Črta k larpové komunitě I


Výstupy Odrazu - zveřejněno18 Říjen 2011

Čím je a kam může směřovat? 

Autor: Martin "Pirosh" Buchtík

 

Úvod

Série článků1, jejíž první část nyní začínáte číst, má být zamyšlením nad tím, kým jsme, kam směřujeme a zda to můžeme ovlivnit. Cílem této série je přispět k diskusi o larpové komunitě2.

Příspěvek je rozdělen do několika částí. Nejprve ukážu, jakým způsobem komunitu hráčů larpu vymezit, ukážu některé základní principy, na kterých stojí, jaké je postavení jednotlivců uvnitř komunity. V druhé části se zamyslím nad možnými vývoji larpové komunity a úlohou elit v ní. Ve třetí části obrátím pozornost k pojmu soudržnost, kterým budu ilustrovat (byť na poměrně obecné rovině) možné konkrétní kroky, které mohou být podniknuty do budoucna.

Nesnažím se v žádném případě o nějaký ucelený program, či manifest, smyslem je poskytnout podklad a úvodní teze pro veřejnou kritickou diskusi. Tímto způsobem je články třeba číst – jde spíše než o cokoliv jiného o črtu.

Nečekejte od něj vyčerpávající odborný přehled problematiky, v některých místech se proto omezím jen na odkazy na další literaturu. Rozhodně nejde o výklad použitých teorií a autor si je vědom určitých nutných zjednodušení, které jsou s tímto spojeny. Cílem článku není ukázat brilantní filosoficko-sociologickou ekvilibristiku, ale otevřít témata, o kterých by měl být veden otevřený dialog v rámci komunity.

 

Kdo jsme?

Komunita

O komunitě3 hráčů larpu toho mnoho nevíme. Víme, že jde o komunitu čítající několik tisíc lidí4 (pokud komunitu definujeme jako soubor lidí, kteří se hlásí k tomu, že hrají larp nebo se ho jinak účastní – třeba jako fotografové, zdravotníci nebo milenci). Můžeme také říct, že je velmi různorodá a také proměnlivá, což je jedna z příčin jejího neustálého dynamického vývoje, štěpení, sporů uvnitř ní, ale také živých kontaktů a velkého množství tvůrčích myšlenek, které je schopná produkovat. Proto je také obtížné ji přesně vymezit, zachytit a říct, kdo je a kdo není její součástí. To všechno se budu dál snažit nějakým způsobem uchopit a popsat.

Pole larpu

Hned ze začátku potřebuju zavést pojem „pole“, se kterými budu dále operovat. Pod pojmem pole myslím do jisté míry soběstačný mikrokosmos, „který má svá pravidla, řád a formy autority“ [Wacquant 2002: 6]. Můžeme mít třeba pole politické, literární, náboženské, vědecké. Za pole můžeme označit i pole larpu. To je tvořeno celkem uzavřenou komunitou, řeší své vlastní problémy a má své autority, tedy více či méně uznávané osoby. Jako každé pole ale není úplně soběstačné a přejímá vlivy sousedních polí, třeba pole historického, RPG systémů, ale i pole psychologického, pedagogického.

Stejně jako v ostatních polích, které spoluutvářejí společnost, i v larpovém poli dochází k „boji“ o uznání a pozice. Nováček, který jel poprvé na LARP (a pro nás nový člen larpového pole), se snaží postoupit v hierarchii, nebýt úplným zelenáčem, zjistit, co se má a co se nemá, jaká jsou pravidla pole5. A časem se možná vypracuje až navrch, stane se autoritou, která říká, co se má a co se nemá. Anebo také zůstane na okraji nebo bude zcela z pole vypuzen (tomu se budu věnovat ve druhé části článku). My všichni jsme tak součástí larpového pole.

