reportáž

Druhého dne po desátém úplňku se sešlo několik příznivců horalů a seveřanů na malebné zřícenině Brníčko nedaleko Zábřehu na Moravě. Rozhodl jsem se podat krátký report z akce a podělit se o zážitky z této neobvyklé akce i mezi širší společností.

Horalský sjezd byl v pořadí již třetím ročníkem setkání několika spřátelených skupin, které se především na bitvách hlásí k horalské armádě, či vedou svou činnost v tomto duchu.

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami u vesničky Radostice, udála se poslední zářijový víkend léta páně 2011 bitva převeliká, jejíž jméno zní Z pohádky do pohádky. A dozajista tato událost do dějin larpů zapsána bude, však čtěte, jak se to celé seběhlo…

Klasické bitvové ráno. Slunce vám rozlepí oči a ve stanu začíná být jako v peci. V hlavě duní kocovinoví trollové a močový měchýř se dožaduje pozornosti. Je na čase vylézt ven a vyprázdnit ho…

Ale co to moje oči vidí, sotva vstávám zpoza keře a jdu si sehnat něco na zub? Člověk třepe hlavou a přemýšlí, co za všechny drogy předchozí večer požil. Po louce kolem něj totiž orávě přeběhl – přelétl motýl Emanuel a v závěsu za ním Maková Panenka! Sotva se ale vzpamatuju z prvotního šoku, už si to kolem mě šine blankytně modrý Šmoula a opodál si svůj outfit upravuje Šílený Kloboučník.

Organizátoři LarPardu, Kristýna "Darien" Obrdlíková a Jan "Newman" Novák v létě uspořádali larp v přírodě ze světa DnD a připravili tak pro přibližně třicet hráčů příběh ze známého prostředí Forgotten Realms. Přinášíme formou recenze pohled do hry jak z pera jednoho z organizátorů, tak i od hráče.
 

Je tomu patnáct let, kdy se objevila strašlivá moc, která zabíjela, ničila a přeměňovala. Říkáme jí Magický mor. My z Baldurovy Brány jsme měli tolik štěstí, že se nám jeho vliv vyhnul. Ale svět je dnes tolik jiný, že si přestáváme pamatovat, jaký byl předtím. Když se kontinenty přestaly svíjet v křečích a my znovu začali normálně žít, museli jsme se vypořádat s novou tváří Faerunu. Střípky cizího světa se staly součástí toho našeho, staly se zeměmi nikoho.

Mládí v čudu, do důchodu s reformou naší vlády nejméně dalších asi „330 let“ – je to sice už jen chvilka v měřítku Šamanky, ale proč se do té doby nebavit?!

První jiskřičkou byla zvědavost, co že to ta moje mladší více jak dvacetiletá dcera šije za kostýmy a co a kde to v nich vlastně hraje. No a ohýnek ve mně přímo zapálil její pan nastávající, když mi nabídl účast na hraní, pod kterým jsem ještě vůbec nevěděla, co si představit. Nicméně fotky byly velmi lákavé a on, coby zanícený org, mě prostě zlanařil. A musím ráda přiznat, že mu jsem vděčná. Jim oběma.

Ty necelé tři dny byly mých nejlepších 30 dní dovolené! Alespoň tak jsem se cítila. Řeknete – spolek bláznů? Ale samozřejmě! Abychom se z tohoto „reálného“ světa nezbláznili doopravdy.

Dovolte tedy, abych se (omlouvám se, že až tady) představila: šamanka Tara.

V půlce týdne před třetím Dobrem mi přišla zpráva: "co děláš v sobotu?" "Nevím," odpověděl jsem, pak si jen pamatuji, že jsem si v pátek večer dělal celodenní svačinu a připravoval fotoaparát a druhý den po zoufale brzkém vstávání seděl ve vlaku směrem Plzeň. Následují zápisky nezaujatého pozorovatele, který celý den v horku i v dešti fotografoval, sledoval a posléze i zapisoval.

Do Prahy jsem byl vodvolanej koncem února. Měl jsem ňákou činnost pro Denní Hlídku ve Spojenejch Státech, takže to pro mě byl docela skok. Ale to už je jedno. Když jsem dorazil, zjistil jsem, že je Praha docela dobře rozkopaná. A to nemluvím vo silnicích po zimě, ale vo stránce energetický. Kostely, který vysávaj energii ze svýho okolí a z obyčejných lidí. Dokonce i z šera. Bylo to znát, protože všichni, kdo byli v Praze dýl než nějakejch pár měsíců měli poměrně solidní úbytek energie a někteří klesli až o tři kategorie.

Celej první tejden se řešily kostely. Po dlouhé době jsem vopravdu viděl obě hlídky spolupracovat. Sice to občas silně drhlo, ale dycky se dalo nějakým způsobem pracovat. Průlom nastal vo víkendu, když sme se dostali k první části tzv. Karolínskýho kříže. V té době jsme ještě netušili, o co by se mohlo jednat, ale předpokládali jsme, že by nám to mohl vobjasnit Charistarch, kterej čerstvě odešel do důchodu. Na jeho místo nastoupila ňáká Renáta Lehotská, která se zpočátku zdála nemastná neslaná.

Pak se ale vybarvila…

Pozor pozor, hlášení: „Ples se mi strašně moc líbil“. To jen jako upozornění pro čtení následujících řádků.

Letošní fantasy ples nabídl vyšší rozmanitost kostýmů než předchozí ročníky, které účastníci pojali převážně historicky a elfsky. Svět postapokalyptický byl na letošním fantasy plese zastoupen v míře dosud nevídané. Z řad postapo účastníků pocházely i královny plesu a v témže duchu se nesla i závěrečná párty. Změna je život a apokalyptický rok 2012 už se blíží, tak je třeba trénovat. Vymizeli elfové, přibyl steampunk a postapo.

Zvířetice 2011 se odehrály 19. února na stejnojmenné hradní zřícenině, asi hodinu cesty od Prahy. A tak jako letos, bylo tomu už i v letech předchozích (konkrétně 2009 / 2010). Nejedná se v pravém slova smyslu o dřevárnu, jak je všichni známe, tím méně o akci veřejnou, nicméně přesto zde má ohlédnutí se za ní své místo. Proč? Akci totiž pořádá 76. Krhůtský oddíl jako jednodenní výlet především pro ty nejmladší členy, kde se učí, co že to vlastně ty dřevárny jsou a jak to tam chodí. Je to akce o nich a pro ně, která jim dává prostor, aby pokud budou chtít, a až ještě trochu vyrostou, se mohli pak už sami postupně zapojit do veřejného dění.

Stejně jako se na LARP.cz objevila pozvánka na letošní, už v pořadí třetí, ročník Warhammeru – The Other Sides, tak věřím, že tu své místo najde i stručné zhodnocení celé akce z pohledu jednoho z účastníků (bojujícího za svět hezčí a zelenější: „A stejně tady jednou všude bude Les!”).

Michael Bronec pro LARP.cz sepsal rozhovor s Michaelem Broncem.

Druid žije v lese, žije v lese, žije v lese...

podivná nereportáž z Bezkrálí