Tmavobor larp V: Z popela

Za mě, velké poděkování org týmu a všem lidem kteří se podíleli na této hře, samozdřejmě i hráčům kteří jsou nedílnou součástí. Skvěle připravený LARP který  opravdu naplnil mé očekávání a naděje. Čistý průběh hry bez větších zádrhelů a koprpauz, ideální počasí, ochotný org tým, dobře naladění hráči a strhující závěr celé hry. Co víc si přát? Opravdu z mého pohledu jediné nedostatky či chybky které vznikali byli způsobeny buď přímo hráči a hráči si za ně mohli sami, nebo špatnou informovaností některých CP a možná i mezi orgy občas komunikace vázla, ovšem nic vážného.

Díky všem za parádní víkend!

VIVA: párkobor, homobor, vtipobor, větrobor, halabulubor a alkobor! :)

Loňské vtipy o Hladoboru se staly skutečností... A tak, jako vyčerpaní uprchlíci či trosečníci jsme dorazili na zříceninu a několik dní bojovali nejen s hladem, žízní, krvelačnými "skřety", duchy a černými houbami, ale především sami se sebou... s naší sobeckostí, nepoctivostí, prospěchářstvím... S temnou stránkou našich osobností… s tím, jak těžké je zachovat se správně ve vypjatých těžkých situacích… zda se dáme správnou nebo pohodlnou cestou... Nádherná to sonda do duší a myslí (nejen) zbídačených lidí, kteří už pomalu nemají co ztratit... Avšak tento morální boj by nebyl možný, nebýt zcela úžasně napsaných postav (OBROVSKÉ + pro organizátory, už nemohu dočkat, až se zakousnu do kroniky, kde jsou všechny jejich úvodní příběhy). Já osobně jsem hrál dobrosrdečného kaplana Maertina, jemuž ani tak nešlo o to přesvědčovat lidi o pravé víře, jako spíš o to jim jakkoliv pomoci v jejich strastech a strádání… snad jsem se tohoto nelehkého úkolu zhostil se ctí…
Za celou dobu hry jsem se nenudil ani minutu, ať již jsem pomáhal v bádání mistru Praxisovi, snažil se vnést trochu světla do duší ostatních (bez valného úspěchu, bohužel), pokoušel se nastavovat zrcadlo fanatizujícím se postavám, jejichž srdce pomalu temněla v prožitých hrůzách, vyptával piva pro panoše Jindřicha „Ostrostřelce“, či šel natrhat pár květin a sehnat trošku jídla pro nejmilejší Táňu (nesmím zapomenout pochválit její vynikající kopřivou polévku!)…Nakonec jsme přišli na to, odkud se bere Temnota, jak se šíří, a už se zdálo, že naděje přece jenom nepohasla… avšak ona naděje byla jen labutí písní… černohouby ovládly svět a naše pozemská pout dospěla ke svému konci u nebeské hostiny… dokonce se tak stalo mnohem dříve, než jsme si původně mysleli…

Vždy budu s radostí vzpomínat na těch několik nocí strávených na Větrné Hůrce/Věži v doprovodu medoviny a kytar… na ty písně a příběhy u hořícího ohně… a na ty chladné noci, jimiž se nese pirátská žaludeční píseň…

Děkuji všem organizátorům za maximání nasazení a vynikající rekvizity; hráčům, s kterými jsem měl tu čest, za skvělé RP; mistru archiváři Praxisovi za vedení mé cesty k pravdě; a také mé nejmilejší brašnářce Táni, díky které se Maertinovi podařilo zachovat si zdravý rozum, když už začínal propadat zoufalství.

A příští rok? Hype, Hype, HYPEBOR!

P.S . komunismus opravdu nefunguje

P.P.S. Co se týče hladu, nemohu si stěžovat, nikdy ještě nevypadala oschlá půlka krajíce tak chutně jako tehdy po ránu, kdy žaludek vyhrával hladové sonáty.