Komunita jako síť

Kdybychom se na larpovou komunitu (čili na pole, které komunita tvoří) podívali shora a každého jejích člena bychom si představili jako bod (barvu těch teček si může vybrat každý podle svého gusta, jen bych chtěl připomenout slova klasiků o tom, že nikdo nechce být pan Hnědý), a vazby (např. známost, přátelství, ale i soupeření, současné a bývalé partnerské vztahy, atp.) mezi nimi jako spojnice mezi jednotlivými body, získáme obrázek, který umožní vidět komunitu jako sociální síť. Sociální sítě mají svá pravidla6, komunita určitě má nějaké jádro, podskupiny, periferii a izolované části (pokud vůbec můžeme říct, že izolované části jsou součástí komunity). Každý má v rámci sítě nějaké postavení, což samo o sobě ukazuje, že role, které v rámci sítě zastáváme, se mohou velmi rozlišovat a že někteří lidé jsou v ní důležitější než jiní. Topologie sítě larpové komunity nám tedy říká, že jsme nejen různí, ale že někteří jsou více důležití, než jiní. Představa komunity jako sítě se nám bude dál hodit (není to tedy bezúčelná snaha ukázat něco očividného složitou řečí nějaké teorie, aby všichni zírali, že autor umí číst).

Rozměry larpové komunity

Abych mohl říct víc o těch „důležitých lidech“, potřebuju zdůraznit dva klíčové momenty, kterými larpová komunita žije, a které tak vytváří dva pomyslné rozměry, dvě dimenze, ve kterých existuje.

Jedné té dimenzi říkejme karnevalová nebo jarmareční komunita [Bauman 2006:58]. Karnevalová komunita se s trochou zjednodušení točí kolem jedné věci: párty7. Zde skutečně trávím čas s různými lidmi, tlachám s nimi, mám se dobře a mám pocit, že někam patřím. Zároveň ale můžu ráno vstát, odejít do práce nebo do školy a to, co bylo o víkendu, můžu nechat za sebou. Karnevalová komunita mě totiž k ničemu nezavazuje, je trochu kouzelná v tom, že z ní můžu kdykoliv vystoupit, trvá krátce (pokud nenaváže hned další „párty“), není třeba, abych vkládal větší množství energie než to, které je nutné, abych se já sám bavil. Přesto mi ale nic nebrání vnímat karnevalovou komunitu jako opravdovou. Je to tedy ten „ne-tvůrčí“ rozměr larpové komunity.

Druhý rozměr, říkejme mu pro symetrii „tvůrčí komunita“, vás naopak nutí něco dělat, přijímat závazky na dlouhou dobu, vytvářet pravidla a mít v lidi kolem vás důvěru v to, že se na ně můžete spolehnout. Jisté je, že něco jako je karnevalová komunita určitě máme (o tom jsem se ostatně přesvědčil v posledním měsíci několikrát a jsem hrdým členem této komunity). Máme ale také něco, čemu můžeme říkat tvůrčí komunita? A chceme to vůbec? Není „přijímání závazků“ dnes trochu sektářské?

Vůdčí postavy komunity (můžeme jim také říkat elity, jejich postavení často souvisí s postavením v rámci sítě komunity nebo její části) můžeme rozdělit na tvůrce a celebrity. Celebrity jsou lidé, které často vídáte v hospodě, často se o nich mluví a když s někým sedíte a povídáte si, je velmi pravděpodobné, že na ně přijde řeč. Bývají to lidé, kteří toho hodně řeknou nebo jsou známí třeba tím, že umí dobře pít.

Naopak tvůrci patří spíše do části tvořivé komunity. Jsou to lidé, kteří něco vytvářejí, kteří pravidelně překračují každodenní teď a tady. Jsou to lidé, kteří opravdu dělají hry, pečují o webové stránky, atp.

 

Odkud a kam kráčíme?

Ukázal jsem nyní možný způsob, jak komunitu uchopit. Samozřejmě posléze tohle základní rozdělení trochu rozšířím a dodám mu větší plastičnosti. Stále jde ale jen o statický řez (nebo ještě lépe jeden z několika možných řezů). Abych mohl naše obzory rozšířit, dodejme i druhý rozměr, takový, který dokáže sledovat vývoj v čase.

Paradigma

Druhým pojmem, který je třeba vyložit, je paradigma. Paradigmatem budeme dále rozumět určitý model, schéma, které říká, jak se co dělá [srv. Kuhn 1997: 35]. Zároveň musí být takový model natolik přesvědčivý, aby byl přijatý určitou skupinou lidí, kteří z něj vycházejí, stojí za ním a prosazují ho. Je to tedy způsob, jak se dívat na určitou problematiku (v našem případě problematiku jak dělat, hrát, …, larp). Paradigma poskytuje nejen mapu, nýbrž i směry, které jsou pro naše mapování podstatné [Kuhn 1997: 113]8.

