Fantazjada 2010 aneb Češi objevují Polsko


nerion - Posted on 08 February 2011

S koncem roku je na čase ohlédnout se za uplynulou sezónou a za dlouhých večerů začít plánovat sezónu příští. Nejvyšší čas, abych konečně napsal reportáž z polského larpu Fantazjada, kterého se 3-6. června 2010 zúčastnila  sedmičlenná skupinka Čechů (+ jedna Slovenka + jeden Němec).

Organizace

VesničkaTohle asi čtenáře zajímá nejvíce, proto tím začnu. Fantazjada je larp pořádaný od roku 1994 stále na stejném místě: na území ohromné pevnosti z 18. století Srebrna Gora, nedaleko Klodska (asi 4 hodiny autem z Prahy, když nebloudíte). Ta pevnost zabírá celý vrchol kopce a je z většiny zarostlá lesem. Centrum hry a orgovské stanoviště je zachovalá samostatná hláska Vysoka Skała (nádvoří s bránou a několik sklepení uvnitř okolních valů). Zde bylo letos herní město Trzekoszyce. V okolních lesích se ještě skrývaly tábory elfů, orků a trpaslíků a minimálně jedna vesnice – několik domečků postavených z krajinek v malebném údolí potoka. Stylem mi hra hodně připomínala dávné Ishady kolem roku 2000: hráči rozvíjejí své postavy, v menších skupinkách řeší své soukromé kvesty v rámci velkého žijícího světa a případně se zapojují do „velkého příběhu“, jako je třeba občanská válka nebo genocida orků. Postava si do začátku volí povolání a základní dovednosti a potom postupuje po levelech atd…znáte to z Dračáku.

Podstatnou část hry představuje boj, přičemž smrt přichází snadno a rychle: základní počet životů je jeden (s bonusem za zbroj a schopnost „odolnost“ potom třeba tři) a zásahovou plochou je celý člověk. Snadno tak hráč za hru vystřídá i několik postav. Je tu ještě možnost nějakou dobu po smrti hrát svého vlastního ducha, který může skrz čaroděje komunikovat s živými a třeba dohlédnout na patřičné plnění své závěti.

Zbraně se dělí do rozměrových kategorií pro jednotlivá povolání (takže naskillovaný válečník může klidně zpoza pavézy bodat sudlicí) a buď se jedná o kupované latexáky z dovozu nebo doma vyráběné zbraně s jádrem z plastové trubky a měkčením z natíraného latexu, mirelonu či karimatky. Naše české zbraně nebyly povoleny bez ohledu na měkčení, protože měly buď dřevěné, nebo moc těžké laminátové jádro. Z výše uvedeného si lze snadno vyvodit, že Poláci bojují stylem „padni jak padni“ a dost divoce.

PenízeCo se týče rekvizit, je Fantazjada dobře vybavená. Nelidské rasy mají od orgů zajištěný make-up. Prakticky všechny herní předměty jsou reálné, od mincí s ražbou králova portrétu po kostelní oltář. Ve městě funguje hospoda, kde lze za herní peníze pořídit nějaké jídlo (kaše, buchty, chleba se sádlem,...) a pití, kde čaj supluje pivo a limonáda víno. Hra je totiž podporovaná ministerstvem školství, což zapříčiňuje, že po všechny 4 dny hry je zakázán alkohol (nicméně nejbližší hostinec je pod kopcem).

Herní doba je zhruba od 10 dopoledne (oficiálně od 9, ale líčení orků hru každodenně zpožďovalo) do asi 18 hodin. Po hře se koná doprovodný program, o kterém se zmíním na závěr.

Zbývá ještě napsat, kolik nás to stálo. My jsme se hlásili na poslední chvíli a zaplatili 65 zlotých za osobu (což je asi 430 Kč). Kdybychom se rozhoupali k účasti o měsíc dříve, mohlo to být 55 zlotých.

