. viceprezident ASF Asociace Fantasy, z. s.
Odstavec:"V tomto se řídím jedním pravidlem. Je-li postava dobrá z blízka, je slabší na dálku. Je-li lepší ve fyzickém boji, je slabší v magii..."
Prosím pěkný článek, ale s tímhle si dovolím nesouhlasit a ponechal bych to na pravidlech jednotlivých her, když někdo umí dvě věci tak ještě nemusí být super mocný (btw. fantasy paladinové).
Jako dodatek bych ještě doporučil ty postavy "žoldáka" a "vojáka" neb ty zbylé jsou zpravidla dost náročnější na kostým i na hraní. Je mnohém lepší být dobrý voják než jakýsi zchudlý rytíř kterému ukradli prošívanici a unesli družinu :-)
Myslím, že tohle je spíše věc názoru. Říkám, že se takto řídím já. Přeci jen. nepředpokládám, že půrměrný návštěvník larpu má s bojem větší zkušenosti, než pár filmů v televizi.
tedy se osobně snažím dávat soupeřům větší šance.
Ovšem souhlasím, je to věc názoru každého jednotlivce.
Jinak díky za víceméně kladné vyjádření na článek.