V našem případě se bavíme o ucelené koncepci přístupu k larpům, kterou propaguje nějaká skupina lidí, tedy o paradigmatech larpu. Tyto koncepce typicky řeší některé problémy jako množství a komplexnost pravidel, počet hráčů, délka hry, potřeba realistických kostýmů a rekvizit, volba settingu hry, míra dovolené agrese, často také přesah mimo larpové pole (co si z toho má hráč odnést, koho vlastně chceme oslovit). Tento výčet problémů, kterými se jednotlivé přístupy více či méně zabývají, je spíše ilustrativní, určitě není konečný.

Jak vidíme, v larpu určitě není jen jedno vládnoucí paradigma, je zde spousta konkurenčních názorů na to, jak larp „dělat“ nebo hrát. V praxi to znamená neustálé debaty a hádky (Internet přináší výstižný pojem „flame“) mezi různými lidmi o tom, že pravdu mají oni, a ne ti hlupáci z … (podle chuti dosaďte). Vznikají různé skupiny, spolky, manifesty, občanská sdružení a každý má svou vizi. Klíč k pochopení tohoto stavu a tím i možnosti predikovat a ovlivnit jeho další fáze podle mého soudu nabízí Kuhnův příběh o vědě, speciálně pak o vědě sociální (sociologii, politologii, kulturních studiích, …) [Wallerstein 1998]. Na tomto příběhu ukážu, odkud a kam asi tak jdeme.

Pravidla

V počátečním stavu neexistovalo ani paradigma, ani pole larpu9. Nejprve se postupně ustanovila komunita a ta dala vzniknout poli během prvních larpů, či spíče dřevěných bitev. Dokud chybělo paradigma, nebyly tu žádné zřejmé preference nebo zákazy. Zcela elementárním příkladem je, že prostěradlo a tenisky na nohách bylo možné brát jako kostým. Postupně však začínají vznikat určité preference toho, co se má a co se nemá, začíná se přemýšlet o pravidlových systémech a začínají tak vznikat zárodky paradigmat. Těch je mnoho, většina z nich zaniká a postupně se jednotlivá paradigmátka specializují a profilují.

S postupným rozvojem přichází doba soupeření různých přístupů, vymýšlení alternativ, ale také rozvíjení jednotlivých paradigmat. Jednotlivé přístupy jsou stále lépe argumentovány, jsou propracovanější a získávají i širší podporu, ale také svou opozici. Některé z nich se dostávají do tzv. „normálního“ stadia, do stavu, kdy je paradigma formulováno a začíná být opravdu funkční, spíše než ke změnám dochází ke zpřesňování slabých či nejasných míst nebo k rozvíjení do té doby okrajových témat. Stále však platí, že paradigmata, respektive lidi, kteří je zastupují, ztrácí velkou část energie prosazováním paradigmatu a bojem s konkurenčními přístupy.

Kromě stádia normálního, klidového, je zde také stadium „mimořádné“. To nastává ve chvíli, kdy je nastolen problém, který není možné za stávající podoby paradigmatu řešit. Příkladem budiž stav před několika lety, kdy všeobecně rozšířeným přístupem k tomu, jak udělat opravdu dobrou hru, byla snaha vytvořit co nejkomplexnější pravidlový systém. Bylo to tedy určitě jedno z poměrně jasně formulovaných paradigmat, za kterým stály četné autority komunity. Program byl definován poměrně záhy a v normálním stavu tohoto paradigmatu byly řešeny různé detailní otázky týkající se třeba magických systémů (jako jeden příklad za všechny). Je zajímavé si všimnout, že pravidla stála opravdu ve středu pozornosti a například kostýmová úroveň v té době nebyla tak často diskutovaným tématem. Pravidlový přístup k larpům však narazil na své hranice ve chvíli, kdy došlo k přílišnému zesložitění pravidel a ukázalo se, že komplexita a rozmanitost pravidel nevede k dokonalým hrám, ale často spíše k chaosu a zbytečné složitosti10. V nastalé krizi pravidlového přístupu bylo třeba formulovat nový přístup k tomu, jak dělat larpy. Důraz z pravidel přešel na důraz na hraní role, část komunity se přiklání k variantám hraní bez pravidel, respektive s pravidly zcela minimalistickými. Přesto nedošlo k úplnému pádu „pravidlového“ paradigmatu, to se však reformulovalo a dnes je tendence používat pravidla spíše k doladění hry a mnoho larpů je připraveno i na hráče, kteří budou hrát zcela bez pravidel. V poslední době můžeme sledovat zrození nového paradigmatu, kterým je paradigma zážitku. Ústředním motivem, který někteří tvůrci zdůrazňují, je přinést hráči silný (často emocionální) zážitek ze hry, čehož často docílí tím způsobem, že hru spoutají do předem připravených kolejí (aby ani „špatný“ hráč nemohl hru pokazit, což v přístupech pravidlových i rolových stává poměrně často, a abych měl zaručené, že předem připravená scéna bude opravdu taková, jakou ji autor zamýšlel).