 

Svět Fantazjady

JeptiškyPár slov o settingu. Pro hru je vymyšlené kompletní pozadí celého světa, dějepis, národopis a tak podobně. Každý ročník se hra odehrává v jiném místě na mapě, v jiném roce letopočtu. Lidé jsou dominantní rasa a nejvýznamnější li dská říše je  Antalie, stylem nápadně připomínající středověké Polsko (to se viditelně odráží i v kostýmech, kdy šlechtici vypadají jako kdyby utekli  z Ohněm a mečem nebo ruských bylin). Na východ od Antalie leží různé divoké kraje, na západ potom Německem nebo Warhammerovým Cís ařs tvím inspirovaný Hammerstein. Pro hru je Antalijský jazyk simulovaný samozřejmě polštinou, Hammersteinština němčinou. Najde se tu i spousta dalších inspirací z reálného světa – vikingští nájezdníci, pouštní národy, ninjové,..ale tito se v letošní hře neprojevili. Významnou roli ve hře hraje náboženství, v Antalii má hlavní slovo monoteistický kult boha Amana a inkvizice dává bedlivý pozor, aby ovečky nebloudily a čarodějové si moc nevyskakovali. Nutno přiznat, že pravidelné bohoslužby s plamenným kázáním a sborovým zpěvem jeptišek byly působivé.

 

Naše výprava

S nápadem české účasti přišel Tomi, který má na Polsku mimo jiné i rodinné vazby a odněkud se znal s organizátory. Nakonec se nás vypravilo osm. S orgy jsme se dohodli, že budeme hrát obchodní výpravu z příhraniční provincie Sylverberg, což je bývalé území Hammersteinu, nedávno anektované Antalií. To elegantně vysvětlovalo, proč mluvíme sice podobným, ale odlišným jazykem. Hlavou výpravy byl mladý šlechtic von Morgenstern vyslaný svým otcem, aby navázal styky pro obchod se solí. Tomi byl jeho průvodcem a tlumočníkem a já jeho zbrojnošem. Zbytek družiny tvořili mladá lady Morgensternová, bardka, kejklířka a čaroděj na studijní cestě se svou asistentkou.

České leženíDíky Tomimu jsme si přivezli celkem bezkonkurenční zázemí: několik velkých áček na třicítku, stůl, lavice, truhly, kotlík, nádobí,…+ jeden gotičák od Mad Fairy o.s., který se nakonec využil jako přijímací salonek pro soukromá jednání. Usídlili jsme se na valu nad nádvořím pevnosti, takže jsme měli soukromí a přehled o všem, co se děje. Od orgů jsme dostali několik truhliček a jeden 50 kilový pytel reálné soli a taky nám půjčili nějaké zbraně, protože z těch našich prošly kontrolou jen 3 dýky a 1 kuše. Mimo náš LF táborový život na Poláky zapůsobily také české písničky od Klíčů nebo Ginevry; po hře nám říkali, že naše bardka hrající na loutnu a zpívající bojové chorály udělala dojem. Kostýmově jsme s naším lepším standardem dobře zapadli, Poláci se za ty své v průměru nemusí moc stydět, i když exoti se najdou všude.

Naše řady rozšířil ještě Karsten z Německa, který je larpovým teoretikem objíždějícím všechny možné evropské larpy  ve snaze poznat, jak to dělají jinde. Karsten hrál Hammersteinského kupce. Přivezl si také kuši, a protože ta jeho a ta moje byly téměř jediné střelné zbraně na hře, vládla naše družina významnou válečnou silou (alespoň v očích těch, kteří nevěděli, že Karstenova kuše vystřelí jen v jednom pokusu ze tří a já že mám jen 4 šipky). Přesto jsme raději skoro neopouštěli bezpečí města. Nechtělo se nám umřít a začínat s jinou postavou. Přišli jsme tak o řadu dobrodružství, ale když jsme se nakonec přeci jen vydali na hrdinskou výpravu proti orkům, skončilo to smrtí mého pána i tlumočníka, mým zajetím orky s následným útěkem ze zajetí skrze les obývaný obludami rovnou do náruče elfů, což pro mě jakožto horlivého Amanova věřícího rozhodně nebyla žádná výhra (pohanští ďáblové!). Zažili jsme ještě obléhání města a velkou polní bitvu vedenou z důvodů, kterým jsme nerozuměli, a lidmi, se kterými jsme neměli nic moc do činění. Já a Tomi (v nové postavě nájemného žoldnéře) jsme se zúčastnili tažení jen proto, abychom ve vřavě bitvy zákeřně zavraždili jistého šlechtice, který našeho pána pomocí kouzel ošidil o pěknou kopu zlata při obchodu se solí.

 

Doprovodný program

ŠlechticProtože hra se na noc přerušuje, koná se každý večer nějaký doprovodný program, na kterém se podílí i účastníci. Viděli jsme fireshow, slyšeli soutěž bardů, učili se středověké tance, na jeden večer přijela jakási folková kapela Buraky (což kupodivu česky znamená „Řepy“). Nejzajímavější a nejúchylnější byla akce jménem Metal Warriors, pomocí které si Poláci vybíjejí agresi, když už nemohou pít. Říká se, že o Metal Wariors nelze vyprávět, že se musí zažít. Skutečně se to těžko vysvětluje: jde o to, že se lidi rozdělí na 2 armády a pak se zhruba hodinu řežou na nádvoří za zvuku hlasité metalové hudby a různých ohnivých efektů (letos mělo na „hrišti“ hořet auto, které dovezli z vrakoviště, ale kvůli technickým problémům na to nedošlo). Bojovníci v metaláckém oblečení se kromě mečů bijí i nápaditými zbraněmi jako jsou dopravní značky, motorové pily, erpégéčka nebo bejsbolky. Všechno měkčené a doma vyrobené samozřejmě. Jeden by řekl, že Poláci věnují přípravě na MW víc péče než přípravě na larp samotný. Hraje se na jeden zásah, takže střetnutí jsou rychlá a zuřivá a chuť Poláků neustále vstávat ze země a znovu se s řevem vrhat do dalších střetů je neuvěřitelná.

Na úplný závěr hry se kromě děkovačky orgům, hráčům a sponzorům a prodeje pamětních triček konalo i udílení cen za roleplaying: nejlepší vesničan, gardista, nestvůra… (dostal jsem tričko za své ponížené plazení v prachu před elfy a škemrání o život).

 

Shrnutí

Hodnocení? Byla to bezva dovolená s vydařeným počasím a dobrou partou, nostalgický návrat do časů starých dračákových larpů, výlet do neznámých končin a za neznámými lidmi. Poláci sice nebyli moc ochotní s námi mluvit během hry, protože to pro ně znamenalo snažit se prolomit jazykovou bariéru, mimo hru ale ochotně komunikovali v angličtině. Když to půjde a Tomi nám zase přeloží základní pravidla, jeli bychom příští rok zase. Uvidíme, jestli se nám podaří zapojit více do hry, když teď už víme, co a jak. Fantazjada 2011 se bude konat na stejném místě v termínu 23.-26. Června. Webové stránky akce jsou http://www.fantazjada.pl a kromě všech potřebných informací o hře a světě tam nyní lze najít i krátké video z ročníku 2010, které umožní udělat si celkem představu, jak to vypadá na pohled.

 

Článek sepsal a případné dotazy zodpoví Ondra Nerion Janovský

 

5
Your rating: None Average: 5 (3 votes)

Jako bych tam byl :-) Ani jsi se zbytečně nevykecával, prostě supr report.

Možná mi to uteklo-ale kolik hráčů se tak na Fantazjadě vyskytuje? :)

Já jsem ještě malé dráče, ale až jednou vyrostu, budu chrlit oheň jako tatínek!

Ač se mi tomu nechce věřit, oficiální web zmiňuje 344 osob.

Hot news

Nejbližší larpy