Články

Protože postapo larpy jsou stále dost neprobádaná oblast a i většina jejich hráčů nezná zdaleka všechny, sepsal jsem opět sumář na celý rok. Tentokrát poprvé na larp.cz, kde se k článku pravděpodobně dostane více lidí. Účelem článku je především upozornit na chystané postapo larpy, a pokud možno co nejvíc neuzaujatě o nich podat nějaké stručné informace. Více se toho samozřejmě dozvíte na webech jednotlivých akcí či při diskusi s organizátory. Mimochodem, všechny níže uvedené informace jsem konzultoval s organizátory jednotlivých akcí. Tím jsem snad získal patent na to, že nešířím bludy :-)

Protože ještě v dubnu zdaleka ne všechny známé akce byly dohledatelné na netu, neměly termín a místo, sepsal jsem článek až docela pozdě. Díky tomu o dvou akcích už můžu napsat pouze to, že proběhly, a také o čem byly. Pojďme se tedy na ně podívat.

Představte si, že váš život je jen jedním z mnoha. Ne na zemi, ale jen jednou z nespočtu variací sebe sama. Vlastně není tak úplně jen váš. Jako byste uprostřed zrcadlového sálu viděli tisíce obrazů, tisíc různých životů a přece ten samý. A s každým dalším okamžikem, každým nádechem přibývaly další a další. Úžasné, vidět něco takového…a pocítit pýchu, že to všechno je vlastně…vaše. Nebo snad ne? Copak i ti ostatní nestojí v zrcadlovém sále? Nejste i vy jen zrcadlo? Ne, to přece ne…určitě… Mohli byste přemítat desítky let, dokud by vám všem neproplynul život mezi prsty, ale tolik času mít nebudeme. Protože světlo, které dávalo pohlédnout do zrcadel, začne pohasínat. A ona jedno po druhém černat, jako by je spalovaly neviditelné plameny. Uvidíte tisíc smrtí sebe sama a žádná nebude stářím. Až nakonec se zrcadla roztříští a na podlaze zbudou jen zkrvavené střepy. Kolem vás nezbude, než temnota. Oni jsou mrtví, ale vy...vy ne…tedy přinejmenším, ještě ne. A kdo byl ten pravý? Záleží na tom, když jste poslední?

Šero se otřáslo v základech

BRNO (Alwin) – Po ukončení pátého ročníku brněnského městského larpu na motivy knížek S. Lukjaněnska s názvem H 2011 BRNO (Hlídky LARP) není zcela jasné, zda se Velká dohoda bude přepisovat, tvořit od začátku či zda vůbec někdy vznikne.

Larp Hlídky se pořádá již pátým rokem a to vždy na začátku dubna, ale až letos se o něm vyplatí psát. Akce se zúčastnilo celkem 25 hráčů z mnoha koutů republiky, kteří byli již dlouho před startovním dnem, jež byl organizátory určen na prvního dubna, rozčleněni do dvou brněnských filálek Noční a Denní hlídky.

Do Prahy jsem byl vodvolanej koncem února. Měl jsem ňákou činnost pro Denní Hlídku ve Spojenejch Státech, takže to pro mě byl docela skok. Ale to už je jedno. Když jsem dorazil, zjistil jsem, že je Praha docela dobře rozkopaná. A to nemluvím vo silnicích po zimě, ale vo stránce energetický. Kostely, který vysávaj energii ze svýho okolí a z obyčejných lidí. Dokonce i z šera. Bylo to znát, protože všichni, kdo byli v Praze dýl než nějakejch pár měsíců měli poměrně solidní úbytek energie a někteří klesli až o tři kategorie.

Celej první tejden se řešily kostely. Po dlouhé době jsem vopravdu viděl obě hlídky spolupracovat. Sice to občas silně drhlo, ale dycky se dalo nějakým způsobem pracovat. Průlom nastal vo víkendu, když sme se dostali k první části tzv. Karolínskýho kříže. V té době jsme ještě netušili, o co by se mohlo jednat, ale předpokládali jsme, že by nám to mohl vobjasnit Charistarch, kterej čerstvě odešel do důchodu. Na jeho místo nastoupila ňáká Renáta Lehotská, která se zpočátku zdála nemastná neslaná.

Pak se ale vybarvila…