Jinými slovy, selhání existujících pravidel je předehrou k hledání pravidel nových, k přijetí nového paradigmatu, které si umí poradit s tím, co starý přístup nesvedl (třeba celý koncept komorních larpů). Často tak, že do centra pozornosti postaví jinou kategorii (viz. zmíněná změna pravidla x role x zážitek). Vznikají ale i paradigmata zcela nová, relativně nezávislá na těch stávajících (třeba přístup k larpu jako vzdělávací platformě). Často je formulují lidé, kteří nejsou přiliž zatíženi paradigmaty starými, tedy jsou to lidé, kteří jsou buď nováčky, nebo se pohybují zejména v nějakém blízkém poli a přenáší vlivy do pole larpu.

Myslím, že v současné chvíli se larpy u nás nacházejí ve výše popsané situaci, tj. jsou formulovány různé přístupy, které procházejí stadii normálními a mimořádnými (třeba krize komorního larpu před třemi lety, kdy se zdálo, že formát je již zcela vyčerpán). Stále je však mnoho energie věnováno soupeření mezi přístupy a mnoho témat je řešeno paralelně na několika místech, čímž dochází ke zbytečné duplicitě.

 

4 modely pro komunitu

V zásadě existují čtyři vývojové cesty pro nejbližších několik let. První a nejvíce pravděpodobnou je pokračování současné situace, která je však podle mého názoru nedostačující. Druhou variantou je rozpad pole do několika polí menších, ať již tematických (např. oddělení komorních larpů, postapokalyptických larpů, …) nebo regionálních (Čechy a Morava). Tato varianta není příliš pravděpodobná vzhledem k velkému personálnímu propojení celé komunity.

Třetí možností je postupný vývoj jednoho monoparadigmatického přístupu (podobně jako třeba ve fyzice). Není však pravděpodobné, že by šlo o syntézu současných přístupů (ani ve vědě se tohoto stavu nedaří docílit) a nic nenasvědčuje tomu, že by dominantní úlohu získalo některé z paradigmat stávajících. Bylo by třeba rozvinout paradigma nové, které by bylo přijato velkou částí komunity. Takové paradigma by muselo splňovat několik podmínek, aby mělo šanci získat širší uznání: muselo by umět řešit většinu stávajících diskutovaných problémů, muselo by si s tímto širokým spektrem umět poradit elegantněji než jednotlivé stávající přístupy, muselo by být dostatečně pružné a nabízet prostor k jeho zdokonalování a zpřesňování. Celkově by muselo být „pěknější“ „přiměřenější“ nebo „jednodušší“ než paradigmata starší. Nejsem si však jist, zda vzhledem k poměrně širokému záběru larpů je monoparadigmatická varianta možná.

Poslední, čtvrtou, variantou je pojetí multiparadigmatické, podobně jako je tomu třeba ve společenských vědách. Jde o stav, kdy existuje vedle sebe několik paradigmat, které jsou spíše v kooperačním než konkurenčním vztahu. Bylo by tak třeba přijmout představu larpového pole jako pole mnohovrstevného, přijmout různé formy přístupu k larpu. Jednotlivá paradigmata by tak mohla profitovat z existence přístupů dalších. Tuto variantu považuju za tu, kterou by se měla komunita a zejména její autority vydat. Nejde však o triviální záležitost, jak by se mohlo zdát, a to hned z několika důvodů. Jednak „přenesení důvěry na jiné paradigma znamená proměnu zkušenosti, které se nedá dosáhnout donucením“ [Kuhn 1997: 151], tedy takovou změnu nelze nakázat a nestačí deklarovat otevřenost vůči jiným paradigmatům, ale hlavně je aktivně podporovat, vzdát se konkurenčního boje a reálně ostatní paradigmata poznat, tedy navštěvovat hry skrze celé spektrum. Nejde o to, aby byla ustanovena autorita, která bude hodnotově neutrální a bude posuzovat, co je pro larp nejlepší, ale o přijetí myšlenky mnohosti přístupů. Ostatně, hodnotová neutralita ani není možná [srv. Wallerstein 2008: 79].

 

Autor: Martin "Pirosh" Buchtík

 

 

Poznámky pod čarou:

 

  1. Tato série příspěvků je upravenou verzí přednášek z larpových konferencí Odraz z let 2009 až 2011. Významné části již byly v minulosti publikovány ve sbornících [Buchtík 2009; 2010] a jsou znovu publikovány se svolením jejich editorů, kterým tímto děkuji.
  2. V celém příspěvku používám pojmu komunita, jako nejvhodnějšího a věřím nejméně konfliktního pojmu pro hráče her typu larp. Tento pojem nenese v tomto smyslu žádný další hodnotový význam.
  3. Článek je teoretickou úvahou bez empirické (=tvrdá data) opory. Pojmy komunita a elity jsou používány volně bez širší sociologické relevance jakožto pojmy laické, s obecně sdílenou představou o jejich významu.
  4. Jediný mně známý pokus o odhad velikosti komunity proběhl na jaře 2011. Pěkný grafický výstup od Court of Moravia (autorů sčítání) je zde: http://www.courtofmoravia.com/scitani-larperu/
  5. John Kim [2008] například ukazuje jakým způsobem dochází k rozdělování rolí a jaké role bývají nejčastěji přisuzovány nováčkům. Byť článek popisuje skandinávskou scénu, je zcela relevantní i u nás.
  6. Aplikovat teorii sociálních sítí by bylo velmi zajímavé, ale není to smyslem tohoto článku. Určitě bychom dokázali pojmenovat a najít klíčové role (vůdce, prodavače, žáby na prameni, kliky), popsat teorii inovací, koncept prahového modelu (tedy způsob, jakým by se v larpové komunitě šíří novinky) [Buchtík 2009; 2010]. Pro základní orientaci v problematice doporučuji velmi pěknou knihu Alberta-Lászla Barabásziho [2005], pro základní představu o různých pojmech článek Christiny Prell [2009]
  7. Nejsem odborník na párty, ale rámcově může jít o posezení v hospodě, potlachání po larpu u ohně a jiné formy podobného vyžití.
  8. Pole a paradigma mají společné vlastnosti – (relativní) ucelenost, komlexitu a časovou kontinuitu. Jinak řečeno, pokud jsem si s bratrem šel hrát na rytíře, určitě jsem tím nezakládal larpové pole. Také ne každý nápad zakládá paradigma.
  9. Řekněme, orientačně, na začátku 90. let.
  10. Viz. Například často debatovaný Hvelgerm.

 

Literatura

BAUMAN, Zygmunt. 2006. Komunita: Hľadanie bezpečia vo svete bez istot. Bratislava: Vydavateľstvo spolku slovenských spisovateľov.

BOURDIEU, Pierre: Teorie jednání. Praha. Karolinum: 1998.

BUCHTÍK, Martin. 2009. „Možnosti vývoje LARPové teorie a její komunity“. IN: Maleček D.; Weberschinke J. (eds.). Odraz tváře českého larpu: Prague by Night, 2009.

BUCHTÍK, Martin. 2010. „Soudržnost a její role v LARPové komunitě“. IN:VESELÝ, Lukáš (ed.): Rozlety: sborník larpové konference Odraz 2010.

BARABÁSI, Albert-László. 2005. V pavučině sítí. Litomyšl: Paseka.

KIM, John H. 2010. „Culture and Social Status in Larping“. IN: LARSSON, E. (ed):  Playing reality, Interacting Arts, 2010

KUHN, Thomas: Struktura vědeckých revolucí. Oikoymenh. Praha: 1997.

PRELL, Christina. 2009. „Linking Social Capital to Small-worlds: A look at local and network-level processes and structure“. Methodological Innovations Online 4.

WACQUANT, Loic: Pierre Bourdieu. IN: Biograf 27. 2002

WALLERSTEIN, Immanuel et al.: Kam směřují sociální vědy? SLON. Praha: 1998.

WALLERSTEIN, Immanuel: Evropský univerzalismus. Rétorika moci. SLON. Praha:2008.

 

 

Přečtěte si i následující články:

 

4.666665
Váš hlas: Žádná Průměr: 4.7 (9 hlasů)

facebook

Nejbližší larpy