Zlenice Erien 2009 - reportáž


Krakonošovo - zveřejněno15 Červenec 2009

Zlenice očima bestiáře

Kalendář: Erien 2009 - Ztracené město

Čtvrtek

Cesta - z Krkonoš jsme se skupinou vyrazili kolem 11. hodiny dopolední. I přes drobné komplikace, absenci dálniční známky, naložení o téměř tunu navíc a s průměrnou rychlostí okolo 70 km/h, jsme se do Čísovic dostali během čtyř hodin. Další hodinu jsme hledali vhodné, rovné místo na stan a již v sedm hodin jsme si mohli říci, že máme kde spát.

Následovaly klasické pozdravy s rok neviděnými, obdivování některých kostýmů, uznání poctivé práce trpaslíků na věži a drobné organizační záležitosti s orgy. K večeru byli do Perly (krásná to krčma města Kaldoru) svoláni lidé zastupující bestiář, kterýmžto byly představeny jednotlivé bestie letošního ročníku, které budou hrát. Naše krkonošská pětka již zhruba věděla, co ji čeká, a když slyšela o všem, co by měl každý hráč, ať již mág nebo válečník, znát a umět, byla ráda za vcelku jednoduché postavy vesničanů, pirátů, golemů atd. (K pravidlům - již tradičně byla pravidla zveřejněny pár dní před samotným konáním akce, proto je mělo nastudováno minimum lidí, z čehož pak vznikali velmi nepříjemné chvilky, pravidla se pak měnila i na místě samotném, takže i lidé, kteří je poctivě četli před akcí, věděli velké kulové.)

Následovalo klasicky Velké divadlo, v němž byly představeny hlavní postavy kaldorské politiky, ekonomiky a cechů. Tradiční téměřcelounoc trvající přípitek, po něm pokus o spánek, silně narušen chrápáním budoucího kamenožrouta.

Pátek

Po brzkém probuzení, ranní hygieně a navštívení samoobsluhy (otevřeno od 8 hodin), jsme vyhledali zbytek bestiáře a šli se připravit. Jak nám bylo předešlého večera sděleno, naším prvním úkolem bude zabránit karavaně převážející jídlo do města, aby se do města dostala. Představovali jsme skupinu vesničanů a lapků, kteří jsou vyhladovělí díky regentově politice vysokých daní, a jediné co je zajímá, je jídlo. Ačkoli karavana měla zpoždění více než hodinové, nenudili jsme se. Vyměřování pozemku na pole uprostřed lesa, sázení mrkví, sekání dřeva a v neposlední řadě rybaření na frekventované cestě se nám o zábavu skutečně postaralo, takže bestiář si prozatím vystačil téměř sám. Kamenožrout prozatím seděl sám ve svém dole s občasným skřetím dotíráním a duch se proháněl městem, strašíc obyvatele.

Kýžená karavana byla konečně spatřena. Na cestě pro jídlo měla jen peníze, které nás nezajímali, proto když nás prvně míjela, úspěšně do ní infiltrovali dva naši vidláci. Nyní bylo potřeba karavanu co nejvíce oslabit a zabránit dalším hráčům aby se k ní přidali. Skáceli jsme tedy přes cestu strom a jistou skupinku dobrodruhů nalákali na výnosnou práci na mrkvovém poli. Mají naše uznání za RP, že vlezli do zcela očividné pasti. Bojovali statečně a vzali sebou mnoho nevinných bezbranných sedláků. =) Když se karavana vracela již s pytli jídla (nesené našimi sedláky), byl učiněn pokus o její vybití. Dopadlo to sice smrtí sedláků, ale alespoň jeden pytel se nám podařilo ukořistit. Nyní jsme měli chvíli na pruzení všech kolemjdoucích, v rolích skřetů, jejichž předobrazem nám byli skřeti z Orcmorporku.

Dalším úkolem bestiáře bylo co možná nejvíce ztížit dobití jednoho z chrámů. Jako nemrtví jsme tedy čekali na prolomení brány, po němž jsme se v nerovném boji utkali s věřícími a bůhvíkýmještě. Padali jsme jako mouchy, a i přes radu orgů („nechte projít tak polovinu“) se nám nepodařilo nijak výrazně snížit početní stavy útočníků, než padl i poslední z nás. Naše mrtvoly byly následně posvěceny nebo odvlečeny na hřbitov.

Chrám padl, takže další výzva čekala na bestiář u Stromu života. Ačkoli nás dřevorubců nebylo nějak mnoho, nikdo se nám na odpor nepostavil, a tak jsme měli celý les na skácení jen pro sebe. Víla se marně pokoušela naverbovat pár dobrodruhů, aby její strom zachránilo, leč ani s Fryčovou (jména si moc nepamatuji, tak se nezlobte, pokud tu nejste jmenováni, nebo jste zkomoleni, napište a vyřešíme) pomocí se jí nepodařilo útok dřevachtivých dřevorubců zpomalit, zastavit, natož odvrátit. Nevím, jestli to bylo půl hodiny nebo hodina, kdy jsme měli Strom jen pro sebe, každopádně nápady co všechno se z takového dřeva vyrobí, byly vskutku originální (asi vedou parkety na podlahu pro celý les, aby do něj nemohli nemrtví). Konečně se elfové a skřeti odhodlali něco proti nájezdníkům z dřevařské společnosti podniknout, a dobili zpět (již několikrát sekáči pokácený) Strom života.

Posledním bodem na dnešním programu bylo bránit vstup do Labyrintu, opět v podobách nemrtvých zrůd. (Kamenožrout stále seděl ve svém dole, protože nebylo díky drobné chybě ve výpočtech onen kamenný důl potřeba, a protože málokdo věděl, jak tu potvoru zabít.)

Naše řady byly drobně posíleny, byly nám sděleny naše schopnosti, neschopnosti, co se má stát a co se nesmí stát a konečně na co si dát pozor. Pak jen přiletěl pan víla, pracně spustit padací most a invaze do labyrintu se stala skutečností. Agresorům náš odpor nijak výrazně neublížil, ať to již způsobovali magické ochrany, antiRP některých hráčů, neuznávání zásahů, nebo výrazně silnější dovednosti a schopnosti obyčejných lidí oproti bestiáři. Nicméně stěžovat si téměř nemůžu, umírání jsme měli za ten den dobře natrénováno, tak nám to moc velkou práci nedalo a možná nás to i začalo bavit...

Tím herní den pro bestiář skončil.

Večer jsme si už jen užívali oslav 100. výročí založení města Kaldoru, arény, ohňostroje, skřetbalu (nemám potuchy kdo vyhrál, jestli my - Krakonošovo komando, nebo Viperovci, poněvadž v neděli už se nikomu do arény nechtělo, a tak bych tento zápas uzavřel jako remíza, nebo nechal jeho vyřešení na příští rok). Naše postele se s námi shledali již kolem druhé hodiny ranní.

Sobota

Ačkoli bylo sobotní ráno posunuto na devátou hodinu, stále jsme se mohli řadit mezi brzy-vstávající. Poměrně časně si nás orgové svolali k velké poradě, co se dnes bude dít a co budeme představovat. Ráno se chystá útok pirátů, po něm je víceméně vše na naší dobré vůli. Kaldorské Rodiny se do sebe totiž měli pustit, a snížit tím nároky na bestiář, kterýžto si konečně mohl dělat víceméně co ho napadlo.

Bylo veřejně vyhlášeno, že ráno proběhne soud, v němž byli trpaslíci nařčeni ze zákeřné vraždy velmistra jednoho z cechů. Žalobce měl důkazy, ale obhajoba tvrdila něco jiného (Artex alias vedoucí pohřebního ústavu, vrchní patolog: ,,... tu ránu jak Vy říkáte halapartnou, způsobila patrně šavlozubá větev, a ty tři rány jak Vy říkáte šipkou, způsobil východní křeček - hrozně velká potvora...“). Jak to vlastně skončilo ani nevím, nějak jsem se v tom přestal orientovat. Byli tam nějaké souboje, berserk, trpaslíci, nějaké upálení...

Bestiář už měl jinou starost. V tajnosti se přesunul za moře, odkud v rolích krve, rumu a zlata chtivých pirátů zaútočil na město. Útok to byl velmi rychlý, náhlý, a bez větších ztrát se dovalil přes celé město až k bráně z města, kterou zavřeli zvenčí. Útok byl tak rychlý kvůli dvěma věcem, první - část hráčů ještě spalo, snídalo, nebo se teprve připravovalo na hru, druhá - správná a uznaná kritika od trpaslíků: piráti sice zaútočili z moře, ale bez lodí. Kdyby byli bývali měli loď, z majáku by někdo vyhlásil poplach, a než by piráti dorazili k městu, už tam někdo mohl stát, připraven bránit. I tak ale, jak rychle piráti přijeli, probili se městem, tak zase rychle odpluli.

Po tomto útoku nám byli rozdány jisté artefakty, které jsme měli roztrousit mezi lidi, a byli jsme rozpuštěni do světa v rolích, jaké jsme si zvolili. Ledoví trollové, sochy, vrazi, zeměměřiči, relativně normální hráči...

Zaměřím se na dva questy, v nichž figurovala naše skupina. Ledový trollové a jejich útoky na doly a hráče, a bronzová socha, která měla být probuzena k životu. Trollové dostali od vedení artefakt, kovovou sekeru, která sama o sobě dávala nositeli schopnost prorazit zbroj, a navíc ji bylo možné použít k oživení velké bronzové sochy.

Jako socha jsem stál blízko u cesty. Hráči měli vyřešit poměrně jednoduchou hádanku napsanou na podstavci pod sochou: „Přes hory ledové, k čepeli se dostaň, pak v bronzu život probudíš.“ Některým velmi rychle došlo, že ledové hory budou ledoví trollové, a čepel ta sekera co jim visela u pasu a dávala schopnost projít skrz zbroj (Big D na to přišel okamžitě, myslím, že jako první), našli se však i tací, kteří se myšlenky hor nehodlali vzdát, a zatvrzele hledali nějaký ještě větší kopec s ledovou čepicí, kde bude nějaká čepel. Dost mě pobavil RP jistých lidí, kteří si přede mnou zřídili stánek a vybírali drobné za obrázek se sochou. Horší bylo, když sochu ověsili větvičkami, květinami, květy a následně na ní chtěli močit. Hádanka se změnila: „... bronzu život probudíš. Prosím, nemočit na sochu.“

Zde bych speciálně zmínil mistra Paladara a jeho geniální pokus. Ledový trollové byli dva a bojovali se zbraněmi palicí a sekerou, k tomu měli u pasu onen artefakt. Když Paladar přišel na to, čím sochu oživit, nenapadlo ho nic lepšího, než k trollům přijít a během boje jednomu z nich jeho herní bojovou sekeru vytrhnout z ruky. Jaký byl údiv trolla, když zabil jistého hráče přitáhnutím si jeho halapartny a rozseknutím ho poté vedví sekerou, kterážto následně opouští jeho ruku a mizí v dál ukořistěna rukou paladarovou. Takový troll potom bojuje s dýkou, což už tak drsně jako sekera nevypadá, a troll je pro smích. Jaký však údiv sochy, když si pokojně stojí nerušena u cesty a pojednou vidí z kopce hnát Paladara se sekerou, kterou trollové užívali k šíření smrti. Myslím, že Paladar byl zklamán, když zjistil, že tohle nebyla ta sekera, která byla na sochu potřeba, nicméně uznání mu patří.

Zpět k trollům. Artefakt se podařilo získat až Keylinovi, který ve velké výpravě na trolly dokázal ony potvory paralyzovat Hromovou holí, a následně je s ostatními umlátit loučemi, dokud je úplně nevysušili. Přál bych vám zažít to zděšení, když zjistíte, že budete muset sloužit někomu, jehož sadistické a škodolibé choutky znáte. Sochu tedy oživil Keylin s Galahadem a jejich partou. Než zjistili, co to umí, byla to docela prdel. Socha jednoduše chránila svého pána do prvního střetu, bylo-li to možné, ale nebyla služebníkem a nesměla se zneužít. První nasazení v boji (první boj o zřídlo) si Keylin ani neužil, neboť šel do bitvy následován sochou, kterou poslal před sebe aby ho chránila, načež byl zezadu podříznut, takže socha mu byla k ničemu. Štafetu tedy převzal Galahad, kterého socha chránit dokázala, takže svůj úkol splnila. Když bylo po boji a Galahad si šel pro sochu znovu, pochopil, že nelze sochu použít dvakrát. Ale nezemřel, artefakt na ovládnutí sochy rychle předal a byl sochy zbaven. Ta se ho již zabít nepokoušela. Potom se dlouho čekalo. Aby nebyla nuda, závodilo se v tom, kdo praskne víc netykavek. Nemám ani pojetí o čase. Bylo to dlouho. Když už to bylo příliš dlouho, šlo se dál. Druhé zřídlo ale již bylo pokořeno, čili se šlo na třetí. Kde nebylo sochy téměř potřeba, neboť tam stálo asi 15 lidí chtějících poslední zřídlo pro sebe, proti nimž nastoupilo 5 lidí z bestiáře. Boj byl krátký. Socha tedy znovu opustila majitele, a s pánem novým (tato fáze je pracovně nazvaná kurvení bronzového golema - střídání sochy podobně jako prostitutky) se vydala na dlouhý pochod do města, kde úloha sochy jako sochy skončila, a já byl svobodný občan.

Co určitě ještě stojí za zmínku je Skřetiáda. Bohužel jsem neměl možnost být přítomen od začátku, nicméně i konec stál za to. Kromě souboje básníků (střevo Akirfa tedy má, jistá sličná elfka má velký talent na goblinní řeč a sluch, a dalším nepochybně nechyběla originalita), byl k vidění i souboj válečníků s handicapem (prdění, krkání, škytání čí slepota během boje rozhodně své kouzlo má), nebo závody v běhu, jejichž pravidla mi byla zprostředkovaně vysvětlována, ale zůstala nepochopena.

No, a dostáváme se již k závěrečné fázi hry, tou jest otvírání starého města, plného nemrtvých, kostlivců a jiných havětí (mezi havěť nepočítám elfy, kteří nám byli též nápomocni). Čekání na protivníky jsme si krátili střelbou z luku, krášlením našich krásných zombiích obličejů borůvkami, či vyprávěním historek ze Zlenic letošních či minulých. Po konečném otevření brány se z hustého dýmu vyvalila drobná skupina nemrtvých v čele s Lonem, vzápětí následována dosti silnou a početnou armádou zombiích válečníků, pro kterou kladený odpor nebyl žádným odporem, a která dokázala svou sílu a hlad dát najevo dobitím Kaldoru. Kdo nezemřel, utekl. Kdo utekl, bude později sežrán.

Touto ranou se Kaldor ponořil do stínu smrti, která jej bude doprovázet pravděpodobně i příští ročník, a která snad bude důstojným soupeřem pro odvážné dobrodruhy, odhodlané vrátit Kaldoru jeho bývalou moc, krásu a majestát.

 

Po oficiálním skončení hry už bylo k vidění snad jen hektolitry alkoholu, druhy balící ve shonu veškeré vybavení aby stihli poslední vlak z Čísovic a mozky usilovně přemýšlící, co budou vyvádět příští rok.

Můj závěr:

Pozitivní - jako bestiář jsem se nenudil, vždycky jsme se smáli, bylo co dělat, užili jsme si boje, a když už si člověk dělá, co sám chce (samozřejmě po schválení od orgů), je to prdel. Určitě se těšíme na příští ročník. Nyní se usilovně přemýšlí, co budeme zase jako bestiář hrát, dokud trvá pozlenická horečka. Perfektní domluva s organizátory, když byl problém, řešil se v klidu, a často vyřešil. Kulisy města byli jako každý rok bezkonkurenční a skvěle dokreslovaly atmosféru. Určitě jsem na něco zapomněl, tak se nezlobte, ale hlava už mi nějak nestíhá...

Negativní - často šlo o drobnosti, které však ale mají velký vliv. Někdy spíš tlumočím názor několika i desítek lidí, kteří by ho asi jinak nějak na vědomí nedali.

Jednak je to věc, která by se asi stávat neměla, totiž ta, že hráči, veteráni, a často ani sami orgové neznají pravidla. Autoritě organizátora moc nepomůže, když jej obyčejný hráč přetrumfne ve znalosti pravidel (viz podřezání). (Trochu štval i antiRP neviditelnosti – neviditelný berserk co jsem slyšel, lidé vynoříc se ze Skrytí ve stínu uprostřed mýtiny zalité světlem,... lidi, čtěte pravidla.)

Dále to jsou zbraně, konkrétně jedna, na kterou šlo spoustu stížností, jednak na nebrždění ran majitele zbraně, jednak na její absenci měkčení. S tím však osobní zkušenost nemám, neboť jak jsem mohl, ta jsem se té zbrani vyhnul.

Dalším faktorem je určitě počasí, ale s tím nikdo nic neudělá, takže to jako výtku nemůžu ani myslet. Jak kdosi správně podotkl, samotná hlavní dějová linie, byla určitým způsobem pofidérní. Normální hráč prakticky neměl možnost do politiky zasáhnout a nějakým způsobem ji ovlivnit. Člověk se pak v ději ztratil, a z těch pár věcí, co mu ze hry zbylo, zbyli vedlejší questy, kterých bylo málo, RP a občas nějaká bitva, kdy ani pořádně nevěděl, proč bojuje.

- pokud něco z toho, co tu píšu, není pravda, prosím, dejte mi vědět, jak to bylo opravdu, a já to opravím.

Chtěl bych ještě vyjádřit pár poděkování. Hlavním orgům za super akci, která se pro mě stala tradicí (můj první LARP, od 15 jsem ani jednou Zlenice nevynechal). Bestiáři za naprosto pohodovou, příjemnou a vtipem naplněnou atmosféru. Jmenovitě: Jarinovi, za to že nám bez mrknutí oka pomohl s vytáhnutím přívesu. Maron, Sabro a Wolf - supr večery, supr koupání, mrtě prdel. Katcher - díky Tobě jsem vždycky věděl, co se přesně děje, a jak se má na co jít - začínám chytat Tvou školu. =) Keylin s Galahadem a Vaše grupa - s váma je chlapi vždycky sranda.. Jura a další dřevorubci a sedláci, kteří se starali o zábavu, když byla nuda... Wizralovi za boj s dřevcovkama.. =) Thoradinovi - značka - RP navěky XD.. a vlastně všem, kteří se nenechali odradit počasím, bahnem, a čímkoli jiným a přijeli na tuhle epesní akci, na kterou se vždycky budu těšit kvůli Vám.. Díky

5
Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (1 hlas)

Až na několik pravopisných chyb (shoda podmětu s přísudkem) to je vcelku pěkné objektivní a vyčerpávající shrnutí.
Dovolil bych si polemizovat o tom, že normální hráč nemá možnost zasáhnout do politiky a ztrácí se:
a) Erien není žádná malá hra (LARP), spousta bytostí a hraní role vám nedovolí (neměla by!) mít přehled o všech a o všem - já jsem za jeden herní den stihnul komunikovat tak s 1/3 hráčů (kdo ví jestli)
b) Nemyslím si, že byl problém třeba zabít nějakou z hlavních postav a narušit tak křehkou rovnováhu hry. Záleží jaké má hráč cíle a zdali si za nimi dostatečně jde. Na druhou stranu ani ,,nenormální" hráč si nemohl jen tak na hlavu nasadit korunu a prohlásit se za krále - a tak to má být, pokud to tak má být.

Díky. Chyby, toho se asi nezbavím...
S tou politikou. To je právě jedna z těch věcí, které jsem jen odposlouchal. Sám jsem to nezkoumal. Ale, něco na tom je. Dejme tomu to zabíjení hlavních CP. Každý rok se daří atentáty na pomazané hlavy, které však neskončí jejich smrtí, ale jejich reinkarnací. V posledních pár letech se to stalo mnohokrát, a i letos to někdo zkoušel na regenta. Reinkarnace sice měla své herní opodstatnění, řada hráčů jí ale byla odrazena od dalších pokusů něco s tím dělat, protože tušila, jak to opět skončí.

Tady je Krakonošovo! www.zrudnik.rajce.idnes.cz

facebook

Nejbližší